U ženy z Vysočiny se objevil záškrt, zřejmě ji nakazilo zvíře. Nemoc se v ČR objevila po 27 letech
Státní zdravotní ústav (SZÚ) potvrdil výskyt záškrtu v ČR, a to po 27 letech. Tato nemoc byla zaznamenána u pacientky v našem kraji. Ta se pravděpodobně nakazila od zvířete, které rodina doma chová.
Nákazu rarirtní formou difterie neboli záškrtu nyní potvrdila Národní referenční laboratoř (NRL) pro pertusi a difterii SZÚ. Tento pro naši zemi ojedinělý případ řeší krajská hygienická stanice (KHS). Státní zdravotní ústav na vyžádání provedl specializovanou laboratorní diagnostiku zaslaného vzorku, aby tak přesně určil, zda se jedná o bakterii Corynebacterium ulcerans, která produkuje difterický toxin zodpovědný za vznik difterie – záškrtu.
„V České republice se difterie již řadu let nevyskytla, nicméně v Evropě jsou jednotlivé případy záškrtu hlášeny každý rok. Výskyt záškrtu u nás značně omezilo povinné očkování, které začalo už v roce 1946. Riziko nákazy se obecně zvyšuje s věkem, s poklesem ochranných protilátek po očkování, a většinou má souvislost s kontaktem s neočkovanými osobami nebo s cestováním do zahraničí,“ vysvětluje v tiskové zprávě Kateřina Fabiánová, zástupkyně vedoucího Oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ.
Laryngeální forma záškrtu bývala obávaným onemocněním u kojenců a malých dětí. Začínala sípáním a štěkavým kašlem (tzv. difterický krup) a pokračovala šířením pablán do dolních dýchacích cest. Spolu s velkými otoky docházelo pak i k zadušení nemocného.
Pokud není nemocný včas léčen, toxin se dostává do krve a poškozuje buňky srdce, ledvin a také některá nervová vlákna. Nosní forma infekce je mírnější a projevuje se krvavou nebo hnisavou sekrecí a pablánami v nosní sliznici.
Člověk se záškrtem může nakazit i od zvířete, přičemž se infekce šíří kapénkami, podobně jako například rýma, ale vzácně i stykem s kontaminovanými předměty.
„K nákaze došlo u imunosuprimované pacientky s jiným chronickým onemocněním. SZÚ je v řetězci práce s pacientem místem, kam se zasílají vzorky k potvrzení či vyvrácení nákazy, protože disponujeme metodikou v NRL pro danou diagnózu. Je na místě uklidnit veřejnost, protože jde opravdu o raritní případ. V České republice je mezi povinná očkování zařazeno právě i očkování proti záškrtu a máme dobře proočkovanou populaci. Zároveň už lze říci, že nákaza pravděpodobně nesouvisí s cestou pacientky do zahraničí a ani s kontaktem s cizincem. Předpokládaným zdrojem infekce je domácí zvíře, které rodina chovala. Čekáme na výsledky vyšetření a spolupracujeme se Státní veterinární správou,“ informovala ředitelka SZÚ Barbora Macková.
Laboratoř vzorek dostala 20. dubna, následně byl zkoumán. „Bylo potřeba několik dnů specializované práce, aby byl izolovaný materiál použitelný pro další vyšetření. Jde o v České republice ojedinělý záchyt tohoto typu bakterie,“ popisuje Jana Zavadilová, vedoucí Národní referenční laboratoře pro pertusi a difterii SZÚ.
Poté, co byl zjištěn pozitivní výsledek, tak začalo epidemiologické šetření. „To spočívá ve zjišťování zdroje infekce a cesty přenosu, a dohledávání všech rizikových kontaktů, které s pacientkou byly ve styku,“ uvedl Jan Pečinka, ředitel KHS kraje Vysočina. Podle ředitelky Odboru protiepidemického KHS kraje Vysočina jsou vytrasovaní lidé pod dohledem, sledují svůj zdravotní stav. „Podrobí se klinickému vyšetření a nasopharyngeálnímu odběru,“ doplnila Hana Pavlasová.
Očkování od roku 1946
Záškrt se v naší zemi nyní objevil po 27 letech, protože poslední případ záškrtu byl v ČR zaznamenán v roce 1995. Poslední dvě úmrtí na záškrt byla evidována v Československu v roce 1969. Výskyt záškrtu u nás značně omezilo povinné očkování, které začalo už v roce 1946.
