DRBNA HISTORIČKA: Ohniví červení kohouti sežehli Jihlavu na popel
Hoří. Ulicemi občas jedou veliká červená auta, plná hasičů a všeho možného k uhašení ohně. Protivné sirény dokreslují obrázek nějakého neštěstí. Copak se přihodilo, někde asi hoří, myslíme si. Nebo si vzpomeneme na film Hoří, má panenko. Skvostný příběh Miloše Formana o starých hasičích a ohni, který hasiči jeli zlikvidovat před půlstoletím. Máme tu i historický pohled do Jihlavy, sevřené před staletími ve středověkých hradbách. Jak se hasily požáry ve středověkém městě?
Kroniky a nejrůznější dobové dokumenty hovoří jasně. Před 371 lety roku 1655 byl ulit pro kostel sv. Jakuba v Jihlavě menší zvon, kterému se říkalo Holomek. Měl zvonit klekání a později vyzvánět při požárech. Když by zvon spatřil světlo světa kolem roku 1500, hořelo po Jihlavě tak často, že by se Holomek mohl uzvonit.
Zvlášť měsíc duben byl, podíváme-li se do historické statistiky požárů, pro Jihlavu tím nejhorším. Kupříkladu 16. dubna 1538 řádil veliký požár v severní části města kolem náměstí. Červený kohout, jak se ohnivé zkáze ve středověku říkalo, pohltil na 140 domů. V popel se proměnily ulice s dnešními názvy Křížová, Komenského a část Husovy ulice. Černočerné spáleniště doutnalo i v severní části náměstí.
Časté tragické epizody požárů v životě středověkého města popsal svého času významný jihlavský historik František Hoffmann: „16. století bylo nadmíru bohaté a je věru s podivem, jak znovu a znovu se zdvíhalo město z neustálých pohrom, jimiž bylo stíháno. Nic nepomohly modlitby za odvrácení těchto božích trestů a kronikářům nezbývalo než zaznamenávat požáry a mory, smrště, povodně, ba i kobylky a zemětřesení,“ připomněl historik. Doplnil, že „nejčastější a nejobávanější z těchto božích trestů byl oheň. Městské domy, převážně ještě dřevěné, planuly v celých ulicích a při nejhorších pohromách lehlo popelem i všechno město. Mnoho běd, starostí a proměn životních osudů působila tato metla středověkých sídel.“
Ničivý požár v kostele sv. Jakuba
Zmíněný zvon Holomek na věži kostela sv. Jakuba měl štěstí, že přišel na svět celé století po velikém ohni 18. května 1523. Tehdy obrovské plameny nad střechami zakrátko zachvátily celé město až na pár domů a Dominikánský klášter. Ohnivý kohout pohltil i kostel sv. Jakuba. Zničeny byly obě věže i se zvony. Zápisy potvrzují, že domy tehdy plápolaly jako slaměné víchy a spáleniště kouřila a žhnula řeřavými uhlíky celý týden. Uhořelo tehdy asi 25 lidí a ulice sálaly takovým žárem, že do nich celé dny nikdo nemohl vejít. Opravy trvaly 40 let.
Historické prameny uvádějí v 15. a 16. století překvapivé množství požárů. „Rozsáhlé požáry v jarních měsících dvacátých, třicátých, čtyřicátých i padesátých let 16. století, které zničily prakticky celou Jihlavu, uzavřely gotickou stavební etapu města,“ komentuje publikace Z historie města Jihlavy Obrazy Gustava Kruma. K tomu na závěr dodejme, že Jihlava vycházela ze všech těch ohnivých katastrof posílená, krásnější a výstavnější. Dřevěné domky, které oheň vždy sežehl na prach, se obnovovaly jen ve vedlejších ulicích. Bohatí patriciové i měšťané se zhlédli v domech, vystavěných z kamene. Právě v té epoše vyrůstaly v Jihlavě kamenné paláce, o nichž dnes mluvíme jako o architektonických skvostech.
