FOTO: Střípky životů. Opuštěné domy i po letech vyprávějí příběhy svých obyvatel
V postelích peřiny, na stěnách obrazy svatých a fotografie, na poličce v koupelně zubní pasta a kartáčky, na sporáku hrnce a pánve, ve skříni oblečení. I když všechno zůstalo na svém místě, nikdo tu už roky nebydlí. Opuštěných domů jsou Vysočině desítky, možná stovky. Podívejte se, co všechno se v nich dá najít. Na návštěvu vás zve vyznavačka urbexu, který se v posledních letech stal oblíbenou volnočasovou aktivitou.
Proč majitelé odešli a všechno tam nechali? Měli na spěch? Stalo se jim snad něco? Jaké byly jejich osudy? Proč už se nikdo o dům nestará? Proč tu pomalu mizí v zapomnění? To vás napadne, když se dostanete do opuštěného domu plného věcí.
Otázek však bývá víc než odpovědí. Zjistit něco k obyvatelům a jejich životě není vůbec jednoduché. Někdy napoví fotografie, osobní věci, dopisy a dokumenty. Někdy jsou sdílní lidé z okolí.
Stává se, že se nedozvíte vůbec nic. Víte ale, že i tak každý dům vypráví svůj příběh sám? Tak, jak to umí jen on. Tomu, kdo jej chce slyšet. Stačí se jen na chvíli zastavit a zaposlouchat se. Chvíli pobýt jako na návštěvě a potom zase v tichosti odejít.
Vyznavač urbexu si má odnést jenom zážitek z opuštěného místa, maximálně pořídit fotografie. Taková je původní idea. Lidi průzkum opuštěných míst láká odjakživa. V poslední době se této aktivitě říká souhrnně urbex, z anglického urban exploration. Týká se domů, zámků, pivovarů, sýpek, továren, lomů, vrakovišť, mlýnů, vojenských areálů, podzemí, bunkrů a podobně.
