Sobota 14. 6. 2025 | Svátek má Roland
Přesně před týdnem bylo v Cejli na Jihlavsku, která má něco málo přes 500 obyvatel, hodně veselo. Místní tam slavili velký úspěch. Cejle totiž získala Zelenou stuhu v soutěži Vesnice roku, a tím se nominovala na republikové kolo, to proběhne na konci srpna. Redakce Jihlavské Drbny krátce po zisku titulu vyzpovídala starostku Cejle Pavlínu Novákovou.
Na začátek moc gratuluji k získanému ocenění. Povězte mi, kdo vaši obec vlastně přihlásil?
Moc děkujeme. Přihlásila jsem nás já po předchozí domluvě s našimi organizátory. Už jsme o tom uvažovali dříve, nikdy k tomu ale nedošlo. A letos jsme si řekli, že to tedy zkusíme.
Obec Cejle, která získala ve Vesnici roku Zelenou stuhu, foto: Lenka DvořákováJaké máte pocity po zisku Zelené stuhy? Jak to všichni, co jste se do toho zapojili, prožíváte?
Musím říct, že největší zážitek to byl pro zapojené děti. Ty z toho, myslím, žijí dodneška, stále to vstřebávají. Hlavně ty nejmenší to hodně prožívaly a braly to jako velmi důležitou roli, i když jsou zvyklé vystupovat v našem divadle. Teď to byla ale jejich hlavní role a děti byly úplně úžasné.
I pro nás dospělé to bylo něco nového, bylo to super. Pro mě osobně to byl ohromný zážitek, lidé si kvůli soutěži posouvali dovolené. Brali si volno, jen aby tady s námi mohli být, takže nakonec na hřišti při závěrečné prezentaci bylo kolem 120 lidí. Podpora od lidí byla opravdu veliká.
Neděle, 8. června 2025, 17:36
Vesnicí roku na Vysočině se letos stalo Dolní Město na Havlíčkobrodsku. Obec s 956 obyvateli, která je blízko Lipnice nad Sázavou, postupuje do národního kola soutěže. Krajská porota navštívila v tomto týdnu všech 13 přihlášených obcí, vítěze...
Kdy jste se do soutěže přihlásili a jak dlouho trvaly přípravy?
Přihlášku jsme odevzdali do uzávěrky 30. dubna. Vyplnění nebylo úplně jednoduché – je to hodně obsáhlé a technicky náročné. Třeba systém mě vůbec neupozornil, že jsem překročila povolený počet znaků v konkrétním oddíle, ale až na úplném konci. Vyplněná text se několikrát vůbec nepodařilo uložit, což jsme řešili s technikem a byl to problém, který se neřešil jen u nás.
Po odeslání přihlášky jsme začali přemýšlet, jak to celé vlastně pojmeme. Původně jsme ho chtěli propojit s naším letošním setkání rodáků, které máme 21. června. Postupně se ale ukázalo, že to skloubit nepůjde, že jde o dvě úplně odlišné akce. Takže jsme dva měsíce připravovali souběžně dvě věci, zkoušky na rodáky a zkoušky na Vesnici roku. Na Whatsappu jsem byla snad v deseti skupinách a orientace v nich byla někdy těžká (smích). Zkouška rodičů, zkouška dětí, organizační skupiny, ale nakonec to nějak šlo samo.
Museli jste kvůli Vesnici roku v Cejli něco změnit?
Ne, nic zásadního. Všechno, co jsme uklízeli nebo upravovali, směřovalo hlavně k plánovanému setkání rodáků. Doba od přihlášení je poměrně krátká, takže na nějaké velké změny ani není prostor. Myslím, že ten čas je tak akorát na to, aby se ukázalo, jako to v obci skutečně funguje. Takže my jsme se soustředili hlavně na finální prezentaci pro porotu.
Obec Cejle, která získala ve Vesnici roku Zelenou stuhu, foto: Lenka DvořákováKolik lidí se do soutěže zapojilo?
No, bylo jich opravdu hodně (smích). Do příprav a nácviku programu se zapojilo nějakých 70 lidí, mám na mysli těch hlavních aktérů. Pak tam byly nějaké doplňkové aktivity, třeba na dětském hřišti byli lidi, pak třeba na fotbalovém hřišti další, tam jsme měli soutěž pro komisaře. Odhadem jich bylo tak 120, 130. Je třeba dodat, že Cejle má něco málo přes 500 obyvatel.
Máte za sebou určitě náročné týdny. Nastala během příprav na prezentaci nějaká krize? Měli jste myšlenky na to, že to celé třeba vzdáte?
Takové myšlenky, že bychom to vzdali, jsme určitě neměli. Díky tomu, že jsme tu v Cejli zvyklí na veřejná vystoupení hlavně díky divadlu, neměly děti problém vzít mikrofon a vše odprezentovat. To pro nás byla opravdu velká výhoda.
Musím ale přiznat, že poslední tři dny pro mě byly hodně náročné. Jela jsem od rána a končila třeba o půl deváté večer. A to už jsem na sobě cítila velkou únavu. Obrovskou oporou mi byla moje dcera, která si vzala na starost všechny scénáře. Poslední dny jsem měla plně k dispozici i naše hasiče, kteří mi pomáhali s technickými věcmi a samozřejmě naše obecní pracovníky. Neuvěřitelná pomoc byla i od všech holek - Cejlebritek.
Obec Cejle, která získala ve Vesnici roku Zelenou stuhu, foto: Lenka DvořákováDen před akcí jsme byly v kulturáku do osmi hodin večer, všechno jsme připravovaly, a ráno jsem vstávala v pět a s holkami jsme se sešly už na půl sedmou a chystal se catering. A všechno jelo bez jediného problému. To bylo opravdu hezké.
Byla to pro nás všechny nová zkušenost – chvílemi docházely síly, fyzicky i psychicky, a opravdu to bylo náročné.
Pojďme ke dni D, kdy probíhala samotná závěrečná prezentace vaší obce. Popište mi, jak to celé probíhalo.
Komise k nám přijela ve čtvrtek 5. června na půl devátou ráno. Prezentace začínala v kulturním domě. Tam bylo vystoupení dětí, které odprezentovaly naše kulturní akce. Zároveň tam měla komise připravený cejlecký brunch. Pak jsme je vzali ven a procházela se různá stanoviště. Ukazovali jsme naši spolkovou činnost, potom jsme je provedli Cejlí, ukázali jsme jim naši kapličku, křižovatku, rybníky, dětské hřiště, nový rybníček, co se buduje nahoře, pak byla prezentace ve škole a ze školy jsme jeli na hřiště. Tam se ukázaly další spolky a program uzavírali naši hasiči, kteří připravili pro komisi soutěž a občerstvení.
Jak dlouho prezentace trvala?
Dvě hodiny. Komise přijíždí, představí se a pak stopují čas. Je nutné se vejít do dvou hodin, nesmí se překročit ani minuta. Pokud se limit překročí, tak komise odjíždí do jiné obce.
Kolik lidí je v komisi?
Je tam 12 členů, přijel s nimi i řidič autobusu a fotograf. Takže celkem 14 lidí. V komisi byli tři muži, zbytek ženy. Všichni byli moc milí. Byli tam zástupci starostů z minulého ročníku, zástupci různých ministerstev a zástupci kraje.
Na základě vašeho úspěchu jste se nominovali do republikového kola. Už víte termín, kdy bude? A už se na něj nějak chystáte?
Podle aktuálního harmonogramu to vypadá, že by měli přijet poslední týden v srpnu. A co se týče příprav. V hlavě už máme určitou představu. Nevíme, kolik lidí bude v komisi tentokrát, ale víme, že program máme na čtyři hodiny. Říkali jsme si, že když jsme získali dostali Zelenou stuhu, zaměříme program na téma životní prostředí. Teď se ještě naplno věnujeme přípravám na setkání rodáků a hned po něm se pustíme do plánování programu pro republikové kolo soutěže.
Co porotu podle vás zaujalo? Čím jste se odlišovali od ostatních?
Myslím si, že komisi náš program opravdu zaujal. Oproti ostatním jsme byli hodně odlišní, a to asi udělalo dojem. A co se týká té Zelené stuhy, byli jsme trochu překvapení, ale když se na to podíváme zpětně, vlastně to dává smysl. My to tady bereme jako samozřejmost, že se o obec staráme, že ji udržujeme. A je fakt, že lidi, co sem přijedou, říkají, že to tady máme krásně upravené a udržované.
Myslím, že se porotě líbil i náš nový rybníček, který teď děláme. To je tady v okolí poměrně ojedinělá stavba. Původně šlo jen o jednoduchou revitalizaci, ale díky kamenům a dalším prvkům, které jsme použili, tam vzniká opravdu krásné místo.
Zaujalo je i naše odpadové hospodářství.
Zmínila jste zeleň ve vaší obci. Kdo všechno se o ni stará? Kolik je to lidí?
Tak hlavně jsou to naši provozní zaměstnanci. Dva pracují na hlavní pracovní poměr a pak tu máme ještě pána na částečný úvazek se ZTP, který nám se zelení také hodně pomáhá. A údržbu parků má na starost naše skupinka. Staráme se o květinové truhlíky, křižovatku s každoroční sezónní výzdobou a parky. Vždy domlouváme, jak co bude vypadat. A pak tu ještě máme arboristu, který se nám stará o stromy. Ale to pouze externě, když je třeba.
Máte za sebou čerstvou zkušenost se soutěží Vesnice roku. Je něco, co byste doporučila ostatním obcím, které by se také chtěly přihlásit?
Jak už jsem řekla, zkušenost to byla opravdu velká. U nás jsme si zase potvrdili, že když o něco Cejlákům jde, tak se umíme semknout. To bylo pro nás takové utvrzení, že na naše obyvatele je spoleh a zase do toho šli naplno a nezklamali.
A moje doporučení, jestli do toho jít, nebo ne? Určitě to stojí za ten zážitek a zkušenosti. I když jsme si hned po skončení říkali, že už do toho znovu nikdy nejdeme (smích).
Takže povinná dvouletá přestávka pro oceněné obce je asi na místě…
To určitě ano (smích). V pátek večer, když jsme to pak všichni slavili, tak jsem prohlásila, že já osobně už nikdy více do toho nejdu. Je to opravdu náročné, a neumím si představit, že bych za sebou neměla partu těch aktivních dvaceti lidí, kteří jsou u toho všeho od začátku. Bez tohoto zázemí by to určitě nešlo.
Obec Cejle, která získala ve Vesnici roku Zelenou stuhu, foto: Lenka DvořákováRadila jste se předem s nějakým jiným starostou či starostkou, jak uspět?
Neradila. Nejprve jsme nevěděli, jak celý program poskládat do dvou hodin a na co vlastně upozornit. V tom časovém limitu jsme se snažili ukázat co nejvíc. Ani jsme se nedívali na ostatní obce a říkali jsme si, že Cejli představíme „po našem“. I komise z těch našich lidí musela vycítit, že to není žádné divadlo. Že tady takto spolu opravdu žijeme. Podařil se nám i takový průřez generacemi. Vystupovali tam prvňáčci a ve sboru zpívala paní, které bylo přes 80 let. A všichni se do toho chtěli zapojit včetně úklidu. To bylo moc fajn a bylo krásné sledovat, jak na výsledku všem opravdu záleželo.
A i když už jsem několikrát děkovala, ještě jednou bych ráda vyjádřila velké díky hlavně našim dětem, které do toho šly s obrovskou vervou a nadšením. Velké uznání patří i našim náctiletým, kteří to i přes trému zvládli na jedničku. Velké poděkování patří našim trojčatům, která si kvůli prezentaci dokonce přizpůsobila zkoušky na vysoké, aby u toho mohla být. Nesmím zapomenout ani na učitelský sbor ve školce a škole, především panu učiteli Petrovi. A samozřejmě obrovské díky patří všem lidem, kteří se zapojili a chtěli být u toho s námi. To se slovy snad ani nedá vyjádřit.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
