Sousedské skupiny budou v Česku fungovat, ukázal zkušební provoz na Vysočině

Do sedmi testovacích skupin začalo od srpna na Vysočině chodit třiačtyřicet dětí. Zapojilo se i jednadvacet rodičů. Ověřování po čtvrt roce končí. Novelu, která sousedské skupiny upravuje, projednává teď Sněmovna.

„Je to individuální péče o čtyři děti současně. Najde uplatnění zejména tam, kde jiné typy péče není tak relevantní zřídit, jako třeba v malých obcích. Předpokládáme, že to bude doplňková služba ke stávajícím dětským skupinám. I z ohlasů rodičů a od pečujících víme, že sousedská dětská skupina je přínosná,“ uvedla šéfka oddělení koncepce rodinné politiky ministerstva práce Jiřina Kunášková. Podle ní bude rozšíření nového druhu péče záviset na tom, jaký bude zájem rodičů.

Podle projednávané novely by v sousedské dětské skupině mohly být nejvýš čtyři děti. Do počtu se započítávají i vlastní potomci pečujících. Požadavky na prostor a provoz by posuzovaly krajské úřady práce. Oprávnění k poskytování služby by udělovalo ministerstvo práce. Pečovatelem či pečovatelkou by se mohli stát lidé s určitou kvalifikací. Dál by se museli vzdělávat, a to nejméně čtyři hodiny ročně. Aspoň jednou za dva roky by museli absolvovat kurz první pomoci.

„Není to do malého bytu“

Jednou z pečujících v sousedské skupině se zkušebně stala Eliška Sobotková z České Jablonné na Přibyslavsku. Původně chtěla, aby se její dcera dostala do dětského kolektivu. Do školky v Přibyslavi se dítě ale umístit nepodařilo. „V malých vesničkách, jako jsme my, je přínosné sdružovat děti ve stejném věku a maminky se mohou také vrátit do práce,“ řekla pečovatelka. Její manžel z nápadu testovat službu u nich doma nadšený zpočátku nebyl, potom ale svolil.

V sousedskou skupinu se proměnil obývací pokoj s kuchyní rodinného domku. Ke dvěma dcerám pečovatelce přibyly další dvě děti. „Není to služba do malého bytu. Je to znát, když jsou v místnosti čtyři děti a každé nosí hračky. Apelovala bych na zavedení dobré psychohygieny,“ zmínila Sobotková. Příspěvek a úhrady po odpočítání daní, odvodů a výdajů na program dětí za vysoké nepovažuje.

Vyučená cukrářka s maturitou už zvažovala, že by si doplnila vzdělání, aby sousedskou skupinu mohla provozovat i po schválení novely. Záležet ale bude zájmu o službu v okolí. Podle Kunáškové se o práci pečujícího mohou ucházet ženy i muži s příslušným vzděláním, vhodná je pro rodiče na rodičovské i pro lidi před penzí. Úřad práce nabízí rekvalifikaci. Nezaměstnaným by měl přeškolení uhradit.

Peníze dá stát a možná i rodiče

Stát by přispíval na místo pro dítě rodičů, kteří pracují, podnikají, studují, hledají si zaměstnání či pečují o postižené a nemohoucí blízké. V sousedské dětské skupině by měl státní příspěvek činit pro tento školní rok 5144 korun. Tato částka by se poskytla, pokud by bylo místo obsazené aspoň pět hodin. Poloviční by byla, kdyby péče trvala od tří do pěti hodin za den.

Na dítě pečovatele či pečovatelky by se státní podpora nevyplácela. Rodiče by mohli za službu za den platit letos nejvíce 289 korun, pro příští rok asi 318 korun. Za méně než pět hodin péče denně by byla maximální cena poloviční, za méně než tři dny v týdnu by se mohla zvednout o deset procent.

Pokud by se pečující staral o čtyři cizí děti aspoň pět hodin denně po celý měsíc, mohl by od státu dostat čtyři plné příspěvky, tedy zhruba 20 600 korun. Od rodičů by pak za 21 dní péče mohl dostat letos maximálně asi 24 300 korun, z toho by ale musel uhradit daně a odvody. Za obsazení místa méně hodin a méně dní se částky krátí.