Jaká je moje další výzva? Tuplák, říká máma na mateřské, co „exuje“ pivo líp než chlapi

Na začátek mi nedá nezeptat se: Jak jste se k tomu „exování“ vůbec dostala?

Jak to tak u těchto záležitostí bývá, úplnou náhodou už před lety. Zjistila jsem, že mi „exování“ jde tak nějak samo od sebe.  Kopnout ale do sebe rychle umím i víno, vodu, limonádu nebo třeba mléko a panáka. 

A jak se vůbec stalo, že jste v „exování“ začala soutěžit?

Ano, vzpomínám si na rok 2005, kdy jsem soutěžila na pivních slavnostech v Humpolci. Mezi ženami jsem vyhrála. Tehdy jsem, myslím, měla čas 5,30. Přesně si to nepamatuji, statistiku si opravdu nevedu. (smích)

A přišly další soutěže.

Ještě jednou jsem to zkusila v Humpolci a opět vyhrála. To je tak deset let zpátky. Vzbudilo to tehdy velký ohlas, lidé mě oslovovali ještě několik hodin po soutěži.  Jako jestli jsem to opravdu já, co umí tak rychle vypít pivo na čas.  Do soutěžení jsem se zase, co si tak vybavuji, pustila loni na Pivním festu v Telči. 

Pokud mám správné informace, tak zde vás výhra neminula…

Máte pravdu. Přihlásila jsem se do soutěže spolu s dalšími ženami. Ještě jsem organizátory prosila, aby začátek urychlili, že chvátám, ale nechci o soutěž přijít. Pila jsem jako první.  A všem, i těm, co mě znají, spadla brada. Čas byl někde kolem 4,74, nebo tak nějak. Už přesně nevím.  Soupeřky jsem porazila jednoznačně.

Ale loni na vás neměli ani chlapi…

Musela jsem odjet kvůli malé dcerce, které byl tehdy necelý rok.  Takže o dalším průběhu soutěže jsem slyšela jen z doslechu. Tedy, že můj čas byl nejlepší ze všech soutěžících. Matka na mateřské porazila i chlapy, to se opravdu povedlo.

Od té doby jste soutěžila ještě několikrát.

To je pravda. Loni jsem ještě byla na hodické Neckyádě. Dokonce jsem měla speciální kategorii propojenou s „exováním“ piva. Byli jsme tam čtyři, já a tři muži. Skončila jsem druhá, protože mi sice pití piva šlo na výbornou, ale plavba na neckách už tolik ne. Organizátoři byli natolik milí, že mě nechali „kovat“ během závodu rovnou dvakrát. Bylo to ale takové zpestření celé akce.

Co letos, co už máte za sebou?

Na apríla jsem se účastnila takové milé a malé akce v zájezdním hostinci a zámeckém pivovaru v Českém Rudolci, šlo o první ročník Rudoleckého krýglu. Měli jsme tam program, jako byla prohlídka pivovaru, prohlídka zámku a soutěže v pití piva „na ex“ a koštování vzorků, taková poznávačka. Výhra byla opravdu luxusní – poukaz na wellness, procedury, ochutnávka piva a večeře pro dva. No, nejdi do toho, když máš slušnou šanci uspět.

Takže jste zase byla první?

Už to zní trochu jako ohraná písnička, ale je to tak. Soutěžilo nás osm, muži a ženy dohromady. Měli jsme tedy nejen „exování“, ale i ochutnávku. Bylo zajímavé ověřit si i to, jestli poznám, co piju. Když jsem vyhrála, ptali se mě, jestli s tím náhodu nejezdím po poutích jako atrakce (smích). Mimochodem, výhru jsme si opravdu užili. Stálo to za to.  A jejich pivo mi opravdu chutná.

Letos už jste tedy byla černým koněm organizátorů i Pivního festu v Telči.

Ano, opět jsem na akci vyrazila a všichni už mě brali jako jasnou favoritku. Byla jsem z toho trošku nervózní.  Přece jen nikdy nevíte, kdo se na festival dostaví a kdo bude spolu s vámi „kovat“. Třeba se opravdu někdy najde někdo lepší. Mezi ženami jsem přemožitelku opravdu nenašla. Moje mamka se taky zapojila, byla druhá. Jinak ona vyhrála soutěž v držení půllitru na čas, kde jsem já byla druhá nejhorší. Šetřila jsem síly na pití, co si budeme povídat (smích).

A mezi muži se tedy našel někdo, kdo byl lepší než vy?

Všichni pánové byli letos výborní. Pokud si to správně pamatuji, pět se jich dostalo pod pět vteřin, nejhorší měl čas 5,22. S loňským časem bych tedy zrovna moc neuspěla. Slovák Jozef z Popradu, který  vyhrál a porazil mě o dvě setiny, to dal za 4,19. Nakonec jsme si spolu dali finální československý rozstřel a tam jsem ho velmi těsně porazila.

Bylo to těžké?

Lehké to úplně nebylo. Už jsem měla jedno pivo „na ex“ v sobě. Byla celkem zima a taky pivo bylo studené. A když jsem svého soupeře viděla, jak tam šupl to první pivo. Ale dopadlo to líp pro mě. I remíza nebo druhé místo by ale byly dobré. 

Jak trénujete?

Jak říkám, jde mi to samo. A nijak se tomu nevěnuji. Zajímavé je, že se i tak postupně zlepšuji. Třeba jen ty časy z loňska a letoška. Na rekord to ale není. Ten se u žen, pokud vím, pohybuje kolem tří vteřin za půllitr. U mužů je to snad ještě méně. To je pro mě nepředstavitelné. Možná bych na tom měla nějak cíleně zapracovat.

Co se vám během „exování“ honí hlavou?

Co se mi honí při „exování“ hlavou? Hlavně to vypít co nejrychleji, to je jasné. Ale většinou je takový frmol, takže se mi toho hlavou moc nehoní. Spíš před akcí si říkám, jestli to zase vypiju tak rychle.

Máte nějakou výzvu, kterou chcete překonat?

Tak určitě je to „exování“ tupláku, to jsem ještě nezkoušela. Ale chystám se na to. Můj synovec zná borce z Třebíčska, který je v „exování“ perfektní a už přešel z půllitrů na tupláky. Před lety se účastnil třeba třebíčských pivních slavností. Chtěla bych s ním změřit síly, i když na něj, co jsem tak slyšela, nemám. Ale zábava to bude dobrá.

A na co se ještě letos chystáte?

No, myslím, že letos už toho bylo dost (smích). Ani nevím, jestli ještě nějaká taková akce někde bude.  Jak říkám, zkusím si ten tuplák, ale to bude někde neveřejně.

Naznačila jste, že tento typ soutěž máte v rodině? Povězte mi o tom.

Ano, mamka kdysi taky vyhrála. To bylo v době, kdy jsem ještě ani nevěděla, co to pivo je. Teď, když se do soutěže zapojí, má ve mně nepřekonatelnou konkurenci a musí se spokojit se stříbrem. Mám takový pocit, že pokračovat bude i moje dcerka, která se hodně pomamila. Zatím tedy do sebe rychle háže mléko z lahvičky nebo čaj z hrnečku, ale ty geny tam jsou. 

Jak vaše úspěchy hodnotí vaše rodina?

Fandí mi.

Rychlá otázka na závěr: Pivo, nebo víno?

To je hodně těžká otázka. Pivo i víno. Mám ráda oboje. A ráda experimentuji ve všech směrech a ráda ochutnávám něco nového.