Třešťská pobočka Muzea Vysočiny Jihlava připravila výstavu historických kabelek. Jejich majitelkou je Dana Komárková z Želetavy na Třebíčsku. Během života se ji podařilo nashromáždit přes 150 kabelek z přelomu 19. a 20. století. Jde patrně o jednu z největších podobných sbírek v republice. Poprvé ji vystavovala v roce 1998 v Lednici, dnes její kolekci znají po celé republice. Výstava v Třešti je otevřená od 6. prosince do 2. února příštího roku.
Za sbírkou, jejíž hodnotu dnes majitelka jen orientačně odhaduje na 300 tisíc korun, stála korálková kabelka, kterou našla jako dítě v prádelníku své tety. „Měla jsem ji skoro až jako dětský poklad," zavzpomínala Dana Komárková. Dalším kouskem byl nález z kontejneru v jedné z brněnských ulic, kde studovala. „Tenkrát jsem si řekla, že budu ty kabelky po našich babičkách zachraňovat," řekla.
Dnes má zřejmě jednu z největších sbírek v republice. „Kdysi mě oslovil klub sběratelů kuriozit s tím, že nemají nikoho, kdo by kabelky sbíral," řekla sběratelka. Obdobné kolekce podle ní nejsou běžné ani v českých muzeích.
Sbírku rozšiřovala díky inzerátům nebo nákupům ve starožitnictví. V poslední době ji nejvíc pomáhá aukční portál Aukro.cz. Její kabelky nepocházejí jen z Evropy, ale i z Ameriky. Konkrétního výrobce se ji ale nikdy vypátrat nepodařilo, protože kabelky jsou zcela bez označení. Zejména korálkové podle ní mohly vznikat z polotovarů, kdy se kabelky „pletly" z korálků navlečených na niti. Někdy si je dívky vyráběly při školních ručních pracích.
Každý nový kousek pečlivě očistí a mnohé musí restaurovat. Nad některými strávila desítky hodin. „Určitě jsem si nad tím dost zničila oči," řekla sběratelka. Nejnáchylnější jsou korálkové kabelky. Jakmile zteří a přetrhne se nit, může se celý pracně skládaný vzor nenávratně rozsypat.
Dana Komárková se naučila restaurovat i kovové kabelky, které jsou její nejoblíbenější a specializuje se na ně. Řada z nich má konstrukci podobnou drátěným košilím. Někdy nezbývá, než kabelku o řadu kroužků zmenšit, aby měla autentický materiál na opravování jinde. Její kabelky jsou především z alpaky, stříbra či postříbřené mědi.
Mezi výstavami kabelky většinou odpočívají v krabicích. „Jen když mám nějakou novou, tak si ji vystavím a nějakou dobou se z ní těším, pak ji schovám," řekla bývalá pracovnice památkového ústavu, která si už užívá důchodu. O budoucnosti sbírky nechce přemýšlet. „Mám jen syna, nevím, jak se sbírkou naloží, třeba ji prodá a koupí si auto. To je asi otázka pro každého sběratele, co bude nakonec s jeho sbírkou."
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
