Dnes je tomu přesně 40 let od úmrtí spisovatele a uznávaného překladatele Jana Zábrany, který je rodákem z Herálce u Havlíčkova Brodu. Oba jeho rodiče, kteří pracovali jako učitelé, zažili pobyt ve vězení, samotný Zábrana velkou část svého života trpěl depresemi. Navíc z politických důvodů nesměl studovat na pražské filozofické fakultě.
Jan Zábrana se narodil 4. června 1931 v Herálci u Havlíčkova Brodu. Když mu bylo 9 let, tak se s rodinou přestěhoval do Humpolce. V roce 1950 byla odsouzena jeho matka Jiřina Zábranová, ve stejném roce Zábrana maturoval na humpoleckém gymnáziu. Z politických důvodů ho nepřijali na filozofickou fakultu, do roku 1952 studoval čtyři semestry na Katolické bohoslovecké fakultě UK v Praze, téhož roku byl odsouzen také jeho otec. Zábrana se musel odstěhovat z domu v Humpolci a odešel do Prahy. Tam pracoval jako pomocný dělník v Tatrovce Smíchov, Družstvu Smalt v Radotíně, provozovně ve Veletržní ulici. Rodiče byli z vězení na svobodu propuštěni při amnestii v roce 1960.
V říjnu 1954 se oficiálně stal překladatelem na volné noze, ve stejné době se začínaly projevovat záchvaty deprese. V roce 1957 debutoval v časopise s vlastní básnickou tvorbou. Jan Zábrana se v roce 1963 oženil, vzal si Marii Leskovjanovou, společně měli dceru Evu.
Důležitý rokem v Zábranově životě byl rok 1965, kdy vydal svou první básnickou sbírku Utkvělé černé ikony. V roce 1969 byla vydána jeho poslední báseň za jeho života. Během normalizace po roce 1968 mu bylo znemožněno vydávat vlastní tvorbu a mohl pouze překládat. Zábrana v následujících letech upadal do stále těžších depresí.
Rodák z Herálce ve svých 45 letech onemocněl diabetem, 3. září 1984 zemřel na rakovinu. Místem odpočinku jsou Poděbrady.
Jan Zábrana působil zejména jako uznávaný překladatel, a to u ruštiny a angličtiny. Zajímal se hlavně o ruskou, anglickou a americkou prózu. Českým čtenářům svými překlady přiblížil pozoruhodné autory a hodnotná literární díla jako třeba překlad Osipa Mandelštama či Borise Pasternaka. Především však znovuobjevil a do českého jazykového a literárního světa přivedl ojedinělé literární dílo ruského židovského autora Isaaka Babela. Babelova Rudá jízda byla do češtiny poprvé přeložena již roku 1928. Jan Zábrana však literární kvalitu díla podtrhl a umocnil svým básnickým citem a vybroušeným překladatelským řemeslem.
Vedle překladatelské činnosti se věnoval vlastní literární tvorbě, především poezii. Za svého života publikoval sbírky Utkvělé černé ikony (1965), Lynč (1968) a Stránky z deníku (1968). Celé jeho básnické dílo bylo vydáno posmrtně v souborech Jistota nejhoršího (1991) a Básně (1993).
V 50. letech psal hrabalovsky laděné prózy (Sedm povídek, 1993). Později napsal spolu s Josefem Škvoreckým několik detektivek (Vražda v zastoupení, 1967) a dětskou knížku Táňa a dva pistolníci (1965).
K literární tvorbě Jana Zábrany se na webu cbdb.cz vyjadřují čtenáři. Například Jiřina Zemanová jeho dílo hodnotí kladně. „Jan Zábrana psal velice čtivě a fundovaně. Po jeho knize bych vždy sáhla. Alespoň jeho poslední díla se mi líbila moc.“ Naopak uživatel, jenž je na webu pojmenován jako Děčínský, kritikou na účet Jana Zábrany nešetří. „Již z fotografie se dá vyčíst jeho namyšlenost (možná tak na jeho překlady z angličtiny), arogance a prostopášnost. Je z kategorie lidí, kteří nejsou schopni se smířit s tím, že se bez nich společnost nezhroutí. Jeho překlady poezie Sergeje Jesenina mi "otevřely oči"- musím si od něho přečíst nějakou jeho vlastní práci, případně něco dalšího, ale již nyní měním hodnocení z 1* na 3*.“
Foto Se svolením Slovníku české literatury | Zdroj Slovník české literatury, cbdb.cz, humpolak.cz, wikipedia
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
