Pátek 8. 5. 2026 | Svátek má Statní svátek
Na jevišti stála už ve čtyřech letech. O dvacet let později září v Jihlavě jako nejmladší herečka Horáckého divadla, čtyřiadvacetiletá Markéta Bohadlová sbírá první velké divadelní zkušenosti. Talentovaná herečka z Hronova se do Jihlavy dostala přes studium na brněnské JAMU.
Markéta Bohadlová se k divadlu dostala už jako malá holčička. Ve školce hrála v představení o čertech a skále a její první rolí byl čert. „Pamatuju si, že mě to strašně bavilo, a vlastně jsem u toho už zůstala,“ uvedla mladá herečka Markéta Bohadlová pro město Jihlava. Na gymnáziu se věnovala alternativnějším projektům, recitaci i experimentům s formou. Před maturitou pak začala přemýšlet, co dál. Nakonec se rozhodla zkusit herectví naplno. Přihlásila se na JAMU a uspěla. Na brněnské škole pak strávila čtyři roky. Do Jihlavy ji přivedlo právě studium na JAMU. Ve čtvrtém ročníku ji oslovil tehdejší umělecký šéf Horáckého divadla Michal Zetel s nabídkou angažmá. Bohadlová v té době sice zvažovala i další možnosti, nabídka z Jihlavy jí ale dávala smysl, a tak ji přijala. Samotnou Jihlavu do té doby znala jen okrajově. Jednou tu přespala na nádraží při vandru s kamarády, podruhé město navštívila s rodinou kvůli zoologické zahradě. O tom, že tu působí Horácké divadlo, se dozvěděla až během studií.
Začátky v jihlavském divadle byly pro mladou herečku intenzivní. Do souboru naskočila rovnou v několika inscenacích. Diváci ji mohou vidět například v Delete_smazáno_nic, ve Vlastnících, v inscenaci Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách nebo v Já, Manon.
Je to intenzivní, ale baví mě to. Oproti škole je to vlastně v něčem jednodušší, člověk už ví, co dělá. Ve škole jsme sice dělali hodně projektů, ale často jsme tápali. Tady mám pocit, že věci mají jasnější směr.
Její první role v Horáckém divadle byla inscenaci Delete_smazáno_nic. Silně na ni zapůsobilo i téma Alzheimerovy choroby a rodinných vztahů. Jiným typem práce pro ni byla komedie Jak utopit dr. Mráčka. Tu vnímá jako lehčí a hravější inscenaci, u které si herec může odpočinout od hlubokého ponoru do emocí. Výraznou zkušeností pro ni byli také Vlastníci, kde hrála těhotnou ženu. „Toho jsem se zpočátku bála, přece jen jsem ještě nikdy nerodila,“ říká Bohadlová.
Atmosféru v divadle popisuje jako velmi přátelskou a podporující. Konkurenci nevnímá, spíše vzájemnou pomoc. Starší kolegové jí podle jejích slov často radí, ale citlivě a s respektem. Nervozita podle ní opadá ve chvíli, kdy začne postavě skutečně rozumět. Výzvou je pro ni nyní inscenace Já, Manon, ve které hraje na basovou kytaru. Předtím na ni nikdy nehrála. „Nejsem muzikálová herečka, ale činoherní, takže je to pro mě výzva,“ přiznává Bohadlová.
Velkou oporou je mladé herečce rodina. Do Jihlavy za ní pravidelně jezdí z Hronova, přestože cesta trvá přes dvě hodiny. Na inscenaci Delete_smazáno_nic byli její blízcí podle Bohadlové už několikrát a berou s sebou i známé. V Jihlavě si herečka postupně zvykla i na život mimo divadlo. Vyrůstala u lesa a měla obavu, že se jí po přírodě bude stýskat. Město ji ale překvapilo. Líbí se jí okolní krajina, kam často vyráží na procházky, i samotné centrum. Díky kolegům z divadla se navíc v Jihlavě necítí sama.
Náměstí má svoje kouzlo. Ani ten Prior mi nevadí.
Do budoucna se nechce příliš upínat ke konkrétním plánům. Divadlo je pro ni nyní prioritou a práce v Horáckém divadle ji naplňuje. Zároveň připouští, že by ji časem lákala i práce před kamerou.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
