Na úterním zasedání jihlavských zastupitelů, které se konalo opět v aule Vysoké školy polytechnické, byla udělena dvě čestná občanství in memoriam a také jedna Cena města Jihlavy. Tu obdržela za dlouhodobou a systematickou mimořádnou činnost spočívající ve zlepšování prostředí dětského oddělení známá sestra z jihlavské nemocnice Simona Hájková.
Čestné občanství bylo uděleno Aloisi Janáčkovi za morální zásady a křesťanské hodnoty při vykonávání práce a politické činnosti považované vždy za službu lidem a společnosti bez ohledu na vlastní prospěch, za záchranu kostela Nanebevzetí Panny Marie v Jihlavě – velkého množství provedených objevů nevyčíslitelné historické a umělecké ceny. Dále bylo čestné občanství uděleno Pavlu Novákovi za celoživotní boj proti totalitě, činnost v disentu a šíření Charty 77, poklidný přechod k demokracii v porevoluční době ve státě obecně i v Jihlavě ve funkci přednosty okresního úřadu.
„Simonu Hájkovou navrhuje Dětské oddělení Nemocnice Jihlava za významné zásluhy v systematické práci přeměňování strohých nemocničních pokojů na příjemné dětské pokojíčky pro malé pacienty dětského oddělení Nemocnice Jihlava,“ uvedla Aneta Hrdličková z jihlavského oddělení vnějších vztahů.
Simona Hájková do Nemocnice Jihlava nastoupila v roce 1988, postupně zastávala funkce dětské sestry, staniční sestry oddělení JIP novorozenci a v roce 2008 byla jmenována vrchní sestrou dětského oddělení. V roce 2014 obdržela prestižní cenu Sestra roku. Nyní svůj pracovní čas dělí mezi oddělení JIP novorozenci a výukou zdravotních sester na VŠPJ.
Nad rámec své práce Simona Hájková organizovala různorodé charitativní akce a systematicky komunikovala s dárci a sponzory, nadacemi, ale i řemeslníky a designery interiérů. Výstupem tohoto úsilí od roku 2008 je více než čtyři miliony korun získaných pro dětské oddělení od více než 100 dárců, za což bylo doposud předěláno 17 dětských pokojů, tři vyšetřovny a tři ambulance tak, aby se malí pacienti i jejich doprovod v nemocničním prostředí cítili co nejlépe. V tuto chvíli je tak do příjemného a domovu přibližujícího hávu oděno tři čtvrtiny oddělení.
Narozen 22. 8. 1900 v Jihlavě, zemřel 2. 1. 1967 v Jihlavě. Narodil se v Jihlavě v rodině strojvedoucího. V Hradci Králové vystudoval reálku, následně pak v Praze stavební inženýrství na Českém vysokém učení technickém. Po ukončení studia byl v letech 1924-1925 zaměstnán jako inženýr na městském stavebním úřadě v Jihlavě, kde v letech 1925-1939 vykonával funkci vedoucího. Současně z pozice této funkce řídil jihlavské vodárny, které byly součástí stavebního úřadu. 1. září 1939 byl zatčen spolu s dalšími významnými občany města gestapem, jako rukojmí pak vězněn v Jihlavě a ve Znojmě. Po propuštění byl na stavebním úřadě zaměstnán již jen jako řadový referent. Od mládí se účastnil veřejného života, například jako redaktor studentského časopisu Jitro, byl také předsedou ochotnického spolku Klicpera.
Po únorovém převratu v roce 1948 patřil do skupiny lidovců, která kritizovala směřování strany, jejíž část se tehdy stala loajální součástí komunistického režimu. Během roku 1949 byla tato skupina po vlně zatýkání odsouzena k vysokým trestům odnětí svobody. Byli obžalováni z vytvoření „protistátní skupiny“ a spolupráce s emigrací. Státní soud v Praze mu vyměřil trest na doživotí, který byl u odvolacího soudu změněn na 25 let vězení. Byl propuštěn až při amnestii prezidenta republiky 9. května 1960. Už v roce 1961 byl ale znovu zatčen a souzen pro „vzájemné spolčení s dalšími osobami k pokusu zvlášť nebezpečným jednáním zničit nebo rozvrátit lidovědemokratické státní zřízení republiky“. 26. října 1961 byl odsouzen s ostatními „členy“ na pět let vězení včetně nutnosti vykonat zbytek původního trestu.
V roce 1964 byl po dlouhodobém věznění postižen v pankrácké věznici mozkovou mrtvicí a po mnohých urgencích a prosbách manželky v prosinci 1964 podmínečně propuštěn ze zdravotních důvodů. Od té doby žil v Jihlavě v důchodu. O tři roky později v lednu 1967 zemřel zcela vyčerpán na srdeční infarkt.
Narozen 26. 2. 1943 v Olomouci, zemřel 3. května 1997 v Jihlavě. Pavel Novák se dlouhodobě angažoval v boji proti totalitě, veřejně a později v disentu. Ze studia na jihlavském gymnáziu byl několik měsíců před maturitou vyloučen na základě vykonstruovaných obvinění StB. Vzdělání s obtížemi dokončoval – nakonec vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Již v roce 1968 se zapojil do formování pobočky Klubu angažovaných nestraníků na Jihlavsku. Za rozsáhlou činnost v disentu a šíření Charty 77 byl během normalizace perzekuován a vězněn. I přes své vzdělání a široký rozhled byl nucen pracovat v manuálních profesích, často ve zdravotně závadném prostředí. Nejdelší čas strávil v jihlavské pilníkárně.
Patřil k výrazným osobnostem porevoluční doby. V listopadu 1989 byl jedním z hlavních lídrů vznikajícího Občanského fóra na Jihlavsku, významně se zasloužil o obnovení ČSSD. Díky činnosti v disentu a angažmá v revoluční době, ale také stylem vystupování a jednání se stal Pavel Novák významnou morální autoritou. Přispěl k poklidnému přechodu k demokracii, převzetí a fungování veřejných institucí. Jako poslanec Sněmovny lidu tehdejšího FS ČR bojoval nejen za správné politické směřování obrozující se ČSSD a demokracie ve státě obecně, ale i za zájmy Jihlavska. V letech 1990 až 1993 byl prvním porevolučním přednostou Okresního úřadu v Jihlavě.
Pavlu Novákovi vždy záleželo na uplatňování nezávislého a kritického myšlení. Jeho mimořádné charisma a schopnost promyšlené argumentace při jednáních na regionální i celostátní úrovni výrazně pomohly rozvoji občanské společnosti u nás. Byl také výraznou osobností trampského hnutí na Jihlavsku.
Foto Magistrát města Jihlavy
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
