Neuvěřitelný příběh Vladimíra Kříže z Jihlavy. Za komunismu kuriózně emigroval jako konzul neuznaného knížectví

Vladimír Kříž z Jihlavy emigroval na začátku osmdesátých let způsobem, který spisovatel Josef Škvorecký označil za největší patafyzický kousek provedený v době totality v Československu. Na Západ se totiž dostal jako konzul Knížectví Hutt River, trpasličího státečku v Austrálii, který měl ve světě potíže s uznáním.

O existenci knížectví se Kříž dozvěděl v časopise Dikobraz, v němž byl popsaný příběh odbojného farmáře, který vyhlášením nezávislosti území vzdoroval nové daňové povinnosti zaváděné v Austrálii. Bylo to v roce 1970. „Přečetl jsme si to a líbilo se mi to jako kuriozita. Napsal jsem panu knížeti, který mi odpověděl, a asi za dva měsíce se mě dotázal, jestli bych mu u nás nechtěl dělat diplomatického zástupce," řekl ve středu novinářům Vladimír Kříž.

Post konzula vysvětloval na ministerstvu

Diplomatické patenty, které obdržel, zaslal Kříž i prezidentovi a ministru zahraničních věcí. Tyto listiny z australského kontinentu mu policie začala zabavovat, ještě předtím ale stačilo ke Křížovi žijícímu v Jihlavě dorazit několik dopisů a také dekret, který ho jmenoval konzulem knížectví. O jeho diplomatické angažování se tak začala zajímat StB, absolvoval i celodenní pohovor na ministerstvu zahraničí, které bylo k jeho kontaktům s Austrálií nakonec benevolentní.

Když ještě pracoval jako metodik kulturního střediska, mohl vycestovat do Itálie. U bran Vatikánu si ověřil, že listina neuznaného knížectví s asi 30 stálými obyvateli má svoji moc, dostal se do míst veřejnosti nepřístupné. Pod diplomatickou legendou se dostal i do San Marina.

Jeho život se začal měnit, když odmítl vstoupit do komunistické strany. „Nabídku jsem se snaži odbýt výmluvou, že bych ve straně plné charakterově bezvadných lidí jen dělal ostudu, protože svoje chyby přece jen mám,“ usmívá se Kříž. Brzy následovala výpověď z kulturního střediska, takže se začal živit jako recepční malého hotelu nebo vlakový průvodčí.

S falešným pasem na Západ

Dočkal se také opakovaného vyhrožování vězením či blázincem od StB, se kterou nakonec podepsal spolupráci. Zároveň už ale měl plán na emigraci, dva roky pracoval na falešném diplomatickém pasu, který si nakonec vyrobil sám. Za podpis spolupráce chtěl pro sebe i svoji ženu možnost vycestovat do Rumunska, což mu režim umožnil.

Na hranicích Rumunska s tehdejší Jugoslávií se prokázal svým diplomatickým pasem, který rumunská strana akceptovala, do roztržky se ale dostal s jugoslávskými celníky. Přes odsouzení k 15 dnům vězení se dostal z Bělehradu nejprve do Rakouska a odtud v roce 1985 do USA, kde až do roku 1990 žil.

Knížectví, které zastupoval, podle něho desítky let fungovalo jako turistická atrakce, vydávalo vlastní měnu i známky. Zaniklo v roce 2020 kvůli pandemii covidu-19, která zastavila turismus, i kvůli úmrtí zakladatele.