Jihlava 1899: O největší slavnosti v historii města šel havířský průvod dvakrát
Nádhera převeliká a magnet pro všechny místní i přespolní, to je jihlavský havířský průvod. O víkendu jsme si jej opět mohli užít včetně řady doprovodných akcí. Jihlavané si skutečně za desítky let novodobé historie zamilovali svoje havířské průvody.
Krása dětských tvářiček pod barety a klobouky v barevných kamizolách historického střihu havířů z 15 století osloví každého. Milovníky staré Jihlavy, patrioty, rodiče, děti, staré i mladé. K tomu choreografie na pochvalu a trocha pompy v dech beroucím stylu. Havířský průvod se líbí všem. Ne všichni ovšem vědí, jakými cestami se ubírala pozoruhodná společenská a kulturní akce od zrodu ke dnešku.
Vůbec poprvé se objevuje v Jihlavě průvod havířů v historických kostýmech v roce 1799 při oslavách domnělého založení města. Dvanáct skromně oblečených horníků se tehdy se zapálenými kahany objevilo v kostelíku sv. Jana Křtitele při mši svaté jako připomínka zašlé slávy těžby stříbra. Průvody v následujících letech vycházely o červnovém svátku sv. Jana Křtitele jako součást městských oslav. Nově se rodící tradice však začala na sklonku19. století upadat. Havířů do průvodu ubývalo, chyběly peníze a očekával se konec zpočátku slibně se rozvíjející akce.
Uznání pro Johannese Haupta
Při tom všem najednou, kde se vzal, tu se vzal, na scéně se objevil fotograf a historik Johannes Haupt. Ten jako uznávaná jihlavská osobnost s uměleckým cítěním vrátil havířskému průvodu penězi a svojí usilovnou prací lesk a slávu.
Obrozený, rozšířený a barvitější průvod s větším zástupem havířů vyšel opět o Janu Křtiteli roku 1890 v nových replikách havířských krojů z 16. století. Postavy po novu nesly nástroje, náčiní, ozdoby a doplňky hornické profese z dob těžby stříbra. O všechno v průvodu se postaral opět Johannes Haupt. Po letech se mu dostalo veliké uznání a veřejnost jej přijala jako oficiálního zakladatele tradice havířských průvodů. Právě v zájmu stále živé tradice Haupt později založil Spolek pro zachování historického havířského průvodu v Jihlavě.
Slavnostní barevné průvody procházely v minulosti o svátku sv. Jana Křtitele rok co rok ze středu města ke stejnojmennému kostelíku a obráceně. Bylo tomu tak i v červnu roku 1899, kdy Jihlavané o svátku sv. Jana Křtitele zažili největší, nejpompéznější a nejdražší několikadenní oslavy v historii města.
Součástí několikadenní městské slavnosti v červnu 1899 byly desítky akcí v centru Jihlavy. Na dobové pohlednici v průvodu zcela vpravo přichází skupina dětí v kostýmech havířů. Foto: Poskytl Stanislav Jelínek Jak to bylo, nám před lety barvitě popsal jihlavský historik Zdeněk Jaroš: „Slavnost zahajoval říšský herold s trubači a korouhevníky Svaté říše římské a praporečník královského města Jihlavy. Pak ve sledu šly a jely krojované skupiny, zachycující německou historii města. Za skupinou Markomanů to bylo dalších 65 skupin a živých obrazů...“
Jihlava svítila prapory, vlajkami, barvami girland. Okna a cesty zdobily záplavy květin. Město večer zářilo slavnostním osvětlením a Jihlavany na chvíli šokoval ohňostroj s dělostřelbou. U kostelíka se následujícího dne konala tisícihlavá slavnost k domnělému 1 100 výročí založení Jihlavy. Sláva vyvrcholila zdánlivě nekonečným průvodem, kde 66 skupin, oddílů a vozů představovalo nejvýznamnější události z historie i současný život města. Diváci v hustých špalírech při cestě viděli desítky scén a malých představení. Například vítání císaře Zikmunda, mistry pěvce, dvůr boha pivovarníků Gambrina a další. Představily se současné i historické zaniklé cechy a novodobé jihlavské spolky.
Průvod šel dvakrát
Už od pátku přivážely do Jihlavy zvláštní vlaky nové návštěvníky z Čech a Moravy. Historické prameny uvádějí, že průvod šel dvakrát. V sobotu 24. června o půl desáté dopoledne a v neděli 25. června o půl jedenácté. „Ve 20 hodin se na všech věžích rozezvučely zvony a z ochozu věže sv. Jakuba zazněl slavnostní chorál. Ve 21 hodin ozářila město slavnostní iluminace a členové Turnvereinu uspořádali velký pochodňový průvod. Zároveň na okolních kopcích vzplanuly velké ohně,“ doplnil Zdeněk Jaroš.
Vše probíhalo po celé dny v pestré kulise zvuků a tónů mnoha kapel a souborů. Do toho vyzváněly zvony a dav lidí ohlušovaly rány z městských hmoždířů.
Sláva to byla převeliká a věřící si přišli na své na několika slavnostních mších. Lákala i představení v městském divadle. Svoje publikum mělo vítání čestných hostů na radnici, na pódiích venku a jinde. „Přijeli i pan opat Starý a starosta Popelak s místostarostou Inderkou. Oba kovaní Němci se nechali vidět. Slavnosti přidal na lesku také arcivévoda Rainier. Večer bylo divadlo o prvním německém osídlení. Druhý den město hýřilo historickými kroji a průvod šel do Šištotu (Střelnice), kde se vesele střílelo do noci,“ zapsal si do svého deníčku tehdejší farář od sv. Jakuba Alexander Beckert.
„Prvně konaly se české bohoslužby v Jihlavě u sv. Jana Křtitele na předměstí, v původní osadě, než Němci osídlili nové město. Duchovní správa byla přeložena roku 1257 od sv. Jana k sv. Jakubovi do města. Až teprve před sto lety se v Jihlavě zrodila havířská tradice,“ připomněl v roce 1900 počátky jihlavské historie redaktor Vlastivědy moravské František Kameníček.
