V případu více než 120 let starého rozsudku, podle kterého byl židovský mladík Leopold Hilsner odsouzen za vraždy Anežky Hrůzové a Marie Klímové k trestu smrti, se objevily nové informace. Vyplynuly ze dvou podnětů, které Vrchní státní zastupitelství (VSZ) v Olomouci obdrželo v souvislosti s přezkumem zamítnuté obnovy řízení ze strany jihlavských žalobců, uvedl dnes na stránkách VSZ Olomouc náměstek vrchního státního zástupce Radek Bartoš. Podnět na přezkoumání rozsudku bude muset na pokyn VSZ Olomouc znovu prověřit Krajské státní zastupitelství v Jihlavě.
Podle Bartoše VSZ ve věci odsouzeného Leopolda Hilsnera přezkoumávalo negativní stanovisko Krajského státního zastupitelství v Jihlavě k podání návrhu na obnovu řízení na základě dvou podnětů. „Tyto podněty byly následně doplněny o nové informace, které neměl státní zástupce krajského státního zastupitelství k dispozici a které by mohly být pro posouzení věci podstatné. Vrchní státní zastupitelství proto samo věcný přezkum neprovedlo a věc v souladu se zákonem o státním zastupitelství vrátilo krajskému státnímu zastupitelství k opětovnému posouzení," uvedl Radek Bartoš.
O obnovu řízení v případu vraždy v Polné na Jihlavsku, která se stala v roce 1899 a stála na začátku takzvané hilsneriády, požádal v únoru advokát Lubomír Müller, jihlavští žalobci na konci června obnovu odmítli. Müller serveru irozhlas.cz řekl, že od roku 1900 je to poprvé, kdy byl ve snaze o obnovu Hilsnerova procesu nařízen přezkum negativního stanoviska. Svůj podnět z počátku roku opřel o archivní materiály, které tehdejší soudy neměly k dispozici a viděl v nich šanci zbavit Hilsnera viny.
Kvůli vraždě Hrůzové byl v roce 1899 zatčen dvaadvacetiletý Žid Hilsner, který se živil potulkou a žebrotou. V Polné propukly protižidovské bouře, antisemitismus zachvátil nejen bulvární a radikální listy. V této atmosféře se konal v září stejného roku v Kutné Hoře proces, při němž byl Hilsner odsouzen za spoluúčast na vraždě Hrůzové k trestu smrti.
Rozsudek byl poté zrušen, ale v novém procesu u soudu v Písku v listopadu 1900 byl Hilsner znovu odsouzen, opět na základě nepřímých důkazů, k trestu smrti za spoluúčast na vraždě Hrůzové a navíc na vraždě Marie Klímové, která zemřela v roce 1898 také v lese u Polné.
Soudy později změnily mladíkovi trest na doživotí. Ke zmírnění trestu pomohlo i úsilí Tomáše Garrigua Masaryka. Tehdejší vysokoškolský profesor Masaryk se postavil na Hilsnerovu obranu jako jeden z mála, rituální vraždu označil za pověru a pozadí procesu za antisemitské. Vysloužil si za to nenávistné reakce veřejnosti. Hilsner strávil ve vězení 19 let, v roce 1918 mu udělil poslední rakousko-uherský císař Karel I. milost.
A co tehdy vlastně stalo? Švadlena Anežka Hrůzová, jež se narodila 16. dubna 1879 v Malé Věžnici (dnes Věžnička), docházela do služby do Polné – židovského města. 29. března 1899 k večeru se vracela pěšky domů do Věžničky podél lesa Březiny, k matce a bratrovi domů však již nedorazila.
V blízkém lese Březina se na Bílou sobotu 1. dubna rozjela velká pátrací akce, Anežku Hrůzovou hledala stovka lidí. Podle idnes.cz ztracenou dívku našel dvanáctiletý školák Ludvík Jirka, který se také zapojil do hledání. Konkrétně v křoví objevil částečně obnažené a zohavené ženské tělo. Jeden z členů ohledací komise ho obrátil, aby ho mohl prohlédnout i z druhé strany. Hlava mrtvé se při tom pohybu nepřirozeně zvrátila od trupu dolů k zemi.
„Na krku se objeví rudá zející rána a na pravé straně rýha od škrticí smyčky. Pohled otřese i otužilými venkovskými lidmi, nesnese jej ani matka Hrůzová. Lidé se odvracejí, dokud strážmistr Klenovec nevyhrkne první myšlenku, co ho napadla: ‚Vždyť ona je podříznuta jako dobytče!‘ Jako fascinováni pohlédnou lidé znovu na ránu a kdosi vyřkne osudná slova: ‚Je podkošerována!‘," popsal první ohledání zavražděné Anežky Hrůzové badatel Bohumil Černý, který se případem detailně zabýval.
Hned ten den, co byla dívka nalezena, byla provedena pitva. Hrůzová byla pohřbená ve čtvrtek 5. dubna 1899, a to u kostela svaté Barbory v Polné. Místo vraždy a hrob Anežky Hrůzové je oblíbeným místem připomínkových akcí antisemitů a neonacistů.
Hrob Anežky Hrůzové, zdroj: kudyznudy.czPo nálezu těla se rozběhlo vyšetřování. Podle četníků vrah Hrůzovou nejprve uhodil zezadu do hlavy holí a kameny, potom přiškrtil provazem a nakonec jí rozřízl hrdlo ostrým nožem, tělo ukryl do mlází a zmizel. Při nálezu těla měla mladá žena roztrhané oblečení, ale nebyly shledány známky znásilnění – neměla protrženou panenskou blánu. Příčinou smrti bylo vykrvácení. Poblíž místa nalezení těla byly stopy krve. Řada stop ovšem byla zničena davem při objevení.
Souhra událostí - smrt vykrvácením, znehodnocení a nepříliš důkladná prohlídka místa činu, nepořízení fotografické dokumentace, nezkušenost četníků i následně povolané soudní komise, obratně manipulované svědecké výpovědi a v neposlední řadě tehdejší souběh období křesťanských Velikonoc a židovského svátku Pesah - dala vzniknout pověsti o rituální vraždě, ze které byl po nějaké době obviněn tehdy dvaadvacetiletý Leopold Hilsner – polenský Žid, povaleč a tulák. Byl zatčen pod tlakem veřejného mínění a bez jakýchkoli usvědčujících důkazů. Hilsner se ze zoufalství a strachu z trestu smrti, pod tlakem okolností a příslibem mírnějšího trestu nechal dotlačit ke smyšlenému přiznání. Proti rituální vraždě a s protestem proti vedení soudního procesu vystoupil počátkem listopadu 1899 profesor T. G. Masaryk.
Leopold Hilsner byl obžalován také ze starší vraždy Marie Klímové z Horní Věžnice, ačkoliv příčina smrti nebyla prokázána, spojitost s vraždou Anežky Hrůzové také ne, svědkové poskytovali smyšlená svědectví. V následném soudním procesu v Písku byl odsouzen za spoluúčast na obou vraždách k trestu smrt, který mu byl císařskou milostí změněn na trest doživotního žaláře. Přestože během následujících let byla podána celá řada žádostí o revizi Hilsnerova procesu, nikdy k ní nedošlo. Leopold Hilsner byl po devatenácti letech omilostněn a v roce 1928 zemřel ve Vídni ve věku 51 let.
Skutečný vrah Anežky Hrůzové zůstal nevypátrán a nepotrestán. Hilsnerova aféra poutala po určitou dobu značnou pozornost celé Evropy a vyvolala nejsilnější vlnu antisemitismu v 19. století na českém území.
V lese Březina se nachází pietní místo. Symbolický hrob, který je viditelný ze silnice mezi Polnou a Věžničkou, ohraničují kameny, nad nimi se tyčí dřevěný kříž a na stromě visí pamětní cedule pod svatým obrázkem. Místem prochází také naučná Klementova stezka.
Leopold Hilsner byl rakouský občan židovského původu, pocházel z chudé polenské rodiny, která ovšem měla domovské právo ve Velkém Meziříčí. S rodinou bydlel v domě s číslem popisným 532 naproti synagoze, kde byl příbytek pro obecní chudé občany.
Jeho matka se intenzivně věnovala práci v židovské obci. Leopold Hilsner nebyl příliš inteligentní, nebyl ani příliš vzdělaný. Vystudoval německou židovskou školu a po jejím dokončení se krátce učil obuvníkem. Co se týče náboženství, tak byl spíše laxní a dokonce uvažoval i o tom, že by konvertoval ke křesťanství. Hilsner nikdy neměl žádné trvalé zaměstnaní, práci měl pouze příležitostně. Živila ho hlavně matka a často se potuloval po Polné a okolí.
Leopold Hilsner vyšel z vězení s podlomeným zdravím. Na svobodě žil ve Velkém Meziříčí, Praze a Vídni, kde se ve 20. letech živil jako podomní obchodník pod pozměněným jménem Heller. Vídeňská židovská obec ho finančně podporovala stejně jako prezident Masaryk. V archivu prezidentské kanceláře našel berlínský lékař Petr Vašiček doklady, že Hilsner poslal Masarykovi fingované svatební oznámení, podle nějž si bere ve Vídni za ženu učitelku. Současně žádal po Masarykovi finanční příspěvek. Prezident mu vyhověl. Později se ukázalo, že žádná svatba nebyla.
Rodák z Polné zemřel 9. ledna 1928, tedy v 51 letech, v Rothschildově nemocnici pravděpodobně na rakovinu tlustého střeva a byl pohřben na Ústředním hřbitově ve Vídni. Hrob byl později zrušen, ale v roce 2000 byl obnoven.
Autoři ČTK, Lenka Dvořáková | Foto kudyznudy.cz, g.cz, Národní muzeum
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
