Silnici u Kosteleckých uzenin v blízkosti jatek dnes od rána několik hodin střežili aktivisté. První byli na místě už od 6. hodiny. Pětadvacet lidí projíždějícím řidičům ukazovalo bannery s nejrůznějšími nápisy a fotkami zvířat. Součástí těchto pietních akcí zvaných vigil, které se v Kostelci konaly už několikrát, bývá i rozloučení se zvířaty, jež čeká porážka.
Toto se však dnes nekonalo, protože za celé dopoledne nakonec do areálu nepřijelo jediné vozidlo s živými zvířaty, ačkoliv měl na kosteleckých jatkách probíhat běžný provoz. „Podle informací, které mám z provozu, se dnes standardně poráželo a do podniku od brzkých ranních hodin vjely minimálně dva vozy se zvířaty. Záleží na aktuálním vytížení závodu, které se odvíjí od poptávky po našich produktech. Transportní vozy do Kosteleckých uzenin jezdí zpravidla třikrát nebo čtyřikrát týdně,“ reagoval na dotaz redakce Drbny mluvčí Agrofertu Pavel Heřmanský.
Redakce Drbny byla s aktivisty na místě v čase od 7:30 do 8:30, v tu dobu jich v okolí jatek s bannery v ruce postávalo 25. Jejich hlavní organizátorkou je aktivistka z jižní Moravy Katrin Vorreiterová.
„Účelem těchto pietních aktů je to, abychom se rozloučili se zvířaty, která se zabijí. A je to asi první a zároveň poslední pohlazení a vlídné slovo, co se ve svém krátkém životě zažijí. Druhým účelem takzvaných vigilů je to, že stojíme na kraji silnice či chodníků s bannery v ruce a předáváme jim tím nějaké poselství. Snažíme se v kolemjedoucích lidech vzbudit nějaké zamyšlení a třeba i to, aby sáhli k nějaké změně u sebe,“ uvedla pro Jihlavskou Drbnu Katrin Vorreiterová.
Lidé v autech podle ní reagují různě. Většinou ale kroutí hlavami a nešetří vulgárními gesty. „Lidé na nás reagují převážně negativně, někdy se nestydí použít hodně sprostá gesta a slova. Už se nám ale stalo, že lidé vystoupili a řekli nám, že děláme dobrou věc. Ne tedy konkrétně třeba tady v Kostelci, ale někde jinde, protože jezdíme po celé republice,“ uvedla aktivistka z jižní Moravy, jež je součástí těchto pietních aktů již 3,5 roku. „Kolik vigilů jsem už objela? Nevím, byly jich určitě desítky, už to ani nepočítám,“ usmála se Katrin Vorreiterová.
V době, kdy přijede transport se zvířaty, si aktivisté stoupnou před kamion s cedulí, na níž stojí nápis: „Dejte nám, prosím, 3 minuty se zvířaty". Po zastavení vozu přijde na řadu natáčení a focení zvířat. A také loučení třeba pohlazením. Fotky zvířat se pak objevují na sociálních sítích. Tím aktivisté podávají svědectví. To se však během dnešní protestní akce nekonalo, protože v areálu jatek se během dopoledne neobjevilo jediné vozidlo se zvířaty. Podle Vorreiterové je část řidičů v transportních vozech shovívavých, ale většina nemá příliš pochopení. „Bývají sprostí. Ale zažila jsem v Brně řidiče, který, když jel zpět s prázdným autem z jatek, se otočil a zvedl nám palec nahoru,“ vzpomíná na jeden z vigilů aktivistka Katrin Vorreiterová.
Ilustrační foto. Chvíle, kdy k jatkám v Kostelci přijelo auto se zvířaty (listopad 2021)Během čekání na nějaké vozidlo se zvířaty, která čeká porážka, se dostáváme také na otázku, čím masné výrobky nahradit s odkazem na vánoční svátky, které máme za sebou. Řada lidí má Vánoce spojené s tradiční českou večeří – bramborovým salátem a smaženým kaprem.
„Před Vánocemi, když se ve velkých městech prodávaly ryby, tak jsme měli různé ochutnávky. Třeba celer à la ryba nebo nekapr obecný, což je celer s vločkami. Na internetu je řada receptů, třeba hlíva à la ryba. Když se tam přidá nori řasa, tak to opravdu chutná jako ryba. Chutná to perfektně. Případně bych doporučila hotové řízečky, které se prodávají, nebo třeba tofu,“ zmínila veganka z jižní Moravy s tím, že po celý rok si lidé mohou koupit veganské burgery nebo rostlinné maso na nudličky. „Dostupnost a nabídka těchto výrobků se hodně zlepšila, a myslím si, že to není náhoda. Že tomu přispívají i tyto akce, jako je ta dnešní. Že výrobci na to zkrátka reagují,“ vyvozuje Vorreiterová.
Kromě masného průmyslu se rozpovídala také o tom mléčném, který je podle jejího názoru ještě krutější. Vorreiterová říká, že v mléčném průmyslu jsou zvířata nejen chována ve špatných podmínkách a pak nehumánně zabita, ale navíc jsou využívána na mléko. „Kráva je dojena každý den, protože jak je tolik přešlechtěná, tam má v sobě mnohonásobně více mléka než kdyby šlo o nějaký původní druh. Kruté je i to, když je tele matce odebráno pár hodin po porodu. U savců je ta vazba hodně silná. Máme informace od některých zaměstnanců, že krávy třeba i tři dny volají a křičí po tom svém teleti. To stejné se děje i u mláďat.“
Zhruba po pětadvacáté byl dnes na pietním aktu i aktivista Vojta, kterému je 15 let. Maso nejí zhruba tři roky. Podle svých slov nejvíce prozřel během první covidové karantény, kdy sledoval videa, jak se zachází se zvířaty. „Tehdy mi vše došlo, maso nejím čistě kvůli zvířatům z etických důvodů. Necelé dva roky jsem veganem.“ Dodal, že rodina ho v jeho veganství plně podporuje, ačkoliv rodiče vegané nejsou. „Na Štědrý den jsem večeřel bramborový salát, vejce jsem nahradil tofu a černou solí. K tomu jsem si osmažil kupované mražené řízečky. Výborné to bylo,“ usmíval se Vojta.
Na štědrovečerní menu jsme se dostaly také během povídání se sedmnáctiletou vegankou Annou. Ta na slavnostní večeři měla také bramborový salát s veganskou majonézou a černou solí, která má nahrazovat chuť vajec. K tomu veganské gordon bleu a veganské „kuřecí“ řízky. Anna je vegankou 2,5 roku, předtím byla zhruba dva roky vegetariánkou. „Vegankou jsem hlavně proto, protože jsem dříve nevěděla, co se se zvířaty v živočišném průmyslu vlastně děje. Každý vigil je vlastně stejný, všude vidíme zvířata ve špatných podmínkách a slyšíme jejich křik, jak volají o pomoc. To se děje hlavně na menších jatkách, tady v Kostelci to tak slyšet není,“ poznamenala Anna.
Během čekání na transport se ještě krátce zamyslela nad tím, proč třeba u nás není více vegetariánů nebo veganů a také, proč toto téma často rozděluje společnost na dva tábory, hlavně na sociálních sítích. „Lidé podle mě chápou, že to, co se děje na jatkách, není úplně v pořádku. Ale nechtějí změnit své myšlení. A spíše, než aby své myšlení a postoj změnili, tak nám začnou třeba na sociálních sítích nadávat. Společnost je podle mě na něco naučená a nechce přijmout změnu,“ myslí si sedmnáctiletá aktivistka.
Pietní akt se před kosteleckými jatkami konal již poněkolikáté. Vorreiterová vidí první malý výsledek v komunikaci se závodem v Kostelci. „Pár dní zpět jsem měla schůzku s panem ředitelem, abychom se nějak slušně dohodli a abych řekla více informací o našem hnutí a abych se mu představila, protože to běžně aktivisté nedělají. Byl velmi vstřícný. Takže v tomto vidím velký posun, ale to je asi jen tady. Že se zlepšuje komunikace. V jiných městech to budeme taky zkoušet. Třeba v Kanadě bývají ředitelé takových podniků k aktivistům vstřícní až tak po 10 letech. My jsme v tomto dál,“ poznamenala Katrin Vorreiterová.
Kladně dnešní setkání aktivistů hodnotí i vedení Agrofertu. Podle mluvčího firmy Pavla Heřmanského se dnešní akce obešla bez incidentů. „Akce se konala mimo areál naší společnosti, a její chod tak nijak neovlivnila. Z důvodu bezpečnosti zaměstnanců, zvířat i hygieny zpracování masa jde o uzavřený provoz, kam nikoho neoprávněného ani nemůžeme pustit. Respektujeme odlišný názor aktivistů a oceňujeme klidný průběh dnešní akce, která se obešla bez incidentů.“
Heřmanský doplnil, že s aktivisty mají společný cíl – tím je bezpečnost zvířat a humánní přístup. „Díky našim nejmodernějším provozům, kde jsou zvířata porážena humánním způsobem, dodržujeme nejvyšší standardy tzv. Animal Welfare, tedy dbáme o maximální pohodu zvířat. Naše provozy jsou pod stálou státní veterinární kontrolou a samozřejmě dodržují veškeré zákony a předpisy. Dlouhodobě vedeme dialog i s nevládními organizacemi, které se Animal Welfare věnují,“ dodal na redakční dotaz Pavel Heřmanský.
Aktivisté v Kostelci, dle svých slov, určitě nebyli naposledy. Ve stejných pietních aktech budou určitě i nadále pokračovat. Ve větších městech teď začali s ochutnávkami veganských pokrmů. Podle Vorreiterové vloni začali s akcemi v ulicích, kdy v ruce drží bannery a na velkých obrazovkách kolemjdoucím lidem pouští záběry ze živočišného průmyslu a jak to chodí na jatkách. „Někteří lidé to vidí poprvé a jsou zděšení. Mají slzy v očích. Samozřejmě někteří se na to dívat nechtějí a jen projdou kolem.“
Foto Lenka Dvořáková
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Jsme pouze masožravý živočišný druh, který se nedokáže živit lovem. Proto chováme hospodářská zvířata. Příroda je krutá, i my se od nepaměti navzájem zabíjíme, to asi tolik nevadí.
Nejsou trochu mimo přírodu? Lev, tygr, vlk a další mohou a já ne?? Viděli někdy jak zabíjí v přírodě predátoři ??? Vedle toho je rychlá porážka s omráčením radostná událost. Pokud nechtějí, tak prosím, ale ať neotravují, je celkem pochopitelné, že je ti slušnější nesouhlasící pošlou do prciny. Je to náboženství, nic jiného. Promiňte jsem nevěřící........
A jsme znovu u toho , uz popisek sam je poburujici , proc mi nejaka aktivistka nasilim tvrdi ze me presvedceni a muj jidelnicek je horsi nez ten jeji , jakym pravem si dovoluje urcovat mi co mam a nemam jist , ja jsem clovek , od prirody zalozenim vsezravec , tedy nejen bylozravec ale take masozravec , vsadim se ze praseti divokemu taky nikdo nenuti ze nesmi jist mysi , cervy , zizaly apod , tohle je k nicemu , jen proste parta mladych se chce za kazdou cenu zviditelnit , za me jen zbytecne obtezovani vsech okolo
V článku je zmíněno, že podle masokombinátu mají aktivisté společný cíl jako oni. Ale právě ochránci zvířat se přece snaží upozornit přesně na tyto věci, které se v dnešní době dějí v tak strašné míře a jsou zodpovědné za žalostné podmínky ve velkochovech, stresující přepravu a pak samotné zabíjení - konkrétně u nás v Česku kolem 130 miliónů zvířat ročně kvůli našemu jídlu! Vzpomeňme si na generace našich babiček a pradědečků - copak konzumovali živočišné výrobky jako lidé dnes? V běžných supermarketech máme čím dál větší nabídku alternativ, nepřicházíme o naše oblíbená jídla ani chutě, a přitom pro ně nemusí nikdo trpět.
Co se zvířaty dělat? Přestat je inseminovat, tedy uměle množit, dokola využívat a zabíjet. Je jasné, že tento proces bude trvat dlouho. Už dnes existují i v Česku azyly pro tzv. hospodářská zvířata, kde mohou spokojeně dožít. Náhražky nejsou 3x dražší než jinde, ale je fakt, že obecně je v Česku mnohé zboží dražší než např. v Německu. To není v pořádku. Ale mnohé rostlinné alternativy nejsou vůbec dražší a různé věci si člověk může vyrobit doma sám levně.
Pane Balíku, svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Nějak zapomínáte na tu svobodu miliónů jiných tvorů.
Když ony jsou ty vegetariánské náhražky dražší než maso a 3 x dražší než v sousedních zemích.
To je ale v pořádku, že lidé nechtějí změnit myšlení. Tomu se říká svoboda. A ten kdo to požaduje je stejný diktátor jako například komunisti. A každý trochu vzdělaný člověk ví, že je naprosto normální a přirozené, že v přírodě jsou živočichové, kteří se živí jinými živočichy. A na tom se nic nezmění.
A co s těmi zvířaty chcete jiného dělat? Vypustit je do přírody? Nebo je chovat v nějaké ZOO?
Zajímalo by mě co by pak s těmi zvířaty dělali, když by je neporáželi?
Společný cíl? To v žádném případě. Já osobně jsem pro úplné zrušení jatek. Neexistuje humánní porážka! Jde o zabití zvířete, které chtělo žít a nechtělo být potravou rozmlsaného člověka.
... někdy se nestydí použít hodně sprostá gesta a slova... Nic jiného si nezasloužíte.
