Básnířka Renaud nabídce k sňatku s básníkem Reynkem chvíli odolávala. Sousedy v Petrkově zaujala její móda
Francouzský Grenoble zažil v březnu 1926 sňatek francouské básnířky a překladatelky Suzanne Renaud s českým básníkem Bohuslavem Reynkem. Suzanne Renaud, později Suzanne Reynková, se po svatbě přestěhovala na Vysočinu – konkrétně do Petrkova na Havlíčkobrodsku. Tam také přesně před 61 lety zemřela.
Básnířka a překladatelka Renaud se narodila 30. září 1889 v Lyonu. V pěti letech se s rodinou přemístila do Grenoblu. V roce 1910 zde zemřel její otec Abel, po absolvování Stendhalova muzea s matkou s mladší sestrou procestovala Švýcarsko, Normandii a Anglii. Zde během první světové války pracovala ve vojenské nemocnici jako ošetřovatelka. Už v té době se věnovala překladům do The Anglo-French Review a přednášela o moderní francouzské literatuře na filozofické fakultě grenobelské univerzity.
Nakonec řekla „ano"
A právě zde v roce 1923 proběhlo osudové setkání s českým básníkem Bohuslavem Reynkem. Požádal ji o povolení přeložit její první básnickou sbírku Ta vie est là. Poté zemřela Suzannina matka, a v době, kdy Suzanne naplno učila na vysoké škole, ji Reynek požádal o roku. Suzanne zpočátku nabídku sňatku odmítala, a to právě kvůli úmrtí své matky. Nakonec ale řekla „ano”. Svatba proběhla 13. března 1926 v kostele svatého Josefa v Grenoblu.
Novomanželé se potom přesunuli do Petrkova na Havlíčkobrodsku. Bydleli na statku a Suzanne Reynková zde budila pozdvižení. K rybníku nosila slunečník, oblékala se velmi elegantně, například nosila rukavičky. Manželé Reynkovi během dalších deseti let žili střídavě ve Francii a Československu, kde se nakonec v roce 1936 usadili.
Měli spolu dvě děti. V červnu 1928 se jim narodil syn Daniel Václav (1928–2014), který se stal fotografem, a v červenci 1929 syn Jiří Michael (1929–2014).
Stýskalo se jí po Grenoblu
Život v drsné krajině Vysočiny Susanne těžce snášela, stýskalo se jí po krajině kolem Grenoblu, nicméně na Vysočinu si postupně zvykla, a kraj si oblíbila, jak dokazují některé její pozdní básně (básně sbírky Dveře v přítmí, báseň Vánoce či báseň Chardons – Bodláky).
Reynkovi se pracovně dobře doplňovali. Suzanne překládala manželovu poezii do francouzštiny, on její do češtiny. Do francouzštiny překládala také díla českých básníků Vladimíra Holana a Františka Halase.
Suzanne Renaud Reynková zemřela 21. ledna 1964 v Havlíčkově Brodě. Se svým manželem Bohuslavem Reynkem mají ve Svatém Kříži společný hrob.
Protnutí dvou zcela odlišných světů
„Život básnířky Suzanne Renaudové je nedělitelně spjatý s Petrkovem, domovem muže, za kterého se roku 1926 v Grenoblu provdala. Poutavě vyprávěný příběh protnutí dvou zcela odlišných světů, Francie Suzanne Renaudové a Vysočiny Bohuslava Reynka, dotváří bohatá obrazová příloha. Dokladem o jemném předivu, kterým byla Suzanne Renaudová připoutána k Československu, je i soubor pozdních básní, vytrysklých v letech nejtěžšího exilu za zdmi petrkovského statku, v překladu Jiřího Reynka zde vůbec poprvé vydaný v češtině,“ napsala o Suzanne Renaud Lucie Trčková, která je autorkou jejího životopisu Suzanne Renaud / Petrkov 13.
