Otrava v Přibyslavi: Myslel jsem jen na to, že ty lidi musím dostat co nejrychleji pryč, říká zachránce Josef Eisner
Orkán Sabina, který se na začátku týdne prohnal celou naší zemí, na mnoha místech způsobil to, že se lidé ocitli bez proudu. To se v pondělí 10. února stalo i v hostinci v Přibyslavi. Personál proto zapnul elektrocentrálu. Ukázalo se, že to nebyl úplně dobrý nápad. Šestice lidí se otrávila oxidem uhelnatým a skončila v nemocnici. Kdyby na místě nebyl sedmatřicetiletý dispečer Josef Eisner, tak by celá událost mohla mít mnohem horší následky. Josef totiž neváhal a z hospody vytáhl otrávené osoby. A zavolal jim pomoc. Redakce Jihlavské Drbny mu pár dní poté položila několik otázek.
Řekněte mi, prosím, co se v pondělí v přibyslavském hostinci vlastně stalo? Vím jen to, že kvůli orkánu vypadl proud a v hostinci zapnuli elektrocentrálu. Několik lidí se otrávilo oxidem uhelnatým…
Do hostince jsem přišel zhruba 15 minut po otevření, tedy v 18:15. Kolem 20. hodiny, už nevím přesně, zkolabovala obsluha u baru. Doběhl jsem tam od stolu a snažil jsem se ji probrat. Měla již křeče v končetinách. Po pár minutách se to trochu podařilo a přenesl jsem ji na sedačku, otevřel okna, a jak jsem se vracel, tak jsem si všimnul další osoby, která seděla u umyvadla na WC. V ten moment mi došlo, že se děje něco špatného, protože jsem začal pociťovat malátnost i na sobě.
To musely být perné chvíle. Co jste pak udělal?
Okamžitě jsem odvedl první osobu ven, zavolal 112 a ukončil hovor s tím, že nemám čas na další vysvětlování, že musím jít pro další. U dveří od sklepa ležel nejvíce postižený, který šel tu elektrocentrálu ve sklepě vypnout. Snažil se ho vytáhnout jeden člověk (pracuje v místní pizzerii), který přišel do podniku těsně předtím, než se otrava začala projevovat. Tomu také patří velký dík. Společně jsme ho vytáhnuli ven a já pak šel pro poslední osoby, které posedávaly na chodbě a byly mimo. Byl tam kluk s dívkou, ti ještě lehce reagovali. Tak nás čekala cesta ze schodů, dívka uprostřed, byla poměrně snadná.
Poslední osoba ležela již na zemi a víceméně nereagovala. Ze schodů jsem ji musel táhnout po zádech a dole na chodbě mi již pomáhali hasiči. Všichni jsme dostali kyslík a hasiči pak pokračovali v evakuaci objektu. Nahoře v patře jsou totiž ještě byty.
To, co máte za sebou, určitě vyžadovalo velkou dávku odvahy a duchapřítomnosti. Připouštěl jste si v tu chvíli, že by celá záchranná akce nemusela dopadnout dobře?
No, nakonec to všechno dobře dopadlo. Dodnes přemýšlím, proč jsem byl já ten „vyvolený", proč se u mě ta otrava neprojevila v takovém měřítku a měl jsem kuráž tam jít zpátky. Mám totiž pětiletého syna. V ten moment jsem ale myslel jen na to, že ty lidi musím dostat co nejrychleji pryč.
Už jste někomu takto pomohl? Třeba při dopravní nehodě nebo nějakém kolapsu na ulici?
Ano, už jsem jednou pomáhal u epileptického záchvatu.
Dostalo se k vám už nějaké poděkování přímo od někoho ze zachráněných, případně od jeho příbuzných?
Obdržel jsem poděkování od firmy, ve které pracuji.
