DRBNA HISTORIČKA: Vlak z Jihlavy vítalo hřmění výstřelů a volání Sláva!

Například před Velikonocemi roku 1871 ve Srázné ulici dusilo místní obyvatele tolik kouře a pekelného dýmu, jako by si tam čerti dávali dostaveníčko. To plynové retorty nové Pippigovy plynárny vypouštěly z metráků žhnoucího koksu taková oblaka dýmu, že z okolí zmizeli všichni psi, jinak tam pobíhající v hojném počtu. Nebo kousek odtud u nádraží lomozila nová veliká Schindlerova parní pila. Parostroj a rychle kmitající mohutné litinové rámy bylo slyšet až dole U Jánů.

Nicméně pravý Jihlavan mužského rodu žil ve století páry něčím zcela jiným – železnou drahou. K Jihlavě se sbíhaly čerstvě položené koleje, dokončovala se nádraží v okolních městech. První opravdová setkání se železnicí si lidé na Vysočině mohli na vlastní kůži užít už na jaře 1871. Těžký stroj supěl krajinou a vyfukoval chuchvalce kouře. Parostroj lomozil, houkal, syčel přetlakem páry a po kolejích táhl domečky na kolech. Cestující pozorovali ubíhající krajinu a nebyli docela ve své kůži, neboť nic podobného neprožili a o vlaku měli zatím jen nejasné představy. Dokonce se v novinách i mezi lidmi šířily informace, že člověk může díky vysoké rychlosti přijít k újmě na zdraví.

Na jaře 1871 první cestující na Jihlavsku nastoupili do vlaku a vydali se na cestu po železnici. Vůbec poprvé to bylo 26. března 1871, kdy z Jihlavy vyjel první zkušební vlak do stanice Třebíč.

Nostalgicky může působit snímek železničního viaduktu v jihlavské lokalitě U Jánů s lokomotivou a vagony. Foto: Poskytl Stanislav Jelínek 

„Blížící se vlak byl zdraven výstřely a máváním šátky a bílými kapesníčky. Po 35 minutách dorazil vlak do Luk nad Jihlavou, kde byly také vlajkami ozdobené budovy, jako v Heleníně. I zde hřměly pozdravné výstřely. Při vjezdu na nádraží tu početný přihlížející lid nadšeně provolával zdar v obou zemských jazycích a hudba přímo zde zahrála národní hymnu. Po 20minutovém zastavení vlak pokračoval v jízdě přes stanice Bransouze a Okříšky, ve kterých se také krátce zdržel. Po celé trati byly strážní domky ozdobené prapory, věnci a chvojím,“ psaly české oblastní noviny 30. března roku 1871.

Vlak se dle všudypřítomných novinářů skládal z pohodlného elegantního salonního vagonu, z vagonu 2. třídy, z jednoho zavazadlového a jednoho nákladního vagonu. Soupravu táhla parní lokomotiva Vega.

Stovky zvědavců na nádraží 

Na třebíčském nádraží (nynější zastávka Stařeč) vítaly supící a kouřící zázrak techniky stovky místních zvědavců. Zpět do Jihlavy vlak dorazil ještě toho dne v 17.30 a tam jej opět ovacemi a hlasitými výkřiky nadšení a obdivu vítal tisícihlavý dav.

Stejně nadšeni byli Jihlavané při otevření části hlavní tratě Rakouské severozápadní dráhy Österreichische Nordwestbahn z Jihlavy do Znojma. „S parním supěním a nesmělým krokem nastoupil parní železný oř na kolejnice vedoucí až do Znojma, brzy se ale již nesl od Jihlavy jeho hučivý trysk na jih a sever, a tím bylo konečně dosaženo toho, o co jsme během desetiletí usilovali všemi možnými prostředky,“ shrnul v bilanci z 6. dubna 1871 list Der Vermittler.