Pivo se v Jihlavě vaří od samého založení města. Z toho je samo o sobě zřejmé, že jihlavské pivo je po celá staletí pro Jihlavany už ze své podstaty jakousi formou rodinného stříbra. Rádi to potvrzují místní patrioti, tisíce konzumentů, kteří si dnešní značku s ježkem oblíbili a nakonec i milovníci historie. Ti si v těchto dnech připomínají 164. výročí slavnostního otevření jihlavského pivovaru.
Veliká sláva s průvodem, slavnostní mše, hudba, fanfáry, ruch a shon provázely 4. dubna 1861 velkolepý vstup jihlavského pivovaru do života. Nevšední paráda na tehdy sotva dvacetitisícovou Jihlavu vytáhla do ulic stovky místních obyvatel. Akce, srovnatelná s menší národní slavnostní, byla na pozvání zástupců úřadů, všech právovárečníků a notáblů města zahájena slavnou mší v kostele sv. Jakuba. Zástup účastníků se v průvodu přesunul do pivovaru, kde minoritský farář vykonal akt svěcení nového podniku. Následovala bohatá hostina s nabídkou většinou německé kuchyně, neboť v Jihlavě žilo 19 tisíc Němců oproti skromným třem tisícovkám obyvatel české národnosti.
Z první várky piva byli nejen pohoštěni, ale také soudkem poděleni všichni várečníci, neboli majitelé sladovnických domů, kteří si upsali podíly na zisku.
Místní tisk zmiňuje, že pánové se pozdrželi mimořádně dlouho celé hodiny, vázáni společenskou povinností. Vypili mnoho piva, spřádali plány a vychvalovali nového sládka J. Jelínka, jehož předcházela pověst skvělého odborníka. Měl se podílet na výstavbě jihlavského pivovaru od samých začátků v roce 1860, kdy se v místech dnešní Vrchlického ulice poprvé „koplo do zeleného drnu“. Zavedl řadu technických novinek a nových pracovních postupů, vyučil si svoje zaměstnance a vařil údajně nejlepší pivo na Jihlavsku.
Jihlavský pivovar měl od samých začátků ve městě výjimečné postavení. „Svědčí o tom i složení podílníků. Právováreční pivovar vedl ředitel se čtyřmi členy správní rady za podpory 24členného voleného výboru. Celé správní těleso pivovaru se skládalo z lidí, kteří byli hmotně zainteresování jako podílníci,“ upřesnil svého času žurnalista a znalec místních poměrů Arnošt Kába.
Historie potvrzuje, že nejbohatší Jihlavané měli o vaření piva odjakživa veliký zájem, neboť pivovary vydělávaly v každé době. Pivo mohl původně vařit každý měšťan, který měl dům uvnitř městských hradeb. Postupně se právo vaření piva omezilo jen na měšťany s domy na náměstí a v přilehlých ulicích. Majitelé těchto domů se střídali v předem určených termínech ve vaření piva, které pak pod svou střechou nabízeli zákazníkům. Časem čepování piva v domácím prostředí právovárečných domů zaniklo a přesunulo se do desítek nově vzniklých hospod.
Historie zaznamenala v Jihlavě v 15. století čtyři pivovary. V následujícím století, v časech největšího rozvoje pivovarnictví, se jejich počet zdvojnásobil. Ještě na začátku 19. století jich v Jihlavě bylo šest. Našli bychom je v domech U Mincovny 6, Masarykovo náměstí 26, Brněnská 15, dále to byly zaniklé objekty v Mrštíkově ulici, na jihozápadním rohu Palackého a Benešovy ulice a v místě západního křídla dnešního Grandhotelu. Právě v této šestici pivovarů se vařilo jihlavské pivo až do roku 1861, kdy roli jediného producenta piva v Jihlavě převzal novotou vonící jihlavský pivovar.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám