Dnes, 07:25
Řada lidí během dneška a zítřka půjde na hřbitov zavzpomínat na ty, co už nejsou mezi námi, protože na zítra, tedy na 2. listopadu, připadá Památka zesnulých neboli Dušičky. To byl důvod, proč Služby města Jihlavy v pátek 31. října uspořádaly večerní prohlídku jihlavského ústředního hřbitova a také kaple Nanebevstoupení Páně, která je dominantou v jeho areálu.
Sraz zájemců byl v 17 hodin právě u kaple, a všem muselo být jasné, že avizovaná hodina, která byla pro setkání vyhrazena, se zřejmě protáhne. Na prohlídku hřbitova a kaple s průvodci přišlo totiž neočekávaně několik stovek lidí. „Čekali jsme tak dvacet zájemců, tohle překonalo všechna naše očekávání,“ usmíval se mluvčí Služeb města Jihlavy (SMJ) Martin Málek a vydal se hledat mikrofon, aby všichni účastníci setkání dobře slyšeli.

Zájemci se následně rozdělili na dvě poloviny. Ta první šla na prohlídku hřbitova a hrobů slavných osobností, druhá polovina zahájila prohlídkou kaple. Pak se skupiny prohodily.
„Já tu už nějaký rok provádím a mám to tu moc rád. Tomuto našemu hřbitovu říkám familiárně hřbitůvek,“ sdělil na samém začátku setkání Vilém Wodák, jihlavský badatel a znalec místní historie.
Účastníky dušičkového setkání poučil o tom, že v krajském městě Vysočiny jsou tři hřbitovy. Ústřední, na Kalvárii a třetím je židovský hřbitov. Pro existenci právě toho ústředního hřbitova je přelomovým rokem rok 1866, kdy probíhala prusko-rakouská válka, která pro naši zemi skončila prohrou. „A poté došlo k tomu, že ta pruská vojska i bez boje obsadila Jihlavu. V pruském táboře vypukla cholera, což byla v té době nebezpečná smrtelná nemoc,“ uvedl Vilém Wodák.
Badatel a historik Vilém WodákCholerou onemocněla i řada Jihlavanů a kapacita tehdejšího hřbitova v dnešních Smetanových sadech přestala stačit. „Radnice tedy začala řešit nerudovský problém „kam s nimi“? Vznikl tedy nápad jednoho muže, který ale narazil na velký odpor. Jihlava tehdy končila hradbami. A tady dál nic nebylo, jen pole a louky. Radnici se zdálo dost nepraktické vybudovat tady hřbitov, vedení města mělo pocit, že by byl hodně daleko od centra. Nakonec si ale svou myšlenku prosadil a první oficiální pohřeb se na ústředním hřbitově konal v září roku 1869.“ Jihlavský historik dodal, že o rok později, tedy v roce 1870, byl otevřený hřbitov na Kalvárii.
Pátek, 31. října 2025, 15:07
Je před námi dušičkový víkend. Řada lidí při návštěvě hřbitovů zavzpomíná na své blízké, kteří už nejsou mezi námi. Na víkend, který se ponese hlavně v duchu Památky zesnulých, reaguje policie a také jihlavský dopravní podnik.
Na prostranství ústředního hřbitova se nachází i tři vojenské hřbitovy. „Stavební vývoj hřbitova byl ukončen výstavbou novogotické kaple,“ poznamenal Wodák.
Přesně se nazývá Kaple Nanebevstoupení Páně. „Tuto kapli bylo rozhodnuto postavit usnesením městského zastupitelstva, a to 28. října 1892. Vlastní stavba byla započata 16. května 1893 a kolaudovaná byla už za rok 8. května 1894,“ vrátil se do 19. století druhý průvodce Petr Uchytil, který je v SMJ více než dvacet let zaměstnaný coby obřadník.
Původní architektonický návrh vypracoval odborník evropského významu, jihlavský rodák August Prokop. Stavba ale nakonec probíhala podle jiného projektu, který vypracoval brněnský architekt Richard Wolker v novogotickém slohu. „Kapli slavnostně vysvětil svatojakubský farář, a to 28. října 1894,“ dodal Uchytil.
Obřadník Petr Uchytil Kaple je podle něj hlavní dominantou ústředního hřbitova v Jihlavě. „Její celková hodnota spočívá v dochovaných konstrukcích, tvarosloví a jednotlivých detailech, jako je volně stojící novogotická jednolodní klenba. Na průčelí je čtyřboková věž, boční fasáda je s dvojitou podezdívkou. Věž je završená vícebokým jehlanem s makovicí a křížem,“ popsal letitý obřadník.

Poznamenal, že hlavní okrasou kaple jsou okna, takzvané vitráže. Jsou na nich výjevy ze života Krista. Uchytil návštěvníky setkání v kapli upozornil, že výjevy v oknech jsou ve tmě a ve chvíli, kdy je kaple rozsvícená, zřetelně viditelné. „A hlavně z venku je na ně krásný pohled,“ usmál se.

V posledních letech je kaple využívaná coby místo pro poslední rozloučení se zemřelými. Probíhají zde civilní obřady stejně jako je možnost zorganizovat zde obřad církevní. „Když probíhá poslední rozloučení, tak hoří tato největší svíce, takzvaný paškál. Světí se den před Božím hodem velikonočním. Jsou na ní písmena alfa a omega, která znamenají začátek a konec,“ poučil Uchytil.
Podle lidové tradice se těm, co zemřou, zapaluje svíčka. Podle Uchytila je to pro to, aby zemřelý viděl na cestu na věčnost. „A na hrobech se svíčka zapaluje pro to, aby zase trefil seshora dolů.“
A jak takový civilní či církevní obřad v kapli probíhá? „Sem se donese rakev s nebožtíkem, pozůstalí k ní položí květiny, na konci obřadu se rakev odstrojí a donese se do auta nebo k hrobu k pohřbení,“ popisuje během prohlídky Petr Uchytil, který prohlásil, že má ke své práci velmi blízký vztah.

V jednom dni proběhnou v kapli tři až čtyři rozloučení. Jsou ale i dny, kdy není jediný obřad. „Lidé na pohřbech poslední dobou velmi šetří. Když například někdo zemře v nemocnici, tak je uložený do obyčejné rakve a ani žádný obřad neproběhne. A pak vyjde oznámení, že se pozůstalí se zemřelým rozloučili pouze v úzkém rodinném kruhu, i když to třeba vůbec není pravda,“ povzdechl si Petr Uchytil.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám