Když se řekne „Město Telč“, tak se asi většině vybaví zámek a přízvisko „pohádková“. Toto město na Jihlavsku však kromě oblíbeného renesančního zámku skrývá i památky, které jsou z historického hlediska také mimořádně cenné. Momentálně jsou však v havarijním stavu a ocitly se na Seznamu ohrožených nemovitých památek. Konkrétně je řeč o vile na Masarykově ulici č.p. 58 a také o objektu s názvem Parní mlýn. Pojďme si tyto dva opuštěné domy představit podrobněji.
Tato patrová stavba s mansardovou střechou vznikla jako výstavné obytné stavení při jedné z největších hospodářských usedlostí v polovině 30. let 18. století. Budova mírně předstupuje uliční čáru. „Objekt původně stál jako solitér, později jej obklopily další objekty a utvořily řadu,“ sdělila Drbně mluvčí památkářů v Telči Ilona Ampapová.
Jak už z názvu vypovídá, vila má vysokou hodnotu, i díky svému reprezentativnímu a bohatě zdobenému průčelí. Podle Ampapové má dodnes zachovalou řadu dobových prvků, jmenuje třeba barokní schodiště. Dům zdobí také architektonicky náročně členěná fasáda. Významná je i již zmíněná mansardová střecha. „Ta je nejstarším, velmi kvalitním dochovaným příkladem tohoto typu v regionu,“ vyzdvihla Ilona Ampapová.
Když se přesuneme do 19. století, tak zde musíme zmínit jméno majitele objektu, jímž byl Jakub Páral. Ten zároveň vlastnil vedlejší dům s číslem popisným 57. Páral v roce 1866 oznámil stavebnímu úřadu zamýšlenou přestavbu hospodářských budov na zájezdní hostinec. „Kolem roku 1880 navrhl stavitelský mistr Johann Wimmer ve dvoře novou klenutou maštal,“ přidává Ampapová další zajímavost z historie této barokní jednopatrové vily.
Na slavnou historii tohoto reprezentativního domu bohužel vrhá stín jeho současný stav, který je podle Ampapové havarijní. „Dům je v silně zanedbaném stavu, bez průběžné další údržby. Bohatá, náročně řešená štuková výzdoba průčelí silně degraduje a místy již členění fasády plně zmizelo. Cihelné zdivo výrazně zavlhá a začíná se drolit. Okenní výplně jsou v přízemí značně poškozeny a v uličním průčelí zazděny. Do fasád zatéká, stejně jako okenními otvory bez skel,“ jmenuje Ampapová s tím, že město vyzvalo majitele k neprodlené nápravě situace – tedy k zajištění základní údržby, aby nedocházelo k další významné degradaci. To redakci Drbny potvrdil i starosta Telče Vladimír Brtník (ODS). „Uvedený objekt má svého majitele, bohužel však chátrá, je nutná rekonstrukce, kterou současní majitelé neprovádí,“ řekl Vladimír Brtník.
S touto barokní vilou je spojováno také několik významných obyvatel, kteří ji obývali. „Jedněmi z majitelů byla rodina Jonášových, kterým patřilo několik domů v Telči,“ zavzpomínal kronikář Oldřich Zadražil.
Historie druhé opuštěné památky v Telči – parního mlýna - sahá do 16. století, konkrétně do roku 1553, kdy byla podle Ampapové poprvé doložena jeho existence.
„Provoz parního mlýna zde fungoval s přestávkami od roku 1807 do roku 1957, přičemž v letech 1825 - 1863 zde byla zřízena barvírna – bylo to v době, kdy byl mlýn součástí továrny na jemná sukna, kterou v Telči zřídil Jakub Lang. Roku 1825 byl provoz mlýna zrušen a zřízena barvírna. Od roku 1863 byl mlýn ve vlastnictví rodu Podstatských–Lichtensteinů (Podstatzky-Lichtenstein). Tomuto rodu patřil mlýn až do roku 1921, kdy byl zabrán státem,“ jmenuje k historii objektu mluvčí telčských památkářů.
Pozůstatek původní technologieV parním mlýně se dodnes dochovaly vantroky, což jsou dřevěná koryta na vodu obvykle přiléhající ke stěně mlýna. Ty pochází podle Ampapové z 19. století. V roce 1902 byla provedena úprava pohonu mlýna, který pak mohl využívat vodní kolo o průměru 8 metrů i parní stroj. „V době státního záboru v letech 1920 - 23 bylo zrušeno velké vodní kolo a nahrazeno Francisovou turbínou. Od roku 1927 až do znárodnění byl majetek v rukou Podstatských–Lichtensteinů, kteří provedli roku 1937 poslední přestavbu objektů a modernizaci strojního zařízení,“ říká mluvčí památkářů v Telči.
Parní mlýn, dochované vantroky z 19. století Po druhé světové válce mlýn přešel pod národní správu a pod různé instituce. Do roku 1957 spravovalo mlýn Hospodářské družstvo v Telči. Od tohoto roku bylo mletí zastaveno, stroje demontovány, po ukončení provozu sloužila mlýnice jako sklad obilí. „V roce 1958 došlo k havárii stropních konstrukcí z důvodů nadměrného zatížení. Po propadení stropů ve všech třech patrech mlýnice byl objekt opuštěn a dalších čtyřicet let chátral,“ dodává posmutněle Ilona Ampapová.
Tento pozoruhodný komplex technické architektury s fragmenty unikátního strojního vybavení převážně z 19. století, jenž umožňoval vodní i parní pohon, je působivě zasazen v krajině a tvoří místní dominantu i vysoce hodnotný doklad složitého vývoje a postupné adaptace mlýna. „Hlavní budova vykazuje též vysokou architektonickou hodnotu. Součástí této technické památky je i hráz rybníka se dvěma splavy, mosty a ocelové vantroky, které přiváděly vodu k turbíně,“ doplňuje mluvčí.
Co se týče současného stavu, tak ani u toho objektu není situace příznivá. Jak říká Ampapová, hlavní objekt mlýna je v havarijním stavu a vyžaduje komplexní obnovu. Již léta objekt při absenci obvyklé údržby chátrá, z čehož je největším problémem zatékání do zdiva, které tak degraduje a hrozí statické narušení budov. „Soukromý vlastník začal se záchranou areálu mlýna v 90. letech 20. století. Podařilo se obnovit část střešního pláště a tím zabránit další devastaci,“ dodává ještě k mlýnu mluvčí Ampapová.
Severozápadní část objektu směrem od rybníkaV souvislosti s oběma zmíněnými památkami se nabízí otázka, zda by je nevyužilo město pro svou potřebu. Tomu by ale muselo předcházet odkoupení od soukromých majitelů. „Jde o objekty v soukromém vlastnictví. Město nezvažuje jejich odkup a využití,“ odpověděl na otázku redakce starosta Telče Vladimír Brtník s tím, že dle dostupných informací zvažoval prodej vlastník objektu Parního mlýna, a to včetně přilehlých pozemků. „O prodeji vily nemáme žádné informace. Samozřejmě objektů v Telči, které jsou ve špatném stavu a potřebují zásadní rekonstrukci, je více,“ dodal Brtník.
Podle vyjádření památkářů Památkový fond České republiky tvoří hmotné kulturní dědictví. Patří sem věci nemovité, movité a území kultivovaná a utvářená lidskou kulturní činností. Památkový fond je otiskem minulosti, zrcadlí i naši současnost. Konkrétně památkový fond na Vysočině je velice bohatý a pestrý. „Od roku 1990 se jeho celkový technický stav zlepšil, přesto zůstává nezanedbatelný počet památek, kterým rychlejší či pomalejší zánik stále hrozí. Důvodem jejich havarijního stavu nebývá pouze nezájem vlastníků. Mohou jím být dlouhodobě nevyjasněné vlastnické vztahy, nevhodné stavební úpravy v minulosti, nemožnost najít památce odpovídající využití tak, aby „žila“ atd,“ přidává Ampapová vysvětlení.
Mnoho památek se po roce 1989 vrátilo původním majitelům či jejich potomkům ve velmi špatném stavu, některé skončily v majetku spekulantů. Tento výčet je jen zlomkem problémů, s nimiž se památkáři při práci setkávají.
„Veřejnost si přitom málokdy uvědomuje roli Národního památkového ústavu (dále jen NPÚ). Tu vymezuje zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění a NPÚ přiznává v systému památkové péče funkci odbornou, poradní a metodickou. Výkonnou složkou jsou pracovníci obcí s rozšířenou působností, krajských úřadů a ministerstva kultury, do jejichž gesce spadá také rozdělování peněžité podpory jednotlivých dotačních programů na obnovu památek,“ doplnila na závěr mluvčí Ilona Ampapová.
Foto Národní památkový ústav
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
