Spisovatelka Javořická milovala nejvyšší vrchol Vysočiny. V roce 1938 napsala odvážný dopis Stalinovi

Spisovatelka Vlasta Javořická se narodila v obci Studená u Telče v Jihočeském kraji 25. března 1890. Teď si tedy připomínáme její výročí narození. Pocházela z lékařské rodiny. V letech 1896-1904 chodila do místní obecné a měšťanské školy, potom navštěvovala rodinnou školu v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě.

Návrat do Studené 

V roce 1911, tedy když jí bylo 21 let, se provdala za Františka Zezulku. Ten byl povoláním účetní známé místní továrny na masné výrobky. S Františkem Javořická vychovala šest dětí, z toho pět vlastních a jednoho sirotka – chlapce po zemřelé příbuzné. Rok po svatbě se s manželem přestěhovala do Tišnova, ale po neúspěšném manželově pokusu založit si zde vlastní podnik se v roce 1916 vrátila zpět do Studené a své rodiště již opouštěla jen výjimečně – v roce 1965 navštívila USA, o tři roky později Švýcarsko a Itálii.

Literární počátky

Literární prvotinou Vlasty Javořické byla povídka Splněná tužba, ta vyšla v roce 1916 v Brněnských ilustrovaných listech. Javořická se snažila navázat na hodnotnější větev takzvané ženské literatury, hlavně na Růženu Svobodovou a Věnceslavu Lužickou. Tato spisovatelka, která měla velmi blízko k Vysočině, psala romány pro dospělé i pro mládež a také veršované pohádky, povídky, legendy i rozsáhlé vesnické kroniky.

Ve svých prózách se obracela k venkovskému čtenáři a ve 20. a 30. letech patřila k nejoblíbenějším autorům čteným na vesnici, ze svých honorářů živila a šatila v té době rodinu. Žila problémy svého kraje pod milovanou horou Javořicí, což naznačuje nejen její pseudonym.

Napsala Stalinovi 

Po podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 napsala Vlasta Javořická dopis Stalinovi, v němž se vyznala ze zklamání z toho, že Sovětský svaz Československu nepomohl: „Zvedám svůj hlas k Tobě, Staline, a volám Tě z dřímoty k výčitkám a k soudu!... A tak zrazeni všemi a opuštěni od všech, vydáni napospas nesmírné titánské přesile, jsme se museli vzdát... Veliký Staline, ukázal jsi se malým! Ze všech spojenců zůstal nám pouze jediný, starý a spravedlivý Bůh“.

Zřejmě i proto byla po německé okupaci její díla vydávána omezeně a od roku 1946 již vůbec ne. Po roce 1948 ji komunisté dokonce jako „vesnickou bohačku“ připravili o všechen majetek. Proto také počátkem roku 1950 emigrovaly její tři dcery i s rodinami do Ameriky, kde je mohla navštívit až v roce 1965.

Mezi lety 1946 až 1989 tak v Československu byly její knihy vydávány velmi omezeně. Od roku 1946 do roku 1989 tak u nás vyšly jenom dvě její práce (roku 1968 otiskla Naše rodina na pokračování román Na faře a roku 1969 Zemědělské noviny román Dva mlýny) a její knihy byly vyřazeny z fondů knihoven. Čtenáři jí zůstali věrni a psali jí dopisy, v nichž se dožadovali vydání jejích děl. Javořická byla nucena psát do šuplíku a její knihy vycházely pouze v USA pro tamější českou menšinu.

Zemřela na mozkovou mrtvici 

Vlasta Javořická zemřela po mozkové mrtvici 1. srpna 1979 ve Velkém Újezdu u Moravských Budějovic a pochována byla ve Studené. Masivního vydávání svých děl, ke kterému došlo až po roce 1989, se tak již nedočkala. Do roku 2000 vyšly ve velkých nákladech téměř všechny její práce včetně dosud nepublikovaných děl z pozůstalosti.

Napsala téměř 250 knih 

Vlasta Javořická patří mezi nejproduktivnější české spisovatelky. Je autorkou rozsáhlého díla, které čítá na 240 položek, z čehož je 113 románů a 116 povídek. Je také autorkou šestidílné autobiografie Můj život. K tvorbě Vlasty Javořické patří např. Na Veveřím gruntě, Milostpaní a jiné povídky, Granáty 1 - 2, Dvojí polibek, Rozdrcené štěstí, Dva mlýny, Vyhaslý krb, Malá, ale naše, Meze rozorané, Hřivna zakopaná, Nezhyne rod a další.