ROZHOVOR: Spoluhráči mě přijali skvěle, jsou jako moje rodina, říká Josh Purdie, americká posila Gladiators

Joshi, jak se ti prozatím líbí v České republice?
Líbí se mi tu moc, nemůžu si na nic stěžovat.

Už jsi tu někdy byl?
Nene v České republice nikdy. Zatím jsem navštívil zdejší zoo a zámek Hluboká. A tento víkend jsem v Praze.

Co tě tady nejvíce překvapilo?
Jak moc piva se tu pije (smích). A také bohužel to, jak se tu řídí.

Bylo složité opustit svůj domov a rodinu ve Spojených státech?
Ano, to bylo opravdu těžké. Ale americký fotbal miluji a moje rodina to ví. A maximálně mě v mém rozhodnutí hrát v americký fotbal v České republice podpořila.

Jak se vlastně tvůj přestup do týmu Gladiators uskutečnil?
Začal jsem sledovat fotky na Instagramu, Michalu Rengovi (spoluhráč z Gladiators - pozn. red.) se líbila moje videa a začali jsme se bavit o možnostech jít hrát do Evropy. Dostal jsem se do kontaktu s trenérem, které mu jsem taky poslal videa. Ptal se, na jakých pozicích hraju. Po dalších deseti minutách mi trenér napsal, že by mě bral a začaly se řešit další věci.

To byla celkem rychlá akce. Kde jsi v tu chvíli hrál?
Hrál jsem poloprofesionální soutěž ve státě Ohio, odkud pocházím.

Můžeš porovnat úroveň této soutěže s českou třetí ligou, ve které Gladiátoři nastupují?
Česká je pořád o dost nižší. Ale tuto hru miluji a jsem moc rád za to, že tu jsem s hráči, kteří se rychle učí a díky kterým se americký fotbal v České republice rychle rozvíjí.

Jak jsi vlastně s americkým fotbalem začínal?
Americký fotbal hraji celý život, snad od tří let. Začínal jsem s plným vybavením, nyní se u dětí preferuje spíš flag football („bezkontaktní“ varianta amerického fotbalu bez plného vybavení – pozn. red.). Na základní škole jsem hrál quarterbacka, ale později všichni kromě mě začali růst, tak jsem změnil pozici na wide receivera.

Na střední škole jsem byl také dobrý v basketbalu a atletice. Málem jsem se dostal do amerického finále v běhu na 400 metrů v hale. Po střední škole jsem čtyři roky také hrál halový americký fotbal. Díky všem těmto zkušenostem mohu hrát v americkém fotbale různé pozice. Ve Spojených státech hraji nejčastěji cornerbacka, tady mě trenér v obraně využívá na pozici safety.  

Všiml jsem si ale, že hraješ jak v útoku, tak v obraně…
Původně jsem hrál v útoku, jsem receiver (hráč, který chytá přihrávky, pozn. red.). Gladiátoři mě ale využívají i jako runningbacka (hráč, který s míčem běhá - pozn. red.) nebo jako hráče právě do obrany.

Jak komunikuješ se svými novými spoluhráči?
Jsou tu kluci, kteří umí anglicky. Případně mi někdo něco do angličtiny přeloží, používám taky překladače. Z češtiny zatím umím jen „ahoj“, „čau“ a „pivo“, české nadávky jsem se ještě nenaučil (smích).

A české pivo ti chutná? A české holky?
Jo, zbožňuji ho (smích). Po dvou týdnech v České republice jsem ještě nevěděl, kde v obchodě najdu mléko, zato jsem ochutnal téměř všechna piva. Holky jsou tady krásné, moc jim to sluší.

Můžeš popsat svůj typický den tady v České republice?
Vstanu, jdu běhat nebo jdu do posilovny. Prostě trénuji, abych byl ve formě na zápasy.

Doufám, že za Gladiators budu hrát i dalších letech

Jak tě Gladiátoři přijali mezi sebe?
Jsem moc rád za způsob, jak mě kluci přijali. Od počátku se se mnou bavili a komunikovali, zároveň brali ohled na to, že je tu pro mě spousta věcí nových. To mi udělalo velkou radost. Nějaký nováčkovský rituál jsem naštěstí podstupovat nemusel (smích). Musím říct, že celý klub skvěle funguje, trenér je super a moc si to užívám.

Za Gladiators jsi odehrál prozatím tři zápasy, v nich tým zaznamenal tři vítězství. Jak je hodnotíš?
První zápas jsem odehrál jen pár dní po příletu, to jsem se necítil moc dobře, byl jsem unavený, pořád jsem se srovnával s časovým posunem. Potom jsme měli do dalšího zápasu dva týdny, takže už byl čas dostat se formy.

To jsme mohli vidět jak v domácím zápase proti Hellboys, tak i v odvetě v Českých Budějovicích, kde jsi skóroval čtyři touchdowny (bodové akce – pozn. red.).
Ano, v těch zápasech jsem se cítil o moc lépe.

A jak sis užil zatím jediné domácí utkání? Přišlo i hodně fanoušků…
Prvně jsem z toho byl trochu nervózní, ještě jsem nevěděl, jak budou fanoušci reagovat. Ale jak se zápas vyvíjel a dařilo se nám, pocity na konci byly samozřejmě skvělé. Tribuny byly plné a měli jsme skvělou podporu, to nás moc potěšilo.

Jaké jsou ambice týmu? Třetí ligu hrají Gladiators teprve prvním rokem, ale výsledky jsou velmi dobré.
Před začátkem sezóny jsme nevěděli, jak na tom budeme, mohli jsme je jen odhadovat. Říkali jsme si, že play-off by bylo dobré. Po odehraných zápasech a vzhledem k našemu zlepšení vidíme, že můžeme jít do druhé ligy a měli bychom se o tom pokusit. I návštěvnost na našich zápasech nás opravňuje o druhé lize uvažovat (odpovídá Jiří Brychta, linebacker týmu).

Joshi, jak dlouho tu vlastně ještě budeš?
Zatím jen na tři měsíce, pro tuto sezónu. Musely se řešit určité vízové povinnosti, takže mám jen tříměsíční vízum. I proto jsem zmeškal první zápas sezóny, aby ty tři měsíce vyšly do předpokládaného finálového zápasu.

Je možné, že tě v dresu Gladiators ještě v budoucnu uvidíme?
To možné určitě je. Chtěl bych sem jezdit i na další sezóny a být součástí tohoto klubu. Tenhle tým miluji, moji spoluhráči jsou jako moje rodina.

Co bys fanouškům Gladiators na závěr rozhovoru rád vzkázal?
Chtěl bych je pozvat na další domácí zápas (3. června na hřišti v ulici Na Stoupách) a požádat je o podporu.