Posledních deset týdnů jsem s Kambodžou chodil do školy. Měla různý předměty jako třeba sedni, ke mně, přines, nesmiš si brat pamlsek ze země, ignoruj ten pamlsek a poslouchej mě, a tak dále. Deset týdnů je za námi, Kambodža vystudovala a zúčastnila se slavnostní promoce.
Jezdili jsme spolu každej čtvrtek večer do takové divné místnosti v Břuchotíně u Olomouce. Tam jsme se sešli se dvěma spolužáky a s paní učitelkou. Paní učitelka je Verča, která to tam vede a která má dokonce vystudovanou kynologii a je rozhodčí v různých psích kusech, takže je fakt dobrá a umí s těma pséčkama strašně dobře komunikovat.
Taková hodina v téhle psí škole většinou spočívala v tom, že jsme přišli, psíčci se očuchali, chvilku si hráli a pak jsme se šli tvrdě učit. Třeba jsme se učili sedni. Z toho jsem měl velkou radost, protože jsem si dycky říkal, že Kambodža je takovej pes, co moc neposedí a furt někde něco očuchává nebo někoho otravuje. Postupem času zjistila, že když sedí, dostane pamlsek, takže se to sezení celkem vyplácí. Tak to začala dělat fakt hodně. Kdykoliv neví, co po ní chci, tak si sedne.
Slavnostní promoce spočívala v tom, že jsem jí udělal takovou tu pitomou absolventskou čepičku, kterou vždycky študáci na amerických školách vyhodí do vzduchu. Pak jsem jí tu čepičku nasadil a smál jsem se jí a fotil ji. Kambodži se ani trochu nelíbila. Pak jsem jí ale začal dávat pamlsky, tak už zjistila, že když má čepičku na hlavě, je to v pohodě, protože dostává pamlsky.
Pokud si někdo myslí, že takové jednání se zvířaty je kruté a ponižující, má jistě pravdu. Jenomže tahle chvilka ponížení štěňátka v debilní čepici mi vynahradila ty okamžiky, kdy Kambodža bez okolků kadila a čůrala kdekoliv po celém bytě a budila nás v noci, protože sama nechtěla spát. Takže juchůůů, máme doma študovaného psa a je to skvostné.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
