Záchranáři na Vysočině se během letošního léta nezastavili. Na svém kontě mají rekordní počet výjezdů, velkou část tvořily i zásahy u pacientů, kteří měli alergickou reakci po bodnutí hmyzem, ať už včelou, vosou či sršní. Bodavého hmyzu bylo během letošních letních prázdnin opravdu velké množství, to ostatně potvrzuje i mluvčí krajské záchranky na Vysočině Petr Janáček, který dokonce mluví o enormním nárůstu výjezdů k alergickým pacientům.
„Letošní léto opravdu přineslo neobvykle velké množství vos a sršňů, což jistě stálo za enormním nárůstem počtu výjezdů k pacientům s alergickou reakcí po bodnutí hmyzem. Zatímco v minulých letech jsme takových výjezdů absolvovali v průměru kolem 160, letos jich bylo dvakrát více, konkrétně 320," sdělil redakci Drbny Petr Janáček.
Jak dodal, nemá informace o tom, že by na následky bodnutí nějaký pacient péči zdravotníků na Vysočině zemřel.
Středa, 4. září 2024, 16:40
Jsou za námi dva horké letní měsíce, které naplno zaměstnaly zdravotníky na Vysočině. Zdravotnická záchranná služba Kraje Vysočina (ZZS) přepsala své dosavadní rekordy. Jak dnes novináře informoval mluvčí ZZS na Vysočině Petr Janáček, v období od...
Na svůj nepříjemný zážitek v souvislosti s bodavým hmyzem zavzpomínal Zdeněk Dvořák z Jihlavska. Ten poprvé kvůli bodnutí od včely potřeboval rychlou lékařskou pomoc 18. srpna 2022, kdy ho při práci na zahradě štípla včela. „Nestalo se vlastně nic zajímavého, jenom mě píchla včela jako už mnohokrát, naposled třeba o týden zpátky. Tentokrát to ale bylo trochu jiné. Možná kdybych neměl tu týden starou vlastní zkušenost, že mi píchnutí vůbec nic nedělá, zachoval bych se jinak,“ svěřil se redakci Drbny Zdeněk Dvořák, který si ze začátku vůbec nepřipouštěl to, že by ho toto štípnutí mohlo ohrozit na životě.
Jak popisuje, žihadlo dostal mezi víčko a obočí. Během chvíle mu začal natékat nos, tvář, oko, a co Zdeňka Dvořáka překvapilo, poměrně rychle mu začala natékat i brada. „Navíc mi po těle začala vyskakovat kopřivka a svědily mě dlaně, měl jsem divný tlak v uších. O pár chvil později se mi začalo hůř dýchat, začal i natékat krk, a poté, co jsem měl úplně tvrdou bradu, mi manželka zavolala sanitku,“ vzpomíná Dvořák na dva roky starý nepříjemný zážitek. Manželka ho tehdy na radu záchranné služby posadila ke stolu, aby v klidu dýchal, což se zpočátku dařilo. „Pak se můj stav začal rychle zhoršovat, následovaly další dva telefonáty na záchranku, ten poslední si už ale nepamatuju. Na chvíli jsem totiž ztratil vědomí. Pamatuju si až to, jak mě položili na trávu a opět jsem začal dýchat,“ vypráví Dvořák.
Pár minut nato přijeli záchranáři a poskytli první pomoc. Po nezbytných krocích Zdeňka Dvořáka naložili do sanitky a lékaři si ho, vzhledem k tomu, že na chvíli ztratil vědomí a také kvůli možné další reakci na žihadlo, nechali na noc v nemocnici. Propustili ho další den dopoledne s tím, aby navštívil svého praktika, jenž rozhodne o dalších krocích.
Zdeněk Dvořák po pár dnech navštívil svou obvodní lékařku a domů si odnesl léky a také injekci, laicky označovanou jako „pero“, která se aplikuje do nohy a slouží jako první pomoc na další alergickou reakci. „Adrenalinové pero mám použít okamžitě ve chvíli, kdy mě začnou svědit dlaně. A pak samozřejmě neprodleně volat záchranku,“ citoval Zdeněk Dvořák doporučení své praktické lékařky. Dodal, že po tomto nepříjemném zážitku, který by nikomu nepřál, žádný štípanec už určitě nepodcení a ihned užije předepsané léky.
Adrenalinové pero musel, dle svých slov, použít i v loňském roce, kdy ho štípla včela už trochu nečekaně, na konci října. „Bylo krásné podzimní odpoledne, už jsem nepočítal s tím, že by včela mohla zaútočit. Reakce byla velmi pozvolná, pero jsem ale pro jistotu aplikoval a raději jsme zavolali záchranku." Oproti roku 2022 vše proběhlo v klidu, v nemocnici si pak pobyl tři hodiny, kvůli aplikaci pera, a poté byl propuštěný domů.
Včelímu bodnutí se nevyhnul ani letos, bylo to na konci července. „Opět jsem pracoval na zahradě a včela mě píchla přímo doprostřed čela. Vzal jsem si léky, chvíli čekal, žádná dramatická alergická reakce nepřišla, takže pero jsem nepoužil. Samozřejmě jsem ale raději jel na urgent, pro jistotu. Tam mě vyšetřili a po pár hodinách poslali domů," popsal Dvořák letošní zkušenost.
Podle mluvčího Janáčka je výše popsaný příběh z roku 2022 přesný scénář takzvaného anafylaktického šoku. „U alergické reakce většinou dochází k postupnému rozvoji příznaků, které mohou být velmi různé - od prostého otoku a zarudnutí v místě vpichu po celkovou reakci organismu spojenou s poruchou dechu z důvodu otoku dýchacích cest a takzvaným anafylaktickým šokem. Rozvoj těchto příznaků může trvat různě dlouhou dobu. Nejčastěji přijíždíme k pacientům, u kterých se postupně rozvíjí celkové příznaky, tedy mají například zarudnutí či kopřivku na velkých plochách těla. Někteří také začínají mít pocit „knedlíku v krku", což je velmi závažný příznak, který může bez léčby přejít až v úplné uzavření dýchacích cest otokem. Tento stav bohužel může vést bez okamžitého řešení k úmrtí pacienta. Našich pacientů v tomto kritickém stavu je však naštěstí minimum,“ popsal na dotaz Drbny mluvčí krajské záchranky Petr Janáček.
Bez „pera“ po dvou nepříjemných zkušenostech z domova nevychází ani Eva Coufalová Kolaříková z Jihlavy, která o své alergii na štípnutí od vosy a sršně ví zhruba šest let. „Před cestou na Srí Lanku jsem si raději zašla na alergologii, protože mi po jednom štípnutí od vosy bylo hrozně zle. A výsledky ukázaly, že mám alergii na vosy a sršně, na včely ne. A prý je tak silná, že se pan doktor na alergologii divil, že jsem štípnutí vůbec přežila,“ vypráví Eva Coufalová Kolaříková. Na Srí Lanku raději odjela s prášky a zmíněným perem.
Před čtyřmi lety kempovala v „obytňáku“ a jako vždy, tak i tentokrát si dávala pozor, aby nepila ze špatně uzavřené lahve. „Když někde letěla vosa, tak jsem panikařila a utíkala. Najednou mě začala brnět pusa, spodní ret. Paradox je, že ani nevím, že mě něco štíplo. Bylo to hrozně rychlý, hrozně rychle mi začala natékat pusa a ve spodním rtu jsem viděla vpich. Najednou na mě šel zase ten malátný pocit, takové brnění a slabost po celém těle. Manžel hned běžel pro led a kamarád byl se mnou v obytňáku. Říkala jsem mu, aby mi podal tu injekci, že si to asi budu muset píchnout, a on mi ji vyndal z toho obalu a odjistil. Jak mi na ni sahal, tak mě to úplně vykolejilo a držela jsem ji obráceně. A když jsem si ji chtěla píchnout do stehna, tak mi to místo toho vystřelilo do prstu. Začala jsem ještě víc panikařit a hyperventilovat ze stresu. Tak se musela volat rychlá,“ zavzpomínala Eva Coufalová Kolaříková na čtyři starou událost.
Tím však její zkušenosti s vosím bodnutím nekončí. Injekci musela použít i v létě před dvěma lety, kdy ji štípla vosa přes motorkářskou bundu, což zpočátku opět vůbec nevěděla. „Po příchodu z práce jsem si ohřívala jídlo a začala mě brnět záda a přišel ten starý známý hnusný pocit po celém těle, a to už jsem věděla, že je zle. Hlavně jsem byla sama doma a měla jsem strašný strach, že to nějak pokazím. Sundala jsem bundu a triko a vypadla ta vosa. Našla jsem prášky, ty jsem si vzala jako první, protože tím, jak jsem nevěděla, že mě štípla, tak jsem přišla asi o 10 minut času. Pak jsem si hned píchla injekci, tentokrát se mi to podařilo. Jak jsem byla sama doma, tak jsem se bála, že tam umřu někde sama,“ líčí Coufalová Kolaříková další nepříjemné chvíle.
Dodává, že sanitku nakonec nevolala, protože její předchozí zkušenost s lékařem nebyla příliš dobrá. „Nechtěla jsem být doma sama, kdyby to se mnou seklo, protože i přes ty prášky mi bylo hrozně zle, špatně se mi dýchalo a hrozně jsem se motala, zatmívalo se mi před očima. Tak jsem se doplazila k sousedům a ti se o mě asi tři hodiny starali. Dávali mi vodu a obklady a mluvili se mnou, aby mě odreagovali. Pak přijel manžel domů, tak si mě přebral, ale nemohla jsem dýchat ještě o půlnoci, a to mě to štíplo asi ve tři odpoledne. Ještě ráno mi přišlo, že se motám. Nechci, aby se to opakovalo, z vos mám fakt strach. Příště si rovnou volám sanitku, fakt jsem měla pocit, že umřu,“ svěřila se alergička z Jihlavy.
Velký respekt z vos a včel má i Karolína Kameníková z Jihlavska, která to, že je alergická na žihadlo od včely a vosy, zjistila ve 20 letech. V té době byla coby zdravotní sestra na pobytu s alergiky a astmatiky, a paradoxně nejhorší reakci na bodnutí měla ona sama. „Po bodnutí pod koleno vosou mi lýtko několikanásobně oteklo. Na alergologii můj popis lehce bagatelizovali, že otok je po bodnutí normální, ale když přišly výsledky, tak mi lékařka řekla, že horší dlouho neviděla a příště si mám rovnou zavolat záchranku. Od té doby u sebe stále nosím Epipen pero a další léky první pomoci. Před pár lety mi po bodnutí vosou bylo na omdlení a špatně se mi dýchalo, takže jsme odjeli akutně na pohotovost, kde mi dali další léky a ulevilo se mi. Ale dostala jsem varování, že každé další bodnutí může být horší a horší. Je zvláštní žít s pocitem, že tak malá věc mě může i zabít,“ svěřila se redakci Drbny další alergička Karolína Kameníková.
Komukoliv z nás se může stát, že se ocitne v blízkosti člověka, jenž má alergii na výše zmíněná štípnutí. Je proto důležité vědět, jak takovému alergikovi poskytnout první pomoc. Pravidla musí znát i samotný alergik. „Pokud člověk ví, že má alergii na včelí nebo vosí bodnutí, je nezbytné vždy mít u sebe „pero" s lékem proti této alergii a aplikovat jej ihned po bodnutí. Každý lék má vždy nějakou dobu, než začne účinkovat, a je tedy třeba s aplikací neotálet. Pacienti se známou alergií na včelí nebo vosí bodnutí, a hlavně i jejich blízcí, by vždy měli být instruováni svým lékařem a správné postupy obvykle znají. Problém většinou nastává ve chvíli, kdy si tento pacient svůj lék zapomene, nebo jeho blízcí o alergii či o léku a způsobu jeho použití nevědí, případně s jeho podáním váhají, protože stav podle jejich názoru ještě nedospěl k dostatečné závažnosti a mají obavy z injekční aplikace tohoto léku,“ řekl již dříve lékař z krajské záchranné služby Michal Pačiska.
Podle něj takové váhání určitě není na místě, protože u alergiků je riziko závažné reakce organismu na bodnutí velmi vysoké a často dochází k velmi rychlému ohrožení života pacienta.
Podle lékaře Pačisky by vždy měla být aktivována i zdravotnická záchranná služba, neboť lék v peru je pouze první pomocí a po odeznění akutního stadia alergické reakce by mohlo dojít k rozvoji následných reakcí s odstupem několika desítek minut až hodin. „Alergik by tedy měl být vždy sledován v nemocnici,“ dodává Pačiska.
S obtížným hmyzem, který si staví hnízda na místech nebezpečných pro člověka, bojují také hasiči. Ti na Vysočině během letošního července a srpna likvidovali včelí, vosí nebo sršní hnízdo v 988 případech. Ve srovnání s loňským rokem, kdy měli v souvislosti s likvidací hmyzích hnízd 512 výjezdů, jde také o razantní nárůst. „Za rok 2022 evidujeme 484 takových výjezdů," dodala pro další srovnání Petra Musilová, mluvčí hasičů na Vysočině.
Popsala, že o způsobu provedení zásahu na místě rozhoduje na základě provedeného průzkumu velitel zásahu.„Nejčastěji je k odstranění obtížného nebo nebezpečného hmyzu použit vysavač, kterým je roj nasát a následně zlikvidován,“ upřesnila Musilová s tím, že je nutné zdůraznit, že hasiči zasahují vždy, když hrozí nebezpečí z prodlení. „Tedy v případech, kdy je ohrožen lidský život či zdraví. Mezi odůvodněné zásahy patří odstraňování rojů v místech, kde je velká koncentrace lidí. Tedy školy, dětská hřiště, úřady, centra, tam. kde je přítomen alergik, senioři, nemocnice a podobně,“ jmenuje Musilová.
Hasiči přitom zasáhnou vždy, když je naplněna zákonná podmínka hrozícího nebezpečí z prodlení, to jest, že je nebo by mohl být ohrožen lidský život nebo zdraví. Není-li tato podmínka naplněna, tak hasiči na místo události vyjet nemohou a oznamovatel se musí obrátit na specializovanou firmu.
„Získat informace o tom, zda je naplněna podmínka nebezpečí z prodlení, je úkolem operátora tísňové linky. Ten od volajícího získá informace a na jejich základě operační důstojník krajského operačního a informačního střediska Hasičského záchranného sboru Kraje Vysočina posoudí, zda je podmínka naplněna a výjezd jednotky hasičů opodstatněný,“ vysvětluje mluvčí krajských hasičů.
Zároveň popisuje příklad z praxe, kdy se stává, že volající (oznamovatel) událost zkreslí a velitel zásahu po příjezdu k místu události zjistí, že zásah hasičů není nutný. „Pak je zásah proveden za úhradu nákladů nebo jej hasiči neprovedou vůbec a z místa události odjedou zpět na základnu. Velkou měrou může sám občan zabránit usídlení hmyzu ve svém obydlí, a to tím, že provede utěsnění netěsností střechy, fasády, odstraní dutiny. Tím sníží možnost usídlení a donutí hmyz zahnízdit v přírodě, kde nikoho neohrožuje,“ přidává Musilová radu na závěr.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
