Dnešní doba potřebuje to, aby se lidé uměli chovat ve společnosti, říká lektorka tanečních Jana Valentová

A právě móda byla na samém začátku tématem taneční dvouhodinovky, během níž jsme si s Janou Valentovou povídaly. „Dámy a pánové, vítám vás už na 13. lekci našeho kurzu. Je to vaše poslední lekce před věnečkem, dnes si tedy projdeme všechny tance, co už umíte, natrénujeme nástup na věneček. A začneme tím, že si povíme něco o etiketě oblékání,“ zaznělo v úvodu lekce z úst Davida Novotného, tanečního mistra, který je tanečním partnerem Jany Valentové.

Po třech úvodních tancích odcházím s Janou Valentovou do předsálí a za doprovodu valčíku v sále zapínám diktafon.

Povězte mi na úvod, jak dlouho sportujete? Začínala jste rovnou tancem?
Ve čtyřech letech jsem začala chodit na moderní gymnastiku. Pak jsem si přečetla v novinách, že je konkurz do tanečního klubu. To mi bylo 8 let a dostala jsem se tam. Takže tanci se věnuji od 8 let.

Lektorkou tanečních pro mládež i dospělé jste jak dlouho?
Na Karlově univerzitě, konkrétně na FTVS, jsem vystudovala obor Učitel tance a společenské výchovy. Toto jsem vystudovala kvůli tomu, abych mohla mít na tanec živnostenský list a nebyl problém v jeho vyučování. V té době se to muselo, vzdělání jsem ale neuplatňovala, protože v té době taneční v Jihlavě vedli manželé Málkovi. A my jsme v té době společně s mým tanečním partnerem Davidem Novotným dostali nabídku učit taneční kurzy v Moravských Budějovicích. Tam jsme byli dva tři roky, pak jsem otěhotněla, tak jsme to tam museli ukončit. A v té době nás oslovili lidé z DKO (jihlavský Dům kultury a odborů, pozn. redakce), jestli bychom nechtěli učit kurzy tance tady.

Tanec jako psychologická poradna

Co jste jim na to řekli? Kývli jste na nabídku?
Řekli jsme, že by to snad šlo, že porodím a nějak se to vždy udělá (smích). To byl rok 2010. Takže už 11 let s Davidem vedeme kurzy jak pro středoškoláky, tak pro dospělé.

Kurzy pro dospělé? Jaký je o ně zájem?
Čím dál větší. Dokonce se nám stává, že ti, co byli na základních kurzech, jdou na pokročilé a pak každý rok přicházejí s tím, že si chtějí zatančit, odlehčit si mozek a udělat něco pro sebe. Starším účastníkům se už většinou nechce moc chodit do posilovny nebo někam na aerobik, tak přijdou k nám a tady hodinu a půl tančí. Tanec je totiž velmi prospěšný. Během tancování držíte tělo, dámy i pánové se tu opravdu zapotí (smích). Hodně to totiž funguje i jako psychologická poradna.

Jak to myslíte?
Myslím to tak, že se tady páry, které na pokračovací taneční přijdou, buď rozejdou, nebo je tanec stmelí. Vztahy jsou často o kompromisu a třeba v tanci se musíte navzájem poslouchat.

Pro koho jsou taneční kurzy určené?
Ty pro mládež jsou určené primárně pro studenty druhých ročníků. Samozřejmě se ale mohou přihlásit i starší dívky a chlapci. Stává se nám ale i to, že se do základních kurzů pro mládež hlásí i ti, kteří kurz absolvovali a chtějí si ho dát znovu. Aktuálně nám běží dva kurzy pro středoškoláky. Jeden dojíždí kvůli covidu, protože kurz byl od loňského října přerušený, jak se zavřely školy a vše bylo zakázané. Pokračovat jsme mohli až letos v květnu a červnu. Od září jsme pak plynule navázali a nyní máme před závěrečným věnečkem.

Jak je to s genderovým vyvážením v kurzech? Vím, že často chybí pánové. Ideální je asi to, když je to v kurzu vyrovnané – polovina dívek a polovina chlapců.
Ono je to jak kdy. To, aby to bylo ideálně „půl na půl“, zajišťuje paní Hlávková z DKO. Pak si v květnu a červnu spolu telefonujeme a vše řešíme. Můžu ale říct, že to většinou vychází dobře. Teď v novém kurzu, který začal, máme 108 tanečníků. A je to opravdu napárováno kluk – holka. Může se stát, že někteří jsou nemocní a nepřijdou. To pak řešíme tak, že se nám účastníci střídají v promenádách a ti, co jedno kolo sedí, si pak vyberou tanečníka / tanečnici. Paradoxně se nám teď stává, že je více chlapců než dívek. Nevím, proč se tak děje, ale je to tak (smích). Možná je to tím, že jsem učitelka na průmyslovce, hodně studentů má zájem o kurz. Pak se to případně doplňuje gymnáziem, a to jak státním, tak soukromým, pak ještě případně ekonomkou. Takže to na páry opravdu vychází.

„Oblíbený tanec? Překvapivě vede polka." 

Pojďme k tancům. Který je u účastníků kurzů nejoblíbenější?
Ze začátku mají ze všeho děs v očích (smích). Jak se pak přibližujeme k prodloužené, tak tam je hodně oblíbená polka a cha-cha. Ve druhé půlce kurzu je to pak twist a opět polka. U polky je to takové zajímavé, tak čtyři roky s Davidem pozorujeme, že na polku se studentům opravdu chce tancovat. Je to asi tím, že je to svižný a živější tanec a asi ani není tak náročný. Díky promenádám, které zařazujeme, se tam tanečníci i vyřádí.

A naopak? Který tanec není moc oblíbený?
To je těžká otázka. To je hodně individuální. Celkově se dá říct, že moc oblíbené nejsou asi ty tance, kde není moc figur, což účastníky kurzu moc nebaví.

Nejsou taneční kurzy dnes už přežitkem? Nebo naopak – je „trendy“ chodit do tanečních?
Myslím, že se to právě dost změnilo od dob, kdy jsem já osobně chodila do tanečních. Rodiče třeba řekli, že půjdu do tanečních, tak se šlo. A taky se často chodilo „za taneční“ (smích). Teď si ale myslím, že to je možná i dobou, ale studenti fakt chtějí chodit. Tancují a moc je to baví. Moc si užívají věneček, ten trvá pět hodin a oni celou dobu tancují.

Není to třeba i tím, že je dnes, dá se říct, prestižní, když někdo umí tancovat? Že je to taková až společenská nutnost umět tancovat?
Myslím, že určitě. Kurzy účastníky naučí nejen tancovat. Naučí se i to, jak se chovat ve společnosti. Myslím si, že to je i dobrý věk, kdy v druhém ročníku střední školy už studenti ví, co chtějí a proč sem chodí, není jim to jedno. Samozřejmě i v dnešní době někde tlačí rodiče. Ale je to určitě v menšině. Studenti jsou rádi ve svých partách, na věnečky se nám často vrací ti, co k nám taky chodili tančit. Celkově si myslím, že dnešní doba potřebuje to, aby se lidé uměli chovat ve společnosti.

Jana Valentová a její taneční partner David Novotný 

Vidíte nějaký pokrok v tom, jak se studenti chovají ke studentkám? Když srovnáte začátek kurzu v září a jeho konec v prosinci?
Určitě ano. Začíná to třeba zdravením, když do tanečních přicházíme. To je vždy velký posun. A celkově jsou pánové k dámám hodinu od hodiny galantnější. Učíme je také to, jak se starat o své partnerky. Musí je držet, musí jim dát rámě a také je musí bavit během promenád. Někdy nás i frekventanti kurzu překvapí, když udělají sami od sebe něco, co je neučíme. Třeba když muž poděkuje ženě za tanec.

„Když chci tančit, tak si prostě zatančím."

Teď navážu na vaše dnešní téma. Co móda v tanečních? Jak ji hodnotíte? Bývá vše v pořádku, nebo sem tam musíte upozornit na nevhodné oblečení do společnosti?
To se nám ještě nestalo, jen občas musíme pány upozornit, aby si třeba zapnuli knoflíček nebo stáhli vázanku. Učíme je i to, kdy si mají zapnout a kdy naopak rozepnout sako. Postupně to dělají už automaticky. Ani u dívek snad žádná nepřišla nevhodně oblečená. A to, jak jsou oblečené, jde opravdu s trendem. Akorát třeba doporučujeme nechodit v mini. Občas se stane, že slečna přijde v mini, pak tančí a podruhé už v mini nepřijde (smích). Podobně jako u korzetů bez ramínek. Dívky jsou pak „hrbaté“ a necítí se pohodlně a mohou být „v křeči“. Zkrátka hlavní je obléct se tak, aby jim na plese nebo společenské události bylo dobře, a nemyslet na to, že jim může spadnout ramínko. To by se pak celý večer vůbec nebavili.

Dá se naučit tancovat, i když někdo není pohybově nadaný?
Vše se dá naučit, když člověk opravdu chce. Základní kroky se naučí opravdu každý. A hlavně – tančí se v páru. Takže když jeden neumí a druhý umí, a vůle obou tam je, tak to vždy nějak dopadne, i kdyby se měli naučit fakt jen třeba základní čtyři tance. Vždy tanečníkům říkáme, že nemusí jet „do hudby“, ale musí jet spolu. Je důležité si na sebe zvyknout a navzájem si pomáhat. Našim frekventantům chceme hlavně předat lásku k tanci. Když chci tančit, tak si prostě zatančím. Snažíme se, aby ze studentů byly hlavně osobnosti, které si stojí za svým.