KOČIČÍ JIHLAVSKÁ HISTORIE IV.: Jihlavské papírny, které vznikly kvůli kočce

JIHLAVSKÉ PAPÍRNY, KTERÉ VZNIKLY KVŮLI KOČCE - rok 1540*

Ančičí, jako správné kotě, si hraje na jihlavských hradbách se zmuchlaným papírem jako s kuličkou.

Ten papír patří do koše, ne na hradby, ale dnes alespoň posloužil naší malé hrdince k chvilkové zábavě.

„Kam dnes večer půjdeme, Mončičí?“ ptala se uhoněná Ančičí.

„To nevím kam nás brána zavede, nikdy nás nevezme do stejného roku, to už víš.“

„Tak někam, kde by mohlo být hodně papírových kuliček, to by bylo supermňouk!“ přeje si Ančičí.

Setmělo se a naše kočky cestovatelky počkají až pan strážník z Městské policie, tak jako každý večer, zamkne vchody k hradbám, aby tam lidé nemohli koukat, kde že je ta tajemná brána do časů minulých.

Netrvalo dlouho, měsíc rozsvítil jihlavské opevnění, modré světýlko otevřelo tajemnou jihlavskou bránu a už skáče Mončičí a hned za ní její malá kamarádka Ančičí.

„Fuj, kde to jsme?“ otřepe se Ančičí

Kolem na dvoře u řeky vidí jen samé kádě se starými hadry a moc to nevoní.

Ke kádím přijíždí koňský povoz s dalšími káděmi a truhlicemi.

„Pane Frey, pane Frey, to už je poslední várka!“ křičí kočí na muže, který právě vychází na dvorek z nového stavení.

„Já to snad nenajdu,“ lomí rukama onen muž.

Mončičí s Ančičí se přikrčí za jednu z mnoha kádí, ze které koukají staré hadry a košile.

„To bude pan Johann Frey, Ančičí, o tom jsme měli v knihovně celou velkou knížku. Vyráběl papír ze starých hadrů,“ poučila Mončičí svou mladší kamarádku.

„A jaký je to rok?“ vyzvídá Ančičí.

„1540, to si pamatuju přesně, protože ta knížka byla hned první vedle misky, kam nám dávala paní knihovnice vodu“ mňoukne chytře Mončičí.

Z města se k řece sbíhali i zvědaví obyvatelé města Jihlavy, protože se rozkřiklo, že přijede vzácný pán až z Libně a bude v Jihlavě vyrábět papír a kdo chce vidět jak se takový papír vyrábí, nechť přinese staré nepotřebné hadry a košile.

Lidé v Jihlavě se ale takovým zprávám smáli a nevěřili.

„Kdo by chtěl psát na staré hadry, prosímvás?“ překřikují se navzájem.

„Vážení, já Johann Frey, vám slibuji, že zde, ve Starých Horách vybuduji továrnu na papír, kterou bude Jihlavě závidět celá zem,“ promlouval k davu hezky ustrojený muž a pokračoval: „Jen mi dejte čas a uvidíte sami ten zázrak.“

Jen se rozesmátý dav rozešel zpět k domovu, pustil se Johann Frey do hledání. „Kdybych tak věděl, kam jsem jen založil ten návod na výrobu papíru. Návod psaný až z Německa a někam se při stěhování ztratil a bez toho já to tady snad neotevřu a budu pro smích celému městu.“

Zatímco pan Frey hořekoval a hledal, Ančičí za jednou z kádí uviděla myš a než ji stačila Mončičí zastavit, už běhala mezi káděmi na dvorku.

„Kam zas běžíš, kotě nemotorné…???“ mňoukala přes celý dvůr Mončičí. Maličká Ančičí však pro samou zábavu, jakou jistě honění myší je, neslyšela a vběhla až do dílny pana Freye, kde svou neopatrností, jakou kočky umí, převrhla jednu z kádí a hadry se vysypaly po celé místnosti. Myš vběhla do truhly, Ančičí za ní.

Jenže myška je mrštná, uteče dřív než se Ančičí stačí v truhle rozkoukat a klap!

Víko truhly se zavřelo a chudák Ančičí je zavřená v truhle! Pan Frey slyšel mňoukání a místo uklízení popadaných hadrů se šel podívat k truhle. Otevřel truhlu a tam kromě vyděšené Ančičí v rohu dole viděl svitek papíru. Ano, byl to ten ztracený návod na výrobu papíru.

„Kočičko moje zlatá, tys mě zachránila a já teď zachráním tebe,“ pomazlil se pan Frey s Ančičí a pustil jí i s pamlskem na svobodu.

Pan Frey se tedy rozhodl, že zůstane v Jihlavě a papírnu tady založí.

Druhý den mu děti z Jihlavy pomáhaly posbírat rozházené hadry a on jim za odměnu ukázal jak se z hadrů a starých košil vyrábí papír. Děti pozvaly další den rodiče a ostatní obyvatelé města a ti co se předtím smály teď říkali : „To je jako kouzlo!“

A protože o papírně začíná mluvit celé město, brzy se na jihlavský papír píše po celém kraji a papírna Johanna Freye získává další a další zákazníky.

A co naše kočičí hrdinky?

Ty se vrací domů a Mončičí povídá: „Víš, co jsi dneska provedla, ty trdlo?“

„Já? Já jen honila myš,“ provinile špitne Ančičí.

„No a přitom jsi udělala nejlepší reklamu celé Jihlavě!“