ZÁPESNÍK #3: První návštěva v zoo
Minulej víkend jsme si řekli, že si uděláme výlet na nějaký pěkný místo, kde se můžou lidi projít a pséčci proběhnout. Nebo naopak, prostě jak kdo chce. Sestava výletníků byla následující. Kuba, se kterým píšu pro Drbnu, jeho čuba Samantha, moje Terka, naše štěněcí čuba Kambodža a já.
Chtěli jsme vyrazit prostě někam do přírody, kamkoliv do lesa nebo tak. Vyrazili jsme teda směr Svatý Kopeček, protože tam je parádní les a svítilo sluníčko a všechno bylo v pořádku. Cestou jsme se rozhodli, že na les kašlem a že zajdem do zoo a budem sledovat, jak se psi chovají a budem z nich mít srandu. Vůbec jsem nevěděl, že do zoo můžou psi. Vždycky jsem si myslel, že je to zakázaný, aby náhodou nějakej agresivní miniaturní čokl nevyštěkal pohodovýho vemblouda, kterej by pak umřel na infarkt nebo tak něco.
U vstupu jsme zjistili, že dovnitř pes může, akorát musí být na vodítku a mít náhubek. Vodítka jsme měli, ale náhubky ne. Vlastně ani nevím, jestli se vyrábí náhubek na Kambodžinu třícentimetrovou tlamičku. Zatím jsem to nezjišťoval. Každopádně jsme koupili tři vstupenky lidské a dvě psí. Ty psí stojí mimo sezónu padika. To je stejná cena, jakou bychom zaplatili, kdybychom s sebou měli dva seniory nebo děti do patnácti let. Seniory ani děti bychom však nemuseli mít na vodítku, ač by to bylo v případě dětí někdy víc potřeba než u psů. A s tím náhubkem vlastně taky, takovej puberťák ve vývinu bez náhubku by se chtěl určitě furt jenom zastavovat u stánků s občerstvením na párek v rohlíku a zdržoval by.
Největší úspěch u našich psů sklidil miniaturní kůň nebo poník hned na začátku v takovým tom výběhu, kam pes nebo dítě do patnácti let může prostrčit hlavu. Psíčci se s koníkem očichávali a my z nich měli srandu. Na dravce jsme nemohli, tam byl pes na cedulce škrtnutej, asi měli špatnou zkušenost. Se psem se vlastně nemůže ani do pavilonů v zoo, což je v zimních měsících trochu mrzutá zpráva, protože většina zvířat si užívá teplo právě v pavilonech.
Docela povyk způsoboval psoun, kterej byl napůl vylezlej ze země a v pravidelných rytmech kvičel přes celou zoo. Na stránkách zoo jsem se dočetl, že ten zvuk vydává při nebezpečí. Tenhle psoun musel být v nebezpečí celej den a možná celej život. Přitom kolem něj jenom skákali klokani a pštrosi a nikdo si ho nevšímal. Asi o něm už všichni věděli, že je to hysterickej kus a nemá cenu mu něco vysvětlovat.
Takovej ten klasickej výběh plnej koz, kam může kdokoliv vlízt a dělat s kozama cokoliv, jsme prošli, aniž by psi jevili o kozy a kůzlata výraznější zájem, zato kolem výběhu vlků jsme procházeli s respektem, protože to pro změnu vlci jevili docela velký zájem o naše šelmy. Skoro jako tehdy o tu holčičku, která byla moc blízko.
Pak jsem se ještě trochu bál, že Kambodža bude chtít spadnout k medvědům, kteří vůbec nespali, ale docela čile tam pobíhali. Nestalo se. Přežili jsme to všichni a návštěvu zoo s pejskem bych vlastně docela doporučil.
