Dnes, 07:07
Dělnický dům berou lidé odjakživa jako jednu z nejvýznamnějších staveb novodobé historie města. Pro pamětníky, privátní badatele a zejména milovníky staré Jihlavy je místem, kde se odehrávaly mnohé důležité, zajímavé a čas od času i výjimečné události.
Málokdo ví, že Dělnický dům na východním konci Žižkovy ulice vyrostl jako honosný novorenesanční hotel Czap začátkem druhé poloviny 19. století. Zápisy a dobové dokumenty nám připomínají, že v těchto dnech je tomu 161 let, kdy byl představen zvědavým Jihlavanům. Při slavnostním otevření 24. listopadu 1864 se na tehdejším Svatojánském náměstí tísnila polovina tehdy dvacetitisícové Jihlavy. Děly se věci nevídané, kdy se jindy nepřístupná městská honorace ve fracích, bílých náprsenkách a cylindrech zcela uvolnila a radostně provolávala slávu majiteli hotelu. Tím nebyl nikdo jiný, než výrazná podnikatelská osobnost Franz G. Czap. Vlastnil četné pozemky a nemovitosti ve městě, plynárnu a další firmy. Zkrátka patřil mezi nejbohatší místní podnikatele. „Hurá, sláva, Czapovi vivat,“ skandoval dav i konšelé z radnice. Šuškalo se, že přihlížel a tajně záviděl i Johann Merfort, majitel obrovského jmění v jihlavských domech a pozemcích.
Podnikatel F. G. Czap na projektu neskrblil a vyplatilo se. Hotel jako magnet hned zpočátku přitahoval hosty jednadvaceti pokoji s kachlovými kamny, která personál přes zimu nenechával vychladnout. Milovníci kultury a společenské zábavy brzy objevili honosný společenský sál. V největším prostoru pro kulturu ve městě se odehrávaly rok co rok desítky divadelních představení, koncertů, plesů a dalších společenských akcí. Jako student zde vystupoval i hudební génius Gustav Mahler.
Všední den na náměstíčku na východním konci Budweisergasse před rokem 1900. Zcela vlevo dvoupatrový Hotel Czap. Kolorovaná pohlednice, foto: Poskytl Stanislav Jelínek Nicméně roky ubíhaly a hotel po válce v roce 1945 připadl komunistům. Ti jej přejmenovali na Dělnický dům. Dnešní senioři vzpomínají, jak pro ně jako pro batolata pořádal po roce 1950 Městský národní výbor vánoční besídky s vánočním stromem až ke stropu velkého společenského sálu. V dělnickém domě později fungoval Dům osvěty, Okresní kulturní středisko, pošta a věhlasná restaurace s vinárnou. Vinárna byla od poválečných let mezi generacemi milovníků nočních zábav známá jako Kotelna.
Zástupy pamětníků si Dělnický dům spojují s vyhlášenými a tradičně zapíjenými odvody na vojnu. Tisíce sedmnácti a osmnáctiletých mladíků z měst a obcí v okrese dostávaly rok co rok na podzim do poloviny 70. let minulého století předvolání před odvodovou komisi. Vojenští lékaři a zdravotníci v říjnu, v listopadu na den či dva obsadili velký společenský sál Dělnického domu. Interiér rozdělili stoly, prostěradly a závěsy na jednotlivá pracoviště komise. Všichni branci prošli důkladnou prohlídkou Traduje se, že k ní nezbytně patřilo sáhnutí do trenýrek, zda budoucí voják má všechny anatomické náležitosti zdravého mladého muže. Pak si každý vyslechl ortel, zda je či není schopen vykonat většinou dva roky vojenské služby. Odvedenci poté často odcházeli do restaurace v přízemí Dělnického domu, aby nad sklenicí se svými blízkými probrali své vyhlídky na dva roky, prožité daleko od rodiny někde v kasárnách.
Hotel Czap před rokem 1900. Foto: Poskytl Stanislav Jelínek Dělnický dům po sametové revoluci postupně chátral a restaurace ukončila provoz roku 1993. Celý objekt se nacházel v katastrofálním stavu, znemožňujícím další využívání. Po zdařilé rekonstrukci budova už pár let září novotou a slouží veřejnosti včetně restaurace.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám