Je neděle 10. ledna a já si na youtube vyhledávám nový klip Davida Bowieho - Lazarus. Při jeho poslechu se tetelím radostí. I přes skvělé předešlé desky si myslím, že s tak silným materiálem, který by se mohl hrdě podívat do očí slavným nahrávkám Heroes či Love, David nepřišel plno let. Kdybych jen tušil, že ve chvíli, kdy jsem oslavoval, že David Bowie opět světu dokázal, že i v pokročilém věku se dá tvořit velkolepá muzika, prožívá tento fenomenální zpěvák své poslední chvíle...
David Bowie zemřel v neděli 10. ledna. Rakovina. Tato zpráva se šíří světem rychlostí blesku a je už potvrzena i na Davidově oficiálním Facebooku. Po smrti Lemmyho další zdrcující rána... Jak popsat své pocity? Jistě, někdo řekne, že jsme se neznali, že přece nemohu truchlit, jenomže David Bowie mě provází celý hudební život. A jestliže opravdu někoho obdivujete, nenechá vás jeho odchod chladným. Vážně ne.
Dodnes si vzpomínám, jak jsem poprvé slyšel jeho desku Hunky Dory z roku 1971. Úvodní skladba Changes mi přivodila spíše úsměv na tváři. „Sakra, vždyť jsou to vykradení Beatles,“ říkal jsem si tehdy. Jenomže jak nahrávka postupovala, zjistil jsem, že stále méně vnímám realitu, že poslouchám něco jedinečného, něco, co mě brzy pohltí a už nepustí. Následovala Low, Heroes, Lodger, Space Oddity, The Man Who Sold The World... Musel jsem mít všechno!
David Bowie byl jedinečný umělec, kterých na hudební scéně příliš není. Jeho tvorba byla tak rozmanitá, přesto stále okouzlující a naprosto osobitá. Ostatně říkalo se mu chameleon. Jeho novou desku Blackstar jsem ještě neměl možnost slyšet, pokud se nepletu, vyšla minulý týden v pátek. Jestliže si ale udrží laťku prvních dvou singlů, myslím, že se David Bowie rozloučil možná vůbec tím nejlepším materiálem, co kdy napsal a natočil.
Davide, jdou na mě slzy, proto již nebudu dál psát... Milujeme tě!
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
