Dnes si lidé v Třebíči připomínají nešťastnou událost, která se stala v roce 1468, tedy přesně před 558 lety. V dějinách se o ní hovoří jako o Bitvě o Třebíč. Po čtyřech týdnech bitvy, jedné z mnoha v česko-uherských válkách, bylo město na několik let zničeno a tato bitva byla jednou z příčin zániku zdejšího kláštera.

Dnešní den je v kalendáři označován jako Den vítězství. Tímto dnes už státním svátkem si připomínáme jednu z nejdůležitějších událostí roku 1945, a to nejen pro ČR, ale i pro Evropu – ukončení 2. světové války. Z pohledu historických pramenů se za konec války považuje kapitulace německých vojsk, vstoupivší v platnost 8. května ve 23:01 středoevropského času. Ne všechna města ale v květnových dnech roku 1945 ovládla euforie. Pojďme si připomenout tragické události, které se na sklonku války staly v Třešti na Jihlavsku a také v Dalešicích a Hrotovicích na Třebíčsku.

Už za dva dny, tedy 8. května, si státním svátkem připomene ukončení druhé světové války. Příjezd osvobozeneckých vojsk s nadšením očekávali také lidé ve Velkém Meziříčí. To ale netušili, že dojde k tragické události, která je známá jako Velkomeziříčský masakr. Došlo k ní 6. května 1945, podle historiků si události vyžádaly 58 až 60 obětí.

Stává se, že někdo v okolí se začne chovat podivně a budí pozornost. Duševní onemocnění totiž také nechodí po horách, ale po lidech. Nemoci duše provázejí člověka od nepaměti stejně, jako snaha lékařů vrátit nemocného zpátky mezi normální lidi. Člověk by nebyl člověkem, kdyby nechtěl pomoci někomu s takovým postižením. Historie od antiky po současnost zanechala tisíce receptů a návodů, jak duševně nemocného léčit.

Karel Havlíček Borovský patří mezi nejvýraznější osobnosti spojené s Vysočinou. Právě dnes si připomínáme důležitý moment jeho života. Dne 27. dubna 1855 byl po letech nuceného vyhnanství propuštěn z jihotyrolského Brixenu, kam byl deportován před Vánocemi roku 1851. Pobyt v exilu ho připravil o čtyři roky života a výrazně poznamenal jeho fyzické i duševní zdraví.

25. dubna 1950. Den, kdy byl v Československu odvolán ministr národní obrany Ludvík Svoboda. Tohoto muže, rodáka z Hroznatína na Třebíčsku, většina zná asi hlavně jako sedmého československého prezidenta. Coby ministr působil mezi lety 1945 až 1950. Svobodu ve funkci ministra v roce 1950 nahradil zeť Klementa Gottwalda Alexej Čepička.

Odborníci zkoumají ostatky z krypty telčského kostela Jména Ježíš. Doufají, že mezi nimi najdou ostatky hraběnky Františky Slavatové. S identifikací by mohly pomoci její dochované rukavičky, které by podle Evy Drozdové z Ústavu experimentální biologie Masarykovy univerzity mohly nést hraběnčino DNA. Město si letos připomíná Rok Františky Slavatové, zakladatelky jezuitského areálu v Telči, která zemřela před 350 lety.

Panečku, to by byly procházky po náměstí skoro jako v pohádce, kdyby tam místo Prioru stál špalíček domů, jemuž se říkalo před půlstoletím Kretzel. To si říká spousta dnešních Jihlavanů a myslí si, že lidé odjinud by nám velice záviděli, jako závidí špalíček městu Cheb v Západních Čechách. Stařičké, ale do krásy zrekonstruované domy tam mají poskládané a vymalované jako na obrázku z pohádkové knížky.

Jedno neveselé výročí si dnes připomínají na Hradě Pernštejn, památce, jež leží na pomezí Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje. Na den přesně před 21 lety, tedy 15. dubna 2005, ho zasáhl ničivý požár. Do jeho likvidace se tehdy zapojilo 21 jednotek hasičů ze dvou krajů. Plameny zničily krov a také podlahu budovy sýpky na čtvrtém nádvoří.

Hoří. Ulicemi občas jedou veliká červená auta, plná hasičů a všeho možného k uhašení ohně. Protivné sirény dokreslují obrázek nějakého neštěstí. Copak se přihodilo, někde asi hoří, myslíme si. Nebo si vzpomeneme na film Hoří, má panenko. Skvostný příběh Miloše Formana o starých hasičích a ohni, který hasiči jeli zlikvidovat před půlstoletím. Máme tu i historický pohled do Jihlavy, sevřené před staletími ve středověkých hradbách. Jak se hasily požáry ve středověkém městě?