Jihlavská zoologická zahrada je pro návštěvníky kvůli epidemiologické situaci opět uzavřená. To ale nic nemění na tom, že v ní i tak panuje čilý ruch – třeba i co se přesunů zvířat týče. Některá z jihlavských zvířat zamířila do světa, kde se budou podílet na další záchraně svého druhu v lidské péči. Někteří živočichové naopak zamířili do Zoo Jihlava pro doplnění chovných skupin a vytvoření životaschopných populací v rámci Evropy.

Jihlavská zoologická nehoda je kvůli nouzovému stavu už několik dní uzavřena. Život v ní jde přesto dál, důkazem toho je narození dvojčat outloňů malých. Narodila se v neděli 28. března v chovatelském zázemí zoo.

„Vyběhněte s námi naproti lepším zítřkům - pro sebe nebo pro druhé, kteří potřebují pomoci.“ Tímto mottem se snaží pořadatelé 1. benefičního běhu pro Hvězdici přimět širokou veřejnost k účasti na akci, která proběhne už v neděli 16. září ve Sportovně-rekreačním areálu na Hluboké nad Vltavou v rámci mezinárodního filmového festivalu Voda Moře Oceány. Všichni soutěžící svou účastí podpoří vzdělávání a sociální zabezpečení dětí v Kambodži.

Na tyhle dny jsem se těšil od doby, co jsem Kambodžu poprvé přinesl domů. Je to tu, tráva a obilí už jsou vysoký tak, že v nich pes může řádit, až chvílemi vypadá jak delfín na tripu. Sice je od toho Kamina ošlehaná jak prase a má z toho trochu vyrážku, ale když skáče, je nejšťastnější psík na světě.

Na životě se štěnětem je bezva, že spoustu věcí musí udělat úplně poprvé. Sice je pak opakuje už docela samozřejmě, ale když tu danou věc udělá poprvé, tak je to prostě něco z čeho má člověk radost. Ať už vidíte, jak váš pes poprvé kadí, běží, sedí, zůstane na místě nebo dává pac, je to super.

Přijdu si takhle na oběd domů z práce a v obýváku se nachází několik roztrhaných knížek. Tituly, které Kambodža prolistovala, se válely před knihovničkou, ale většina z nich byla ještě v pohodě čitelná. Takže jsem Kamině vynadal, že takhle se s krásnou literaturou nezachází, cáry papíru jsem vyhodil a salátová vydání knih schoval zpátky do knihovničky.

Občas si říkám, že by bylo celkem bezva, kdyby Kambodža mohla mluvit. Myslím si, že by občas říkala srandovní věci. A vzhledem k tomu, že pochází z romské rodiny, tak by možná měla parádní akcent a mluvila by hodně nahlas.

Lidi se mě docela často ptají, co je vlastně Kambodža za rasu. Jelikož jsme si pro ni byli u městských policajtů ve Šternberku, moc nevím, co se z ní vyklube, ale pro lidi mám pár teorií, které jim předkládám podle toho, jak jsou mi sympatičtí.

Kambodža má už něco přes půl roku. Dávno přestala být tím roztomilým štěndem, za kterým se na ulici otočil úplně každej a myslím, že s ní trochu začíná mlátit puberta.

Posledních deset týdnů jsem s Kambodžou chodil do školy. Měla různý předměty jako třeba sedni, ke mně, přines, nesmiš si brat pamlsek ze země, ignoruj ten pamlsek a poslouchej mě, a tak dále. Deset týdnů je za námi, Kambodža vystudovala a zúčastnila se slavnostní promoce.