Třeba gibonům a šelmám návštěvníci očividně chybí, říká chovatelka z jihlavské zoo Aneta Straková

Odkdy pracuješ v jihlavské zoo? A jak jsi se k této práci vlastně dostala? Podle všeho je to pro tebe práce snů. A to nejen kvůli tomu, že se pohybuješ v oboru, který studuješ.

Do jihlavské zoo jsem nastoupila v září 2019. A k práci jsem se dostala díky Facebooku, na stránkách zoo bylo tou dobou zveřejněno výběrové řízení na pozici lektorky výukových programů. Řekla jsem si, že by to mohla být zajímavá příležitost. Jsem moc ráda a vděčná za to, že jsem na pohovoru nakonec uspěla, a že dělám to, v čem vidím smysl a co mě opravdu naplňuje. Učit mě nikdy úplně nelákalo, ale tohle shledávám jako úžasnou možnost, jak předávat dalším lidem nejen znalosti o zvířatech, ale především úctu a lásku k přírodě.

Asi je na mně vidět, že zvířata mě přitahují odmalička. Na gymplu jsem přemýšlela o tom, že bych šla studovat veterinu. Nakonec jsem ale k přijímačkám ani nešla. Já totiž nemám moc ráda psy. A co si budeme povídat, většina pacientů v ordinaci veterináře je tvořena psy. Lákali by mě spíš kopytníci. Odmala miluji koně. Ale s mou konstitucí nevím, jestli bych to dobře zvládala (smích). Tak jsem nakonec šla studovat biologii. Řekla jsem si, že alespoň budu studovat něco, co mě baví, kdybych pak náhodou po zbytek života musela dělat něco, co tak zajímavé není. Řada mých vrstevníků totiž studuje obor, co je nebaví, aby celý život vykonávali práci, která je taky nebaví.

Na jaké pozici jsi v zoo začínala? Vím o tobě, že teď jsi chovatelka.

Nastupovala jsem a, nebýt této situace, pracuji jako lektorka výukových programů. Tomu jsem se věnovala víc než rok. Zájem o výuku byl i loňský podzim opravdu veliký, protože spousta škol a školek čerpá šablony na různé výukové programy a projektové vyučování.

Tato práce zahrnuje přípravu na jednotlivé programy, vedení hodinových programů pro školky nebo delších pro školy. Náplň a téma programu záleží vždy na výběru pedagoga anebo dětí, nabízíme jich více než 30. Školám praktickými ukázkami doplňujeme výuku prvouky a přírodopisu, školky chodí pravidelně, během školního roku často zvládnou absolvovat všechny pro ně vhodné programy. A k tomu vedu zájmový kroužek Zoohrátky se zvířátky. V tomto školním roce byl bohužel jen třikrát nebo čtyřikrát, protože pak se kroužky zakázaly.  

Dobře, byla jsi lektorkou. K pozici chovatelky ses dostala jak?

Kvůli covidu na podzim 2020 jsme my, lektorky, přišly o náplň naší práce. Jarní karantény jsme docela zvládly, fungovaly jsme částečně na home office a věnovaly se různým přípravám. Renovovaly jsme pomůcky, tvořily pracovní listy, věnovaly se zábavné soutěži s názvem NouZOOvka a podařilo se mi vymyslet dva nové programy. Na podzim vzhledem k omezením na chovatelském úseku jsem se nabídla, že bych mohla být dočasně užitečnější tam.

O jaká zvířata se teď staráš?

Jsem na úseku ptáků. Zázemí máme, s mým skvělým kolegou, na australské farmě. Staráme se o papoušky, husy, emu a kasuáry, ledňáky či jeřáby. Jedná se o nějakých 180 kusů ptáků z 30 různých druhů. Na starost máme i malé vačnatce - klokánky, ale třeba i hrošíky (úsměv). Musím říct, že jsem za tento rajon moc ráda.

Popiš nám, jak probíhá tvůj pracovní den.

Můj pracovní den končí v momentě, kdy je všechno hotové. Nemám pevně daný konec pracovní doby. Začínáme přípravou krmení pro papoušky, podstatnou část tvoří tropické ovoce. Zajímavá je pro papoušky třeba maracuja. Dále mají rádi granátová jablka, hrušky, banány nebo physalis a kaki. Velcí papoušci dostávají také ořechy a různá semena. Úplně vhodné pro papoušky nejsou citrusy, protože ve větším množství jim naleptávají sliznice. A například ara horský má velmi rád trnky a šípek. Husy oproti tomu preferují čínské zelí nebo mrkev a také dostávají speciální granule.

Ale zpět k dennímu programu. Zvířata nakrmím, poklidím jim výběhy. Zkontroluji jejich počet a zdravotní stav. Po papoušcích mířím za klokánky, ledňáky a andulkami a jedeme dál, defacto přes celou zoo. Staráme se o zvířata z různých geografických oblastí i taxonomických skupin, takže jsou roztroušena na velké ploše zoo.

Říkáš, že jedete. Takže pěšky toho moc nenachodíte?

Většinu dne jezdíme na takové tříkolce, protože s sebou máme spoustu kýblů, nářadí a misek s jídlem. Ale než jdu z práce, tak těch 10 tisíc kroků mám (smích). Ono se to nezdá, ale naše práce je fyzicky dost náročná. Ku příkladu teď se zimou a sněhem musíme řešit i rozmrazování zámků a celkově si k výběhům „vykopat“ cestu (smích).

O covidu se mluví všude a hodně. I já se tedy zeptám. Jaký dopad má aktuální situace na jihlavskou zoo?

Bez návštěvníků je to u nás smutné. Snad nám zase brzy umožní alespoň nějaký částečný provoz.

V jakém teď, v covidové době, fungujete režimu?

Zaměstnanci zoo jsou rozděleni na dvě skupiny, abychom se vzájemně nepotkávali. Samozřejmě nosíme roušky, dodržujeme všechna opatření. Standardně jsou na úseku tři čtyři lidi, teď jsme to museli tedy rozdělit, někde je třeba i jeden kolega, ale většinou jsme ve dvou.

Pozoruješ změny v chování zvířat, když nemají kontakt s návštěvníky? Má to nějaký vliv na jejich psychiku? Jsou některá klidnější? Nebo naopak méně spokojená?

U některých určitě ano. U nás gibonům nebo mangabejům kontakt s návštěvníky chybí. Postrádají impulsy i své obvyklé publikum, jsou to prostě exhibicionisti (smích). Na spokojenost bychom se museli zeptat přímo zvířat, a to bohužel nejde. Na toto téma jsem narazila i ve své diplomce, kterou zrovna píšu.

Kontakt s více lidmi asi chybí i dalším zvířatům. Bohužel za normálního provozu je tak nakoukaná nemám. Obecně mi přijdou zvířata vnímavější na jakýkoliv pohyb, když prochází někdo okolo jejich obydlí. Šelmy vnímám nyní mnohem zvědavější a čekající na nějakou akci, což se teď moc často neděje. Na druhou stranu - řadě zvířat to asi nevadí. Na jaře si po znovuotevření na lidi zase rychle zvykla, jak návštěvníci chodili postupně, kvůli omezené kapacitě.

Splnila sis nějaký „zvířecí“ sen, třeba během cestování?

Ano, v Dominikánské republice jsme viděli velryby hrbaté neboli keporkaky. Spatřit na moři divoké velryby mi přišlo úžasné.

A tak tedy ještě nějaký nesplněný sen v souvislosti se zvířecím světem?

Moc ráda šnorchluji, tudíž mě lákají korálové útesy. Například Egypt a Rudé moře. Tam bych chtěla spatřit dugongy – příbuzné kapustňákům. Obecně mám blízko k rybám a vodním živočichům.  

Nedá mi nezeptat se - jaká zvířata máš doma?

Momentálně chováme akvarijní rybičky a kočky. Celkově máme v rodině zálibu v rybách, oba rodiče rybaří. Jako malá jsem měla řadu let morčata nebo vodní želvy, také kanárka, toho ale zakousla kočka. Tím můj chov ptáků skončil. A na to jsem teď navázala v práci (smích).

Na co se můžeme těšit, až se zoo zase otevře?

Těžko říct, jak dlouho ještě potrvají všechna omezení. Každopádně i na tento rok je naplánováno mnoho akcí pro veřejnost. Konkrétně jako lektorky máme připraveno několik nových výukových programů – jeden se bude týkat hospodářských zvířat, protože jsme zjistily, že děti neznají klasická domácí zvířata. Dále to bude program s názvem Kdyby ryby nebo program věnovaný mokřadům a jejich významu pro biodiverzitu. V neděli 21. března bychom rády zorganizovaly Kampaňový den zaměřený na udržitelný rybolov, ten už nám letos, doufám, vyjde.