(NE)OBYČEJNÍ: Ptačí svět mě stále překvapuje. Je to můj nekonečný zdroj radosti, říká Bára Kolmanová

„V dětství mě ptáčci nijak nebrali, ačkoliv mi příroda byla blízká, třeba jsem jezdila na koni nebo na kole. Často jsem do přírody chodila i pěšky. Když jsem viděla nějakého ptáčka, tak jsem si říkala, kdoví, co je to za druh. Ale nejdřív to bylo takové vlažné,“ směje se Bára Kolmanová.

Vítání ptačího zpěvu v Jihlavě, květen 2023

K ornitologii ji před 20 lety přivedl kamarád. Opakovaně ji zval na ptačí procházky. Ty se podle Kolmanové konaly v sobotu v osm hodin ráno. „Říkala jsem si, jak kvůli tomu někdo může vstávat. Tak jsem nikdy nešla. Potom už mi to bylo vůči němu hloupé, tak jsem si říkala, že tam půjdu,“ vrací se Kolmanová dvacet let zpět.

Na osudné vycházce si půjčila dalekohled. „V něm jsem uviděla ptáčka. Dodnes si pamatuju, že to byla pěnkava obecná. A to byl nějaký spouštěč. Dodnes nechápu, co se vlastně stalo, spustil se úplný gejzír nadšení, takové nadšení jsem do té doby nezažila. Za tři měsíce jsem se o ptáčcích naučila řadu informací. Za takovou krátkou dobu jsem se nikdy tolik informací o ničem nedozvěděla. Nakoupila jsem si knížky, poslouchala jsem hlasy ptáčků. Ze začátku jsem z toho byla úplně nešťastná, protože mi ty hlasy ptáků přišly všechny stejné,“ vypráví ornitoložka.

Popisuje, že na začátku svého poznávání hlasů ptáků používala hlavně nahrávky na kazetách a CD, protože zase tolik příležitostí k tomu chodit na procházky se zkušenými ornitology nebylo. A co by doporučila zájemcům, kteří by se také chtěli naučit poznávat ptáky podle hlasů? „Doporučila bych začít třeba v lednu, kdy se ptáčci začínají postupně ozývat. Pak se postupně začínají vracet z teplých krajin. Nebo existuje aplikace, kterou ale já osobně nepoužívám, jelikož již hlasy ptáků poznávám.“

Bára Kolmanová má k přírodě nejen kvůli svému zaměstnání velmi blízko, i proto má doma krmítko, ačkoliv bydlí v bytě ve třetím patře. Na krmítko se jí tam slétávají sýkorky. „A mám s nimi jednu krásnou příhodu. Říká se, že by se v létě neměly krmit, aby se snažily samy si hledat potravu. Jeden rok jsem měla doma ještě slunečnici a říkala jsem si, že ji tedy dokrmím, bylo to někdy v květnu. Když poslední semínko zmizelo, tak jsem to krmítko uklidila a ráno jsem větrala, otevřela jsem balkon a přiletěly dvě sýkorky. Jedna z nich mi vletěla dovnitř, poskakovala po zemi. Vyletěla na skříň a vyčítavě se na mě dívala s výrazem: Kde je zrní? Řekla jsem jí, že si potravu musí najít sama, tak si dala říct a odletěla,“ vzpomíná s úsměvem Bára Kolmanová.

Dodává, že ve svém bytě 2+kk má na balkoně dvoubudku pro rorýse, na druhém okně jí hnízdí rodina jiřiček. „Druhá rodina si staví také hnízdo, takže budu mít dvě rodinky. Na borovici před domem je budka pro koňadry. Přílet rorýsů a jiřiček samozřejmě sleduju, žádný podrobný monitoring si ale nedělám. Je to pro mě spíš pocitová záležitost než exaktní determinace,“ říká zkušená ornitoložka.

Během focení jsme slyšeli například zpěv pěnkavy, kosa či holuba

Nad otázkou, jaký druh z ptačí říše je jejím favoritem, moc dlouho nepřemýšlí. „Tím nej je pro mě asi rorýs. Hlavně kvůli jeho zpěvu, to je pro mě takový letní zvuk. Jsou to prostě úžasní ptáci. Ve vzduchu i spí, ve vzduchu se páří, létají až do jižní Afriky. Prostě mě fascinují. Třeba mládě rorýse vyletí z budky a dva roky létá ve vzduchu a pak teprve zahnízdí. Jak se říká, mají neunavitelné svaly. Je to prostě fascinující,“ líčí Kolmanová.

VIDEO: Téměř padesát druhů ptáků a jejich kroužkování. Podívejte se na jihlavské Vítání ptačího zpěvu

Neděle, 7. května 2023, 08:18Společnost

Zhruba třicítka lidí, z toho několik malých dětí, se v sobotu 6. května účastnila letošního Vítání ptačího zpěvu, jež se v Jihlavě konalo v okolí rybníku Borovinka. Účastníci zhruba pětikilometrové procházky, kterou vedla zkušená ornitoložka Bára...

Během našeho povídání s Bárou Kolmanovou také naťukneme budoucnost. Zajímá mě, jestli v dnešní počítačové době je mezi dětmi zájem ještě i o přírodovědné kroužky? Mají zkušení ornitologové své „řemeslo“ komu předat? „V Jihlavě funguje kroužek mladých ochránců přírody, ten vede úžasný Danek Stejskal. Dost často inspirují i moje vycházky nazvané Vítání ptačího zpěvu a Festival ptactva. Tam se inspiroval třeba jeden chlapec, který je teď nadšeným mladým ornitologem. Dokonce na vycházce objevil druh ptáka, který se u nás běžně nevyskytuje. O budoucnost ornitologie se tedy nebojím. Člověka to ale musí chytnout, člověk se do toho nedá nijak nutit. Třeba mé syny to moc nechytlo,“ svěřuje se Kolmanová.

Ta doma chová pouze morčata, možná překvapivě žádného ptáka v kleci u ní nenajdeme. „Když má doma někdo třeba papouška, tak to vůbec neodsuzuji. Odsuzuji chytání divokých ptáků, jak je lidé zastřelí a pak jedí, třeba na Maltě. S tím srovnaná nejsem. Osobně je pro mě lepší pozorovat je v krmítkách.“

Bára Kolmanová zmíněné procházky organizuje už 15 let. Na začátku, když začala pořádat Vítání ptačího zpěvu, jenž se koná v osm hodin ráno, kdy jsou ptáci hodně aktivní, se ho účastnilo pět až deset lidí. Nyní chodí třeba i 40 účastníků. „Jedině tak může člověk předávat lásku k ptáčkům, člověka to buď chytne, nebo ne. Na moje komentované vycházky chodí hlavně lidé, které to zajímá. Vnímají, kde ptáci jsou. A zásadní je, aby nám tu příroda zůstala.“

„I já se mám stále co učit." 

Dodává, že o ornitologii se po jedné z procházek začal velmi zajímat třeba i syn její kamarádky. „Vím o lidech, co si koupili dalekohled a ptáčky pozorují pro radost,“ usmívá se Bára Kolmanová.  Přiznává, že i ona se v oblasti ornitologie má stále co učit. „Třeba řada druhů se navzájem napodobuje, dělají nám v tom chaos. Čím víc vím, tím víc nevím. Neustále se učím poznávat jejich hnízda, vejce, peří, jejich chování. Třeba nedávno jsem viděla divně se pitvořící červenku, říkala jsem si, co jí je, a ona přitom tokala. Takže i já mám stále co objevovat. Ptačí svět mě nepřestává překvapovat, je to můj nekonečný zdroj radosti,“ vypráví usměvavá ornitoložka.

A kam, nejen kvůli ptákům, vyráží v rámci Vysočiny nejraději? „Velmi mám ráda lokalitu kolem Borovinky, tam chodím hodně často, místní ptáčky znám velmi dobře. Je to moje srdcovka. Miluju Žďárské vrchy, tam je to velmi krásné. Vysočina je ale celá krásná, oblíbených míst tu mám hodně. Mám to ráda i u rybníků na Rychnovsku, cestu kolem Hamerského potoka k Jindřichovu Hradci,“ jmenuje Kolmanová.

V posledních letech jsou mezi lidmi na internetu oblíbené takzvané čapí reality show. Hodně sledovaná je třeba čapí rodina na komíně firmy v Třebíči. Jaký má na toto názor zkušená ornitoložka? „Tomu, co popisujete, fandím, namontovaná kamera čápům určitě neublíží a ani je nevnímají. Lidé díky pozorování vidí křehkost čapích mláďat i to, jak se rodiče starají o mláďata. Jak je ukryje pod křídly, třeba když prší. Vlastně to může být pro lidi prospěšné, vidí, jak se chovat k sobě navzájem. Čapí partneři se nehádají, neperou se, taková harmonie. Lidé i vidí, že ptáci potřebují místo k hnízdění,“ odpovídá Kolmanová.

„Prosím, neshazujte jiřičkám hnízda." 

S hnízděním ptáků souvisí i jedna oblast, která ornitoložku z Jihlavy trápí. Jde o hnízda jiřiček, která lidé často shazují z oken svých bytů a domů. „Lidé tato hnízda nechtějí. protože znečišťují okna. Pod hnízdo však lze připevnit podložku. Shazování hnízd je navíc protizákonné. Ptáci pak nemají kde hnízdit. Jiřiček a hlavně vlaštovek ubylo. Možná by lidé měli vědět, že jiřičky se specializují na komáry. Vychytají jich velké množství. A to by mohlo odpůrce jejich hnízd přesvědčit,“ vzkazuje na závěr Bára Kolmanová.