Svým dílem se Jakub Deml, narozený 20. srpna 1878 v Tasově na Vysočině, řadí mezi špičku české literatury. Do básní, próz, esejů i kázání vkládal tento katolický kněz své pochybnosti o církvi, víře, Bohu i sobě samém. Výrazný básník, břitký polemik, skvělý stylista a také předchůdce surrealistů Deml psal lyrickou poezii i temné, až hororové povídky, a pro ostřejší slovo nešel daleko. A několikrát se kvůli svým slovům ocitl dokonce před soudem.
Nejstarší ze 14 dětí, jejichž otec měl německé kořeny, byl vysvěcen na kněze v roce 1902 v Brně, jako kaplan ovšem často měnil působiště a v určitých obdobích vystupoval z církevní správy, aby se mohl věnovat tvorbě. Jeho břitký polemický jazyk vyvolával skandály. Po konci první světové války byl například obviněn z kolaborace. Potom ho zase v Jihlavě na základě jedné přednášky soudili za urážku prezidenta. Tomáš Garrigue Masaryk ale kauzu zastavil a navíc mu pomohl finančním darem.
Zastánce našel Deml i v Karlu Čapkovi a po druhé světové válce za něj, když byl obviněn z antisemitismu, orodoval také Vítězslav Nezval. Dílo spisovatele, ve kterém se často střídá obrovské nadšení s hluboký smutkem, se čte dodnes. Nejznámější prózou Demla, který zemřel v únoru 1961, je autobiografické Zapomenuté světlo. Motivy z této knihy použil režisér Vladimír Michálek v roce 1996 ve stejnojmenném filmu s Boleslavem Polívkou v hlavní roli vesnického faráře.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
