Také v krajském městě Vysočiny mohou děti navštěvovat soukromou ScioŠkolu, ta v Jihlavě funguje šestým rokem. Dosud se děti vzdělávaly v budově v Havlíčkově ulici. Včera byly slavnostně otevřeny další prostory, a to v ulici Legionářů.
Budova s adresou Legionářů 6 byla postavená jako škola. Mnoho let sloužila jako kanceláře pedagogicko-psychologické poradny. „Po domluvě s Krajem Vysočina jsme budovu rekolaudovali zpět na školu. Zbourali jsme příčky, které členily prostor na malé kanceláře, a dali jsme vzniknout učebnám. V prostorách jsme ponechali krásu časů minulých v podobě odkrytých vrstev původních maleb i některých podlah. Chodbám jsme nechali vyniknout její architektonické tvarosloví," komentuje Hana Vančurová ze společnosti Scio, která zaštiťuje jejich renovaci.
„Chceme snoubit inovativní prvky našeho vzdělávacího konceptu spolu s tradicí a vrátit tak budově jejího živého ducha.” Dle jejích slov citlivou rekonstrukci kvitují jak krajští úředníci, tak i památkaři.
Na úterní den otevřených dveří, který byl zároveň i kolaudací nových prostor, přišlo i několik absolventů, tedy bývalých deváťáků. Ti se také zapojili do příprav dne otevřených dveří, pomáhali třeba i přestřihávat modrou pásku.
„Z těchto prostor máme obrovskou radost. Nový prostor je velká událost i pro naše děti,“ řekla během své úvodní řeči ředitelka jihlavské ScioŠkoly Radka Matějíčková.
„Děti se podílely na výzdobě, občerstvení, zkrášlení zahrady. Takže ony budou důležitou součástí dnešního dne. Děti jsou vždy součástí každého procesu, který se u nás odehrává,“ doplnila ji zástupkyně Jana Majerová.
Lidé si na včerejším dni otevřených dveří mohli vyzkoušet virtuální realitu a projít si všechny místnosti a třídy, které jsou v budově.
V budově v Havlíčkově ulici zůstane takzvané první trojročí, druhé a třetí trojročí od letošního března funguje již v nové budově. „Naším snem je celá škola pod jednou střechou, tak uvidíme, jestli se nám to v budoucnu splní,“ zasnila se Radka Matějíčková.
Tým jihlavské ScioŠkoly tvoří takzvaní průvodci. „Máme tu pedagožky třeba i s devatenáctiletou praxí, které mají bohaté zkušenosti s tradičním vzděláváním na státní škole," doplnila Majerová.
Jednou z nich je třeba Kateřina Kraclová. Ta na jihlavské škole působí šestým rokem, tedy od začátku. Kraclová má zkušenosti i s tradičním vzděláváním. „Když bych typy škol srovnala, tak asi jediným negativem pro nás průvodce je to, že si musím připravovat mnohem více věcí. Strávím hodně času psaním vysvědčení, protože píšeme slovní hodnocení. A velký přínos vidím v tom, že je tu mnohem příjemnější kolektiv, že jsou tu všichni sehraní a všichni jsou ochotní za všechny zastoupit. Můžu si učit, jak chci a můžu to hodně nechávat na dětech,“ říká průvodkyně Kateřina Kraclová, jež vzdělává děti ve druhém trojročí, tedy ve čtvrté, páté a šesté třídě, a také má na starosti speciální předměty. „Je skvělé, že tu máme dost místa. Jen nám vadí, že nejsme všichni dohromady.“
Jak během prohlídky budovy prozradila ředitelka Matějíčková, ve trojročí je dohromady zhruba 40 dětí. „Což je za nás ideální. Díky této nové budově se nám zvýšila kapacita školy na 150 dětí,“ pochvaluje si Matějíčková.
Jihlavskou ScioŠkolu na konci června opustí sedm deváťáků. „Příští školní rok bude silnější ročník, to bude školu opouštět 12 deváťáků. Zhruba půlka dětí je „naše“ od začátku, to znamená od Montessori školky až po devátou scio třídu,“ upřesnila zástupkyně ředitelky Jana Majerová s tím, že všichni letošní deváťáci se dostali na střední školu, kterou si vybrali. Ředitelka Matějíčková jmenuje gymnázium, stavební školu, manažerskou akademii, průmyslovou školu. „Teď máme ročník, který je studijně mimořádně zdatný, což tak vždy nebývá,“ dodává Majerová.
Jihlavská ScioŠkola má zapsanou i takzvanou přípravnou třídu, přičemž minimální počet je pět žáků, maximální sedm. „Vypadá to, že od září přípravnou třídu konečně otevřeme. Zatím máme zapsané čtyři děti, pokud už žádné nepřibyde, tak je spojíme s první třídou. Je to poptávka od rodičů a nám to také dává smysl,“ říká Matějíčková.
Střední škola v Jihlavě zatím v plánu není. „Střední ScioŠkola je v Brně a vypadá to, že se otevře další v Českých Budějovicích,“ nastínila zástupkyně Majerová.
U prohlídky nových prostor asistoval také budoucí absolvent, deváťák Jirka. „U nás to funguje tak, že většinou pracujeme všechny tři třídy dohromady a jsme rozdělení na dvě skupiny – na autonomní a neautonomní. Autonomní mohou pracovat více samostatně. Děti z neautonomní skupiny potřebují trochu popostrčit, trochu pomoct v učení nebo víc vysvětlit látku. Osobně si myslím, že pro sedmáky a osmáky to je obrovská motivace, když můžou pracovat společně s deváťáky,“ popsal student Jirka.
Součástí týmu jihlavské školy jsou i asistenti pedagoga. „Za ně jsme moc rádi. Ne vždy bývá od průvodce tolik času pro děti, kteří potřebují individuální přístup,“ zmínila Matějíčková. Jana Majerová doplnila, že škola má dvanáct průvodců a šest asistentů.
„Když některý žák perfektně zvládá učivo, tak může ostatním spolužákům pomoct. Takový žák si to sám procvičí, tím, že učí někoho dalšího,“ říká Jirka.
Třídy se na první pohled neliší od těch ve státních školách. V každé místnosti visí motivační plakáty a výtvory dětí, na zemi polštáře, matrace a vaky na odpočinek. V několika třídách jsou klece s ptáky. Výuka může probíhat také na zahradě, která je součástí školy.
Jihlavská ScioŠkola například v hodinách chemie spolupracuje se střední školou Farmeko. Žáci jezdí i na lyžařské kurzy, jednou za pět let pořádají pro první trojročí plavecký výcvik. Každý měsíc si děti vybírají různé sportovní aktivity. „Cílem je, aby se děti hýbaly. Je vlastně jedno, co budou dělat,“ vysvětluje Matějíčková. „Nebojíme se jít třeba i do skatepark,“ usmívá se ředitelka školy.
Možná překvapivé je to, jak žáci s průvodci komunikují. „Děti nás oslovují jménem a tykají nám. Někdy se setkáváme s názorem, jestli to nesnižuje autoritu. My máme za to, že toto autoritu nevytváří. Tu vytváří důvěra, důslednost. To, že nám děti můžou věřit. Když jsem pro děti čitelná a dávám jim jasné instrukce,“ sdělila Matějíčková a doplnila, že některým dětem se to chvíli zdá divné. „Třeba těm, které přestupují ze státní školy.“
U virtuální reality, která byla součástí programu na kolaudaci, byl třeba i deváťák Vojta. Ten dříve bydlel v Praze, od první do třetí třídy chodil do státní spádové školy, poté přestoupil v Praze 6 na ScioŠkolu. „Tam jsem byl dva roky. Pak jsme se přestěhovali do Jihlavy. A od šesté do deváté třídy jsem tady. Velká výhoda ScioŠkoly je v tom, že se tu řeší vztahy mezi dětmi, protože jsem na státní škole byl šikanovaný, kvůli tomu, že jsem byl hodně napřed. Třeba hned v listopadu jsem dostal poznámku za to, že si pod lavicí čtu Asterixe a Obelixe,“ říká student Vojta.
Jak prozradil, na tykání průvodcům si zvykal zhruba měsíc. „Jak tykají i ostatní, tak mi to přišlo takové jednodušší. Neměl jsem s tím problém,“ svěřil se Vojta a dodal, že v září nastoupí na jihlavské gymnázium, u přijímacích zkoušek skončil na 12. místě.
Foto Lenka Dvořáková
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
