sobota 28. května 2022 Vilém

V Peče celá země soutěžila i pekařka z Polné. Lidi nejvíc zajímá, kdo po nás uklízel a kdo to všechno jedl, říká Zuzana Janů

Sobotní večer na České televizi patří od poloviny března soutěžnímu pořadu Peče celá země. Dvanáctka soutěžících týden co týden měří síly v pečení sladkých i slaných dobrot. Jednou z účastnic druhé řady byla i Zuzana Janů, majitelka papírnictví v Polné na Jihlavsku. Ta soutěž před dvěma týdny nakonec musela opustit, do samotného finále se tedy neprobojovala. Jak na natáčení soutěže vzpomíná? V čem si nejvíc věřila a co ji naopak nejvíc potrápilo? Jaký byl její tip na vítěze? Co na její účast v soutěži říkají lidé v Polné? Odpovědi nejen na tyto otázky se dočtete v rozhovoru s pekařkou Zuzanou Janů.

Na začátek našeho povídání klasická otázka. Kdo vás přihlásil do soutěže Peče celá země? Jak to celé vzniklo?
Do soutěže jsem se přihlásila sama, ale bylo to na popud mé dobré kamarádky Jany. Přihlásila jsem se až poslední den, kdy se uzavíraly přihlášky, což bylo 31. března 2020. Součástí byl i dost rozsáhlý dotazník, jejichž vyplňování mě moc nebaví, takže jsem to odesílala až někdy v osm, v devět večer (smích).

Kdybyste zavzpomínala na castingy... Jak probíhaly?
Na začátek bych ráda zmínila to, co říkal producent – do soutěže se přihlásilo asi 700 lidí. Z toho počtu vyselektovali lidi, kteří pracují na živnostenský list, kteří se pečením živí nebo mají různé profesionální blogy. Oni zkrátka hledali amatéry.

Termínově si to už úplně přesně nepamatuji. První kolo castingu bylo někdy koncem června 2020, bylo nás tam zhruba 300. Probíhalo v budově České televize a měli jsme za úkol dovézt něco upečeného z domova. Něco slaného a něco sladkého. Já osobně jsem pekla kváskový chleba a tartaletku (pozn. redakce: v podstatě malý koláč nebo košíček z lineckého těsta, který se plní různými krémy). Musela jsem tam jet s mojí fenkou, která se v té době hárala a nechtěla jsem ji nechat samotnou na zahradě. Popravdě jsem o štěňata moc nestála (smích). V mém termínu byl na castingu přítomný zrovna Pepa Maršálek (pozn. redakce: jeden z porotců v soutěži).

Postoupila jsem dál do druhého kola, které bylo někdy v září. To už se konalo na Praze 9 na učilišti. Tam už jsme s sebou nic neměli. To už bylo s kamerami a byli tam přítomni i zástupci BBC, dramaturg a znovu porotce Pepa Maršálek. Byli tam i různí redaktoři, ti se nás různě vyptávali v průběhu pečení, v podstatě to probíhalo stejně jako už na běžném natáčení v samotné soutěži. Tam už jsme nevěděli, co budeme péct, bylo nás tam 15 po dvou skupinách. Museli jsme v určitém časovém limitu upéct mandlovou roládu. Dostali jsme recept a peklo se. Pan Maršálek to pak zhodnotil a řekli nám, že se pak ozvou.

„Dala jsem si týden na rozmyšlenou." 

Jednapadesátiletá Zuzana Janů pochází z Polné, kde vlastní papírnictví. Kromě pečení ji baví cestování a také ráda chodí třeba do divadla nebo na koncerty. Jednou by si ráda otevřela kavárnu, kde by nabízela výrobky z lokálních a sezónních produktů.

Vám se tedy ozvali s tím, že jdete do soutěže?
Ano, mně se ozvali s tím, že postupuji do finálové dvanáctky. K tomu postoupilo asi pět náhradníků. Začátkem prosince jsme jeli podepsat smlouvu a pak začal kolotoč (smích). Jen ještě musím poznamenat, že já jsem si jako jediná z finálové dvanáctky nechala týden na rozmyšlenou, jestli do soutěže nakonec půjdu. Musela jsem totiž zajistit chod mého obchodu, který mám v Polné. To se nakonec díky dvěma brigádnicím vysokoškolačkám podařilo, tak jsem kývla.

Točit se pak začalo kdy?
Třetího května 2021, teď to byl přesně rok. Den před Štědrým dnem jsme dostali okruhy toho, co se bude péct, a my jsme na to museli „napasovat“ recepty. Konkrétně to bylo deset osobních a deset kreativních výzev. Seznam jsme museli odevzdat do konce ledna, to znamenalo si některé věci i několikrát doma vyzkoušet, protože nemůžete odevzdat recept na něco, co si nevyzkoušíte, protože pak nemusí třeba sedět suroviny. Takže leden byl za mě nejnáročnější.

Natáčet se tedy začalo 3. května, 3. června se pak skončilo. Deset dílů, pět týdnů.

Byli jste celou dobu mimo domov?
Ano, bydleli jsme na hotelu v Praze. Bylo to v době lockdownu, tak jsme původně měli být na hotelu i přes víkendy. Nakonec jsme se ale domluvili, že na konci týdne budeme moct jezdit domů, protože řada soutěžících má doma třeba malé děti.

Po úvodních zaškoleních a propagačních foceních jsme najeli na běžný režim – pondělí a úterý se točil první díl, středa a čtvrtek se točil druhý díl. Domů jsme jezdili buď ve čtvrtek večer, nebo v pátek ráno a zpět do Prahy buď v neděli večer, nebo v pondělí brzy ráno.

Koukáte na sebe v televizi?
No určitě (smích). Já samozřejmě vím, jak to dopadne, ale nevím, jak je to sestříhané a ani jsem vlastně neviděla výtvory těch druhých, protože při natáčení máte svoji práci a sledovat ostatní nestíháte. Vidím i naživo to, jak vypadaly ty výrobky zblízka, protože my jsme navzájem neslyšeli hodnocení poroty ostatních soutěžících. Navíc vše jde hned na focení na sociální sítě a tak dále, takže vše vidím až teď, v televizi. I to, co ostatním řekli porotci. Zajímavý mi přijde i finální střih.

Clafoutis podle Zuzany

Ingredience
3 vejce, 100 g krupicového cukru, 130 g hladké mouky, špetka soli, 250 ml plnotučného mléka, 60 g rozpuštěného másla, 15 g vanilkového extraktu, 450 g mražených višní, 100 g moučkového cukru

Postup
Do mísy robotu vyklepneme vejce, přidáme cukr a šleháme cca 15 minut do husté pěny. Hladkou mouku se solí přesypeme přes sítko do mísy s vyšlehanými vejci. Přidáme mléko s rozpuštěným máslem a vanilkovým extraktem. Metličkou vše spojíme v homogenní těsto. Kulatou formu o průměru 25 cm si obalíme alobalem, aby nám těsto neproteklo ven. Formu vymažeme máslem, nalijeme trochu těsta, poklademe višněmi a dolijeme těsto. Pečeme v troubě předehřáté na 175 °C cca 30 minut. Před podáváním posypeme cukrem a případně dozdobíme živými květy. 
                                                                                                                                                 Zdroj: Česká televize 


 

Soutěž pro vás nakonec skončila po šestém díle, který v televizi běžel 16. dubna. Jak vaši účast hodnotí okolí?
Reakce mého okolí jsou pozitivní. Docela mě překvapilo, že Poleňáci moji účast vzali tak, že jsou na mě pyšní, jak jsem v soutěži reprezentovala Polnou. Takto reagují hlavně starší Poleňáci. Líbilo se jim to, jak tam byl prezentovaný kostel – třeba z perníku, když se peklo. V medailoncích bylo vidět polenské náměstí a několikrát jsem tam Polnou i zmínila. Na upoutávku jsem pekla mrkvance. Takže takovou reakci Poleňáků jsem vůbec nečekala a moc mě těší.

Pojďme se ještě vrátit k pečení v soutěži. Jaký druh pečení vám seděl nejvíc a naopak? U čeho jste se třeba trápila?
Největší strach jsem měla z dortů. Ty jsem nikdy před soutěží moc nedělala, řada mých spolupekařů se dortům věnuje několik let. Takže různé vychytávky jsem se učila v průběhu od nich plus jsem si před soutěží koupila on-line kurz. Teď už jsem taky trochu jinde, co se dortů týče, ledacos už jsem pochytila. Třeba válcový dort hned v prvním díle, který musel mít 25 centimetrů, mi doma vůbec nedržel, tak jsem si řekla, že to bude tak, či onak, a že nemá smysl se tím nějak trápit. Velkým pomocníkem byl takzvaný šoker, který pomůže dortu rychle ztuhnout. To doma v ledničce neuděláte. Dorty tedy nebyla úplně moje parketa, teď už je to trochu jinde.

Naopak nejvíc mi sedí klasické pečení. Mám ráda slané pečení, takže mi sedělo v soutěži třeba pečení „zelí, škvarky, sádlo“, quiche (pozn. redakce: slaný koláč) nebo rohlíky a housky. Také třeba bublanina byla dobrá. Prostě taková ta klasika (smích).

„Měla jsem speciálně ušitá pastelová trička." 

V televizi vidíme hotový díl, který má 70 minut. Jak dlouho se jeden díl natáčí?
Na každý díl se natočilo 70 hodin materiálu, točilo se 13 kamerami. Pak se vše sestříhalo na jeden díl, který má zmíněných 70 minut.

Jaký byl váš denní režim při natáčení?
Budíček na hotelu byl cca v sedm ráno, v osm jsme po snídani odjížděli na zámek Bon Repos, cesta trvala zhruba 45 minut. Na hotel jsme se vraceli mezi osmou a devátou hodinou večer. Měli jsme jednu přestávku na oběd. Jeden den se točí osobní a technická výzva. Druhý den pak kreativní výzva, tento den je trochu kratší.

Jak je to v soutěži třeba s oblečením?
Nesměli jsme mít stejné oblečení. Ve stanu, kde se natáčí, nás třeba stavěli ke stolům podle toho, co měl kdo na sobě. Oblečení bylo naše. Měli jsme mít ideálně pastelové barvy, nesměli jsme mít černou, červenou, proužky. K tomuto jsme dopředu dostali instrukce. Já jsem si speciálně pro soutěž nechala ušít pastelová trička. Produkce chtěla, abychom se divákům nepletli.

Jste pověrčivá? Měla jste u sebe během natáčení nějaký talisman nebo jste praktikovala nějaký rituál?
Já nejsem rituálová (smích). Vím, že Lucinka (pozn. redakce: jedna ze soutěžících) měla u sebe na stole stěrku, co si dovezla z dovolené.

Která výzva vám nejvíc seděla? Osobní? Technická? Kreativní?
Mně nejvíc seděla určitě ta osobní.

A u technické výzvy jste opravdu do poslední chvíle nevěděli, co budete péct?
Ne, nevěděli. Jen jsme si mohli vyloučit, co asi péct nebudeme, vzhledem k první řadě pořadu. Že tam asi nebudou makronky nebo špičky, díky bohu (smích). Takže se dalo čekat, že tam budou indiáni. Vůbec nejhorší byla střecha. Tu jsme pekli v den, kdy bylo ve stanu snad 40 stupňů. Ta nás hodně potrápila.

Kdo po vás všech po pečení uklízel?
Lidi vždy zajímají dvě věci: kdo to jedl a kdo to pak po vás uklízel? (smích) Jedl to štáb, který čítá asi 130 lidí. Ti mají v zadních kapsách nachystané lžíce a když se po veškerém natočení a nafocení řekne „už můžete“, tak se po tom jen zapráší. Nejblíž všemu jsou kameramani (smích). My, když jsme po obědě měli chuť na něco sladkého, tak jsme museli do cateringu, protože na nás většinou nezbylo nic (smích).

Na uklízení tam je tým, který kontroluje to, jak jsou nachystané stoly, jestli máme všichni všechno potřebné. Zároveň tam byly brigádnice, které dávaly špinavé nádobí do očíslovaných beden a vše se pak mylo v zámecké kuchyni v myčce. Ruku k dílu ale přiložili i lidé ve štábu, aby to šlo všechno hezky rychle. Stoly uklízela třeba i producentka.

„Svoje dva cíle jsem si splnila." 

Jaká jste od sebe měla očekávání?
Do soutěže jsem šla s tím, že jednu věci nechci a druhou jsem si dala jako závazek. Takže nechtěla jsem vypadnout v prvním díle a pak jsem si řekla, že když dojdu do půlky, tak budu dobrá. Nakonec jsem vypadla těsně za půlkou, takže jsem si vlastně svoje cíle splnila (smích).

Na Instagramu vystupujete jako Polenská buchta. Kdo vám s účtem pomáhá?
Učím se postupně, ale už jsem se dostala do stadia, že dokážu natočit a sestříhat reels a dát ho na Instagram, což můj syn třeba neumí (smích). Neumí to proto, že to zatím nikdy nepotřeboval. Tak mu s tím teď můžu pomáhat (smích). S Instagramem mi teď pomáhá pekařka Lucka, která s ním má zkušenosti z práce. Takže když fakt nevíme, tak se zeptáme i jí. Teď jsme třeba natáčeli i živé vysílání a pekli jsme v něm před diváky živě. A dopadlo to skvěle, nad rámec našeho veškerého očekávání. Báli jsme se toho, že selže technika, natáčeli jsme totiž na čtyři mobily. A bylo to úplně perfektní. Výsledek jsme pak vezli do domova seniorů ve Ždírci.

Váš tip na vítěze soutěže?
Já jsem měla tip na vítěze, byl to Zdeněk, který ale vypadl hned po mně. Myslím, že jeho vyřazení překvapilo celý národ a podle mě nebylo šťastné. Myslím si, že měl rozhodně zůstat až do finále, protože on je nejen výborný cukrář, ale je i neskutečně precizní a všechny recepty má v hlavě. K potravinám má přes svou profesi obecně blízko a přesně ví, co a jak bude reagovat.

Kdo ze soutěžících vám nejvíc přirostl k srdci?
Lucka, Veronika a Zdeněk, to je naše partička, se kterou se hodně přátelím.

Hodnocení článku je 92 %. Ohodnoť článek i Ty!

Foto archiv Zuzany Janů, archiv České televize

Štítky soutěž, Peče celá země, pečení, rozhovor, Zuzana Janů, Polná

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.