Vyrůstal jen s maminkou ve velmi skromných poměrech v Čechtíně na Třebíčsku. Zažil nenávist místních obyvatel i zlomyslnost tehdejšího režimu. Vadila jeho příslušnost k rodu Waldsteinů i jasné protikomunistické smýšlení. To všechno se s ním a jeho rodinou táhlo až do revoluce. Pak se dočkal lepších časů, a snad i nějakého toho zadostiučinění. Získal zpátky část majetku po předcích a s pomocí rodiny vrátil život zámečku u Svatoslavi, na který léta mohl koukat jen zdálky. Řeč je o Hermenegildovi Jirečkovi, kterého představujeme v dalším dílu seriálu (Ne)obyčejní.
Je jen jedno místo, kde si můžeme popovídat o tom, jak se žije s modrou krví. S Hermenegildem Jirečkem se tedy scházíme v penzionu Waldsteinovo Zátiší nedaleko Svatoslavi, který nechal postavit jeho dědeček Zdenko Waldstein-Wartenberg. Nechybělo mnoho a mohli jsme stát jen u zanedbané ruiny na spadnutí.
Máme štěstí. Sedíme totiž v místnosti vybavené krásným dobovým nábytkem a dýchá na nás atmosféra podobná starým časům, jako když tu pobývali Jirečkovi prarodiče s dětmi a další příbuzní. Budova v lesích toho pamatuje hodně, toho dobrého i toho zlého. A podobně křivolaký příběh osud napsal i Hermenegildovi Jirečkovi.
Celým jménem je Hermenegild Vladimír Karel Jireček, většinu života prožil na Třebíčsku, ale narodil se v roce 1939 v Praze. Jeho maminka Gabriela rozená Waldstein-Wartenberg už byla v té době jednou rozvedená a s prvním manželem Antonínem Křečanem měla dva syny Zdeňka a Antonína. S druhým manželem Hermenegildem Jirečkem, rovněž potomkem šlechty, se rozvedla, když byly malému Hermínovi asi dva roky.
„Nejprve jsme byli v Praze. V Zátiší bydlel strýc a my jsme tu u něj byli párkrát na návštěvě. Po válce strýc odešel do Německa, dědeček už nebyl mezi námi, neměl to tu kdo spravovat. Takže to převzala matka a my jsme se z Prahy přestěhovali na náš velkostatek do Čechtína. Jenže v roce 1948 jsme o veškerý majetek přišli, zabavili ho komunisti. Mohli jsme zůstat bydlet v Čechtíně v jednom bytě. Tatínka jsem jezdil navštěvovat do Prahy, v Čechtíně za mnou nikdy nebyl,“ popisuje události po druhé světové válce Hermenegild Jireček.
Rod Waldstein-Wartenberg/Valdštejn – Vartenberk s ryze českým původem je na Třebíčsku spjat hlavně se zámkem v Třebíči. Ve dvacátých letech minulého století došlo k rozdělení na třebíčskou, borovinskou a svatoslavskou větev, k níž patří právě Hermenegild Jireček.
Svatoslavskou větev zastupoval Zdenko Valdštejn – Vartenberk, který zemřel v roce 1936. Od roku 1923 byl spoludržitelem svěřenectví. Trvalým sídlem majitelů svatoslavské části se v polovině dvacátých let stal lovecký zámeček Valdštejnovo Zátiší – Waldsteinruth - ve svatoslavských lesích, Byl zbudován zřejmě ve druhé polovině devatenáctého století hrabětem Josefem Arnoštem z Valdštejna – Vartenberka z bývalé myslivny. V letech 1926 – 1928 byl nadstaven o druhé poschodí a dostalo se mu soudobé podoby z rukou třebíčského stavitele Jaroslava Herzána.
Nedlouho po převzetí předal Zdenko Valdštejn – Vartenberk na základě smlouvy z roku 1923 svatoslavskou část velkostatku svým třem dětem do podílového spoluvlastnictví za podmínky roční renty od každého z nich ve výši pětadvacet tisíc korun. Těmito byli Marie Valdštejn – Vartenberková, provdaná Montlongová, zemřela v roce 1943, Gabriela Valdštejn – Vartenberková, provdaná Křečanová – Jirečková, zemřela v roce 1974, a Karel Valdštejn – Vartenberk, zemřel v roce 1978.
Marie Valdštejn – Vartenberk se svým manželem Oscarem z Montlongu měli syna Gilberta, na něhož přešel tento spoluvlastnický podíl. Po jeho smrti v roce 1936 potom na bratra Gilberta Oscara, jenž zemřel v roce 2001. Tato větev se však nepřihlásila k české národnosti a žila po roce 1945 v Rakousku. Ostatně jejich podíl byl zkonfiskován v roce 1945 na základě dekretu prezidenta republiky číslo dvanáct.
Druhý podíl vlastnil bratr Karel Valdštejn – Vartenberk, který se oženil s herečkou německé národnosti Kristinou Hanzelkovou. Přijal německé občanství a na jeho majetek byl v roce 1945 taktéž dán konfiskát. V Německu pak oba pobývali až do smrti.
Pouze zbývající jedna třetina majetku byla ponechána ve vlastnictví Gabriely Jirečkové, rozené Waldsteinové a následně odebrána státem dle zákona o revizi prvé pozemkové reformy a druhou pozemkovou reformou (zák. č. 142/48 Sb., zák. č. 46/48 Sb.). Na její majetek stát uvalil už v roce 1945 nucenou správu.
Co se týče rodinných poměrů, Gabriela Waldsteinová se již v roce 1921 se provdala za profesora Antonína Křečana a měla z toho manželství dva syny – Zdeňka a Antonína. Z jejího druhého manželství s Hermenegildem Jirečkem (zemřel 1975) se narodil roku 1939 syn Hermenegild. Jako jediná zůstala po skončení války v tehdejším Československu a sídlila při správě dvora v Čechtíně. Zámeček Zátiší vlastnila poté do roku 1949 třebíčská továrna Dekva, pak přešel do vlastnictví závodů Gustava Klimenta.
zdroj: www.waldsteinovozatisi.cz
Chlapec s aristokratickým původem vyrůstal ve skromných poměrech ve vsi plné zarytých komunistů. Vzpomínky na tu dobu nejsou moc hezké. Je to vidět ještě teď. „Naštěstí jsem si našel i pár dobrých kamarádů, já jsem takový problém neměl. Ale hlavně moje maminka zkusila hodně příkoří. Bylo to cítit na každém kroku, lidi jí dávali najevo opovržení a nenávist. Jednou jsem chtěl jít na pálení čarodějnic na kopec nad vsí. Tak jsem se tam šli podívat. Když jsme se vraceli, matku někdo zezadu trefil kamenem,“ odhaluje jednu smutnou událost z dětství v Čechtíně Hermenegild Jireček.
Lidi provokovalo i jeho nezvyklé křestní jméno. Vypadá totiž jako německé, i když má španělský původ. „I s tím jsem si užil svoje. V té době totiž německé rovnalo se špatné, nežádoucí. Nikdo pořádně nevěděl, jak se píše. Já jsem ho podědil, nic s tím neudělám, i když mám další dvě křestní jména,“ dodává Hermenegild Jireček.
Nic nemohl udělat ani s tím, že v jeho případě po dokončení měšťansky připadalo v úvahu jen povolání automechanika. „Ředitel byl velký komunista. A mojí mamince na rovinu řekl, že i když jsem velmi chytrý, nikam jinam jít nemůžu. Vzpomínám si, jak maminka tenkrát plakala,“ vybavuje si Hermenegild Jireček na další okamžik, kdy byl aristokratický původ na překážku.
Jeho maminka v té době už byla v důchodu, dostávala měsíčně dvě stě šedesát korun. Peněz bylo zoufale málo. Rozprodávala majetek svých předků, který měla doma v Čechtíně. Syn tak musel začít co nejdříve vydělávat.
„Asi rok a půl jsem jezdil s traktorem v zemědělském podniku. Rok jsem pracoval ve vápence u Nové Vsi, na to mám strašné vzpomínky. Ale děkuji za tuhle zkušenost, aspoň se nebojím práce. Dokonce i z vojny domů jsem posílal matce peníze, co jsem tam dostal. Běžně se to dělalo naopak, že rodiče podporovali vojáky. Vyučil jsem se automechanikem a u toho zůstal až do důchodu,“ popisuje svoji pracovní anabázi potomek rodu Waldstein.
Spolu se svou maminkou musel také sledovat, jak stát nakládá s jejich majetkem. Za socialismu budova v Zátiší patřila Závodům Gustava Klimenta v Třebíči a využívala se na společenská setkání.
Pro maminku to bylo velmi bolestné. Ve třicátých letech se podílela na nové podobě zámečku, kdy se zasloužila o přístavbu dalšího patra. Najednou se tam, kde to měla tak ráda, sjížděli tehdejší papaláši jako Štrougal, Fojtík a Lenárt, aby si tam mohli užívat.
„Měli tady mejdany. Nahoře byli ministři a další prominenti, pod nimi v patře ředitelé a úplně nejníže kuchaři, personál a řidiči. Kachlová kamna nahradilo ústřední topení, to snad byla jediná dobrá věc. Původní vybavení zmizelo. Změnily se dispozice některých místností. Budova pomalu chátrala, nikdo do ní neinvestoval,“ líčí spolumajitel Zátiší.
Po třicítce se Hermenegild Jireček oženil a odešel za svou manželkou do Trnavy u Třebíče. Jeho maminka zemřela několik měsíců po svatbě. „Matka mi předala jen to nejlepší, co mohla. Klobouk dolů za to, jak mě i v naší situaci vychovala. Myslím, že to zvládla velmi dobře. Ještě dnes jí za to děkuji,“ dodává k tomu s vděčností v hlase Hermenegild Jireček.
S jeho rodinou se dál táhl jako stín aristokratický původ. O tom všude všichni moc dobře věděli, i když mluvit se o něm nikde nesmělo. Děti Hermenegilda Jirečka poznaly, jaké to je, lišit se od ostatních. Výjimkou nebyla šikana nebo nemožnost studovat. Určitá úleva a uvolnění přišly s rokem 1989.
Rodina si zažádala o navrácení majetku ve Svatoslavi a okolí a dopadlo to pro ni dobře. „Jako první se mi v restituci vrátila lovecká trofej mého dědečka. Objevil ji v jedné hospodě, kde jsem hrál s kapelou. Tak mi ji hospodský věnoval. Dnes visí ve vstupní hale u schodiště,“ vypráví Hermenegild Jireček.
Skoro se ani nechce věřit, jak to tady na zámečku Zátiší dříve vypadalo. Byl vybydlený a neudržovaný, nechyběly shnilé trámy a podlahy, plíseň a vlhkost. Rodina v roce 1994 získala zpátky jednu třetinu, na další dvě třetiny se museli tři bratři složit a odkoupit ho. Znovu se stali majiteli zámečku, velkostatku v Čechtíně, který už nestojí, čtyř hájenek. K tomu získali i lesy a pozemky, opět jednu třetinu z původního rozsahu. O ostatní majetek se stále soudí.
„V každé místnosti zámečku zbyl rozšlapaný koberec, dále tu bylo šest válend, pár světýlek na zdi a dva kulečníky. Vše z doby, kdy si tu užívali prominenti. V kotelně zbylo šest metráků koksu. To všechno jsme zaplatili, když jsme to od třebíčského podniku přebírali,“ vyjmenovává Hermenegild Jireček.
Na své znovuzrození si zámeček z konce devatenáctého století musel počkat dalších pětadvacet let. Na větší opravu nebyly peníze, budovu občas využívala rodina. „Hned v devadesátých letech jsme vyřešili odvlhčení a před osmi lety fasádu, koupil jsem nový kotel. Větší oprava byla možná, až když se podařilo vydělat na těžbě kůrovcového dřeva. Pracovalo se tady hlavně v posledních čtyřech letech, zapojili jsme se všichni podle svých možností. Dcera Gabriela sehnala nábytek, aby odpovídal původnímu vybavení. Už od začátku jsme z toho chtěli udělat penzion,“ říká Hermenegild Jireček.
Na závěr dostávám otázku já. Jaké je rodové heslo Waldsteinů. Přiznávám, že si ho nepamatuji. „Navzdory závisti - invita invidia,“ připomíná mi ho Hermenegild Jireček. Ano, je to přesné, výstižné, všeříkající. Navzdory závisti a všem příkořím se sem na Zátiší vrátili Waldsteinové, aby mohli opečovávat rodový majetek a dát mu opět podobu, kterou mu vtiskli jejich předkové.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Po rozvratu v roce 89 soudruzi soukmenovci rozdělili Československo,zhasli a rozkradli viz seriál Devadesátky včetně dokumentu,písně Karel Kryl Demokracie,Za prachy,Věštec Ivan Řekni kde ty prachy jsou,Kabáti Colorado,Mám jednu ruku dlouhou,Amnestie,Nájem zvedej,Pánubohu do oken,Sami,Nightwork píseň pro obyvatele města Prahy,Pokáč Sexuální násilí,ABJ virtuálky,Pánové nahoře,Zdálky zblízka,Maškarní ples,Markéta,Mávátka,film Už je zase tady'o nesmrtelnosti'té mafie která vede svět od krizí ke krizím a od válek k válkám prostřednictvím bílých koňů, loutek,komediantů,válečných trpaslíků,kudlanek,trubců neschopných něco skutečně dělat pro obyvatele země kde žijí jak vidíme i u nás.Filmy Příběh Kmotra-agent StB Mrázek z Kolínska jako Rakušan,Šmejdi,Gangster ka,Sametoví vrazi,Ivánku kamaráde můžeš mluvit,Někdo to rád horké,Kmotr,Planeta opic,Pošťák,Doktor divnoláska,Hlava22,Obchodník se smrtí,Soukromá válka pana Wilsona,Vlk z Wall Streetu,Erin Brockovich,Sicilský klan.Četa,Forest Gump o Vietnamu.O jejich dnešní vàlce Prof John J Mearsheimer university Chicago na YT Matěj Gottwald české titulky,na drbna.cz generál Hynek Blaško Trampoty EU a hlavně článek První výročí vzniku války na Ukrajině.Na Inovace Republiky generál Petr Pelz:situace jako před 1 světovou válkou.O eu Minúta pravdy Milana Uhríka, projev Alice Wedel Afd na yt Roman Kirsch české titulky a ukázka začerněných smluv Ursuly.O jejich dluzích film Vítejte v Řecku pane inspektore.O moci film Lidi co znám.O nás na U rádiu Martina Kociánová o nové totalitě,viru,vládních dezinformátorech,omezování svobody slova.Exeuposlanec Petr Keller,exministr Vlastimil Tlustý.Citát mužíka s pseudonymem rotschild 1763:Ti kteří chápou systém budou tak zainteresováni na vlastním zisku nebo závislí na prospěchu který systém přináší že z jejich řad nikdy opozice nevzejde.Masa lidí neschopná to mentálně pochopit bude však své břímě nést bez reptání.Možná že ani nebude tušit že celý systém je nepřátelský jejich vlastním zájmům...Kde jsou vědci,ekologové,Greta,zelenisti,mladí aby protestovali proti válkám,zbrojení,pašování drog,prostě proti plýtvání životy,surovinami, energiemi,prací, znečišťování životního prostředí ?
Komunistická pakáž tuhle zemi zdevastovala a rozkradla. Teď si užívá vysokých důchodů a směje se svým obětem do ksichtu. Díky, Vašku Havle
Pamatuji si ho ze školy, bezvadný kluk, učitelé mu nesměli dát lepší známku než trojku, zdravím Hermi.
Sleduji pořad Modrá krev a v jednom díle pán byl .Smekám přede všemi potomky rod šlechtických rodu a nenávidím bývalý režim a jeho pomocníky a pohlaváry -snad je doba temna definytivně pryč
