Filmová dokumentaristka Helena Třeštíková představila v rámci festivalu dokumentů v Jihlavě svou novou knihu o časosběrném dokumentu. Po křtu, který se odehrál při úterním úvodním ceremoniálu Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů, včera filmařka o časosběrné metodě, které se věnuje již 35 let, mluvila na tvůrčí dílně v divadle Diod.
„Přišlo mi, že takové pozorování lidí v delším čase je dobrá možnost setkání dokumentu s příběhem,“ vysvětlila dokumentaristka Třeštíková. Dokumentaristka má na svém kontě desítky filmů věnovaných především mezilidským vztahům a sociálním problémům. Dopoledne mohli návštěvníci jihlavského festivalu zhlédnout její nejnovější dokument Mallory. Nyní Třeštíková, jak řekla, sleduje kolem 20 příběhů. Převážně mladému publiku v divadle Diod Třeštíková pomocí ukázek ze svých dokumentů přiblížila úskalí letitého sbírání filmového materiálu, která se netýkají pouze finančního zajištění těchto projektů. „Máte za úkol udělat film, ale nevíte, jak ten příběh život napíše,“ uvedla.
Vzhledem k rozpočtu je přitom u každého natáčení předem stanovené datum ukončení. Ke svým protagonistům se však Třeštíková často vrací. „Konec u sbíraných filmů není nikdy dán, “ dodala Třeštíková. Třeba v případě Reného, kterého dokumentaristka poprvé potkala koncem 80. let jako sedmnáctiletého ve vězení pro mladistvé, kontakty trvají dvacet let, ačkoliv Třeštíkové v závěru prvního natáčení vykradl byt. „Tehdy jsem si po překonání prvotního vzteku říkala, že je to opravdu zajímavá osobnost, že ho skoro stojí za to sledovat dál,“ podotkla.
V mapování příběhu Reného pokračuje, ačkoliv později přišla i o kameru, kterou mu půjčila. „René je na tom teď celkem dobře, je na svobodě a s přítelkyní si buduje byt, “ přiblížila autorka jeho současný život. Režisérka se dotkla i situací, kdy se musela rozhodovat, zda do filmu zařadí emočně vypjaté scény, třeba v případě tragického úmrtí dcery hlavní hrdinky filmu Marcela nebo v případě filmu Katka o životě mladé narkomanky. „Myslím, že je to věc, na kterou neexistují pravidla,“ řekla. Film Katka promítají při debatách o drogách ve školách. „Tak snad to smysl mělo,“ doufá Třeštíková.
Aktéři dokumentů dostávají za každý natáčecí den zaplaceno, ale nedá se s nimi uzavřít smlouva na celé pět i šest let trvající natáčení. „Musíte spoléhat na to, že ten člověk dodrží gentlemanské dohody,“ uzavřela Třeštíková. Zatím se jí nestalo, že by někdo odřekl natáčení v půli projektu.
Od roku 1980, kdy začal vznikat cyklus Manželské etudy, se podle Třeštíkové změnila technika, ale také vnímání kamery. Díky kvalitnějším záznamovým zařízením už nepotřebuje početný tým a vystačí si se zvukařem a kameramanem, což prospělo atmosféře při natáčení. Lidé v okolí hlavních hrdinů se ale podle Třeštíkové kvůli zkušenostem s médii v poslední době natáčení víc bojí.
Foto: www.dokument-festival.cz
Zdroj ČTK
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
