Jak to sviští na kruhovém kluzišti? Jihlavská Drbna to byla vyzkoušet

Viditelnou změnou u ledové plochy kolem morového sloupu na náměstí je, že tuto zimu nejsou lavičky k přezouvání u dřevěné boudy vedle Prioru, ale hned vedle kluziště. Cesta v bruslích na led po gumovém koberci je tak o něco kratší. Zajímavou inovací jsou i skříňky, které mají fungovat na číselný kód. V době návštěvy Jihlavské Drbny však nebyla ani jedna volná, tuto možnost jsme tak vyzkoučet nemohli. Mohlo by jich být více.

Díky turniketu ví člověk hned při vstupu na led, kolik bruslařů tam bude potkávat. Čtyřicet je poměrně pohodový počet, na okruhu dlouhém okolo sta metrů se rozprostřou. Pokud tedy zrovna neutvoří konverzační kroužek u mantinelu. Když se přijdou rodiče zeptat svého potomka, jestli si ještě mají koupit svařák, nebo už půjdou domů, dá se to akceptovat. Pokud ale diskutuje skupinka bruslařů, je trochu nepochopitelné, proč se při tom nepohybují.

Jinak je bruslení příjemné, člověk může pozorovat dění u stánků, vánoční stromek nebo vyhlídkové kolo a také poslouchat hudbu. Ta zní z reproduktorů a občas je na náměstí i živé vystoupění. Kolem půl páté se zapíná osvětlení a pak je atmosféra ještě o trochu více vánoční. Co se týká směru bruslení, ten se vždy jednou za čas otáčí. Není ale moc velký rozdíl v tom, jestli člověk pořád zatáčí doleva, nebo doprava.

Na kluzišti bruslí i malé děti, některé mají pro jistotu přilbu, vesměs ale bruslí velice dobře a ostatní nijak nezdržují. Jen občas nečekaně změní směr, vydají se do protisměru nebo spadnou. Tu a tam ovšem skončí na zemi i dospělí. Shrnuto a podtrženo, stačila půhodinka bruslení v nijak závodním tempu, aby se člověk trochu zapotil, příjemně unavil a mohl se opět vrátit do adventního kolotoče.