Na počátku všeho to byla hlavně zvědavost. Po deseti letech to je hlavně velký koníček, který se asi jen tak neomrzí. Řeč je o focení a o jednom už poměrně známém jihlavském fotografovi Tomáši Kaserovi. Ten si tentokrát nestoupl za objektiv, jak je nejčastěji zvyklý, ale před diktafon. A povídal si se mnou o tom, jak to celé vlastně začalo, co už má za sebou a dostali jsme se třeba i k jeho dosud nesplněným snům.
S Tomášem jsme se na rozhovor potkali v jeho ateliéru, který má v Jihlavě pronajatý spolu se svými dvěma kamarády. „Jak ses k focení vlastně dostal?“ pokládám tradiční otázku na začátek. Tomáš dlouho nepřemýšlí a říká mi, že focení ho dlouho lákalo. Hlavně, když viděl vybavení fotografů na automobilových závodech, které má rád dodneška a často je objížděl. „Tak jsem si řekl, že si koupím taky zrcadlovku. V roce 2010 jsem si koupil svou úplně první. Nejdřív jsem po závodech jezdil jako divák a zkoušel jsem různé focení. Přidal jsem si k tomu i focení rodiny, a tak různě jsem to zkoušel. První foťák jsem měl dva roky, pak jsem ho poslal dál,“ vzpomíná na své začátky před skoro 10 lety třiatřicetiletý Jihlavák Tomáš Kaser.
Dozvídám se, že ze začátku to vypadalo spíš na natáčení videí než na focení. „Na začátku to byla spíš zvědavost, nejdřív jsem natáčel kamerou na závodech. Pak mě ale nebavilo ta videa stříhat, i když i s fotkami je někdy dost práce,“ rozesměje se Tomáš.
Udělat dobrou fotku vyžaduje nejen „dobré oko“, je to určitě i náročná technická disciplína. Naučit se s profi foťákem asi není jen tak. „Já jsem fakt samouk, mám za sebou pouze jediný workshop na portréty. Ze začátku jsem se hodně inspiroval i na internetu, kde jsem si vyhledával různé návody. Fotografům bych nějaký workshop určitě doporučoval,“ radí Tomáš. S focením a následnými úpravami fotek mu pomáhají i jeho kamarádi, které poznal díky focení. „Je super, když s nimi můžu fotit, to mi taky dává hodně. Jsem vděčný za to, že jsem poznal kamarády i díky focení.“
Dostaneme se i k jeho vůbec první zakázce. Byla to svatba kolegy z práce. „Nejdřív jsem se bránil, pak mě ale ukecal a já souhlasil s tím, že neručím za výsledek (smích). To bylo v roce 2012. Nakonec to dobře dopadlo, byl to celodenní maraton, takže naplno hned od začátku. Naštěstí jsem nic nepromeškal a všichni byli snad spokojení,“ vzpomíná Tomáš Kaser. Jak sám říká, tuhle svatbu by dnes odfotil určitě jinak. Je to i lepším vybavení, které teď má. „Když se podívám na svoje začátky, tak tam vidím určitě velký pokrok. Určitě se mám kam posouvat, určitě se sebou pořád nejsem spokojený. Potěší mě hlavně i to, když někdo řekne, že u mě vidí za ty roky posun.“
Svatby mě zajímají, tak se k nim ještě na chvilku vracíme. Jak je známo, dnes je kumšt najít dobrého svatebního fotografa. Lidé na něm často nešetří. Podle mě je to dost zodpovědný a náročný typ focení, to mi Tomáš potvrzuje. První novomanželský polibek, prstýnky, tanec… Ne vždy se to ale podaří vyfotit dokonale, k tomu se může pokazit technika, napadá mě. Tomáš souhlasně přikyvuje. „Technika mě naštěstí na svatbách nezradila. Stalo se mi jednou v ateliéru, že jsem si zapomněl baterku do foťáku. To se ale rychle vyřešilo, vrátil jsem se pro ni domů. Teď už mám s sebou vždy dva foťáky, jako zálohu,“ dodává Tomáš.
„Auta jsou moje srdcovka.“Tomáš Kaser ale rozhodně nefotí jen svatby. V podstatě se nebrání ničemu. To, že se na nic konkrétně nezaměřuje, vidí jako svoji výhodu. „Baví mě fotit lidi, auta, přírodu, nebráním se ale ani novým věcem. Auta jsou ale moje srdcovka, spíš odreagování. Svatby jsem nejdřív nechtěl dělat, přišlo mi, že to je spíš pro ženy fotografky. Pak jsem jim ale přišel na chuť,“ směje se Tomáš.
K tomu mě napadá otázka, jestli by si troufl třeba i na focení porodu nebo pohřbu? „Pohřby se u nás asi nefotí, to spíš v zahraničí. Tam bych teda váhal. Porod bych si ale klidně zkusil.“
Určitě víc reálné než porod nebo pohřeb je pro Tomáše focení v Černobylu. To ho totiž hodně láká a doufá, že se tam brzy v rámci nějakého zájezdu podívá. Reportáže mu jsou totiž hodně blízké. Má rád, když jeho fotky umí zachytit atmosféru. „Ta je cítit třeba i z fotek na plese nebo na koncertě,“ dodává Tomáš a zmiňuje ještě i focení světové Rallye Dakar. I to by rád jednou zkusil.
Tomáš Kaser je už 15 let zaměstnaný v jedné jihlavské firmě. Nastoupil tam hned po škole. „Ve focení se ti, myslím, dost daří. Neláká tě pověsit práci na hřebík a vrhnout se do focení naplno?“ otvírám další téma. Tomáš se pousměje, nejsem prý jediná, kdo se ho na to v poslední době ptá. „Zatím určitě nemám odvahu na to odejít a živit se jen focením. Takto to pořád beru jako koníček, můžu si vybrat, co chci fotit. Takto se dá zatím celkem v pohodě skloubit práce s koníčkem, takže za mě ideál,“ má jasno.
Dost fotografů se inspiruje na Instagramu nebo Pinterestu. Tomáš to má stejně. „A jestli mám nějaký vzor? Upřímně, asi ani ne. I když dvě jména mě vlastně napadají. Ze sportovní fotografie to je určitě Marian Chytka. Ten je podle mě u nás asi nejlepší. Možná bych zmínil ještě Petra Frýbu, ten taky dobře fotí motosport. Nesmím zapomenout na Davida Říčana, ten mi dává cenné rady ohledně „zadečkového" focení,“ jmenuje Tomáš.
S teplejším počasím Tomáš zase vyrazí fotit určitě i zmíněné automobilové závody. Co dalšího ho ještě čeká v roce 2020? „V tomto roce to budou určitě zase svatby, i když jsem se rozhodl, že je oproti předchozím sezonám docela omezím. Rád bych si letos zkusil i něco nového. Nechci to zakřiknout, ale vypadá to, že se pro mě něco nového rýsuje. Těším se. Nové výzvy mám rád,“ uzavírá Tomáš Kaser s úsměvem.
Foto Lenka Dvořáková, soukromý archiv Tomáše Kasera
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
