Další jarní jedlé houby jsou smrže. Ovšem přesné určení smržů je dnes obtížné. Toto je smrž z okruhu smrže vysokého.

Zajímavý osud stojící za připomenutí. Suzanne Renaud byla francouzská básnířka, která navždy spojila svůj život s Petrkovem na Vysočině.

Dnes je to již více než rok, co jsme mohli na noční obloze spatřit kometu. Naposledy jsme měli možnost pozorovat kometu Leonard (2021) a ještě před tím nám krásnou podívanou na obloze vykouzlila kometa Neowise (2020), která dokázala vytvořit dokonce dva kometární ohony. Co nám přinese za podívanou letošní kometa s označením C/2022 E3 ZTF můžeme pouze odhadovat.

Po dni „volna“ (čtěte aklimatizace) je čas putovat dál. Dál nahoru. Jakmile vystoupáte „pár“ schodů nad Namche Bazaar, tak jdete téměř po rovince. Rovinka znamená v případě Nepálu nejméně lehce dolů, pár schodů nahoru nebo strmě do kopečka. A tak dokola. Cesta je táhlá a přetínají jí dvě stúpy, od kterých jde krásně vidět na dohlížející Everest.

Celou dobu máte v hlavě, že půjdete něco málo mezi pěti až sedmi kilometry. Jen s posledním stoupáním dosahujícím šest set výškových metrů. Na konci Monjo tedy projdete kolem vojenského checkpointu a projdete branou do národního parku Solokhumbu. A jako první sejdete dlouhé schody dolů k řece. Stále s myšlenkou, že potřebujete dnes jít nahoru. Jakákoliv cesta dolů znamená „o to víc nahoru“.

Káthmándú, hlavní město Nepálu, je populačně velké jako Praha. Takže nebyl problém najít jiný hotel. Potřebovala jsem jen někde nechat cestovní tašku po dobu večeře a na pár hodin si lehnout. Hned po půlnoci jsme totiž vyrážela místním minivanem na další letiště Ramechhap. Vnitrostátní lety do Lukly jsou odkloněné v hlavních trekařských sezónách na letiště Ramechhap. Mezinárodní letiště v Káthmándú Tribhuvan má co dělat, aby odbavilo mezinárodní lety.

Při jedné procházce v lese se psy jsem se zúčastnila debaty. Anička, která věděla, kam cestuji, potkala známou a ptala se: „Neuvěříš, kam jede?!“ Známá netušila, tak si nechala otázku zodpovědět. „Do Nepálu! No, není blbá?“, reagovala Anička. Dočkala se jen rozpačitého úsměvu a odpovědi „Vždyť je mladá, jen ať jede a užije si!“ S tím se Anička nesmířila a pokračovala: „A víš s kým jede? Sama!“ Na to už přišla odpovídající reakce: „No to je blbá!“

Není snad dnes již nikoho, kdo by neměl mobil a sám si kontroloval „svůj“ čas. 

Posledně jsem slíbil, že budu psát o praní, a slib plním! Jako začínající „pradlena“ se nejdříve obrátíte na svou mámu a kamarádky nebo kolegyně, které jsou, alespoň ve vašich očích, zkušenými hospodyňkami. Čekáte dokonalé rady, jak nakládat s prádlem a praním, ale přicházejí vyhýbavé odpovědi typu: „Já vlastně úplně nevím. Já to dělám takhle. Používám jen dva programy…“ Jak správně prát nejrůznější záludnosti ze šatníku vašich dětí se dovídáte jen těžko a po kouskách. Tak to zkusím pěkně shrnout, ať to máte jednodušší než já.

Trojice puberťáků a otec, který sice neprošel základním vojenským výcvikem, ale za léta strávená v turistickém oddíle nasbíral kupu zálesáckých dovedností. Střídavá péče se třemi teenagery musí být přeci brnkačka!