Rodáci z Vysočiny: Kritik komunismu Zahradníček byl v roce 1951 zatčen. Rukopisy mu schovával dozorce z Pankráce

Život Jana Zahradníčka

Slavný český básník, novinář, překladatel a jeden z nejvýznamnějších českých básníků 20. století a vrcholný představitel české katolické poezie Zahradníček se narodil 17. ledna 1905 v Mastníku na Třebíčsku. 

Narodil se do poměrně chudé rodiny, byl dvanáctý z celkem 19 dětí. Dospělosti se dožilo sedm z nich, včetně Jana. V raném dětsví měl velkou smůlu,  ve dvou letech spadl z půdy a pohmoždil si páteř a hrudník. Toto zranění ve spojitosti s nedostatečnou lékařskou péčí a podvýživou vyústilo v těžkou kyfoskoliózu páteře a takzvané plicní srdce.

Malý Zahradníček se tak stal již ve dvou letech invalidou s vyhlídkou na budoucí progresi zdravotních problémů. V domácnosti a hospodářství mu byly vyhrazeny lehčí práce a neschopnost a nedostatek ohledně větších fyzických aktivit si vynahrazoval ve sféře intelektuální.

Jan Zahradníček absolvovat obecnou školu ve Starči, poté šel dál studovat, ačkoliv původně rodiče plánovali, že se vyučí krejčím. 6. září 1919 nastoupil do sekundy A na třebíčském gymnáziu. Zde se zajímal jednak o literaturu, jednak o biologii. Vytvářel vědecký herbář a navštěvoval literární kroužek, k tomu pomáhal s přípravou jeho Zpravodaje, v němž ve kvartě publikoval svoji první „báseň“ – pamflet na spolužáka svého bratra pojmenovaný Sulla, Čihováků pán. 

Jeho první vážně míněné básně vyšly v roce 1923 ve Studentském časopise pod jmény Slabému srdci a Píseň mladého žebráka a hodně se do nich promítá Zahradníčkův životní osud a tělesné postižení. Publikoval je pod pseudonymem Chrysostom, VII. G Třebíč (Janovým křestním patronem byl Jan Zlatoústý – Chrysostom(os)).

Po maturitě v roce 1926 pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde si vybral obor slavistika a germanistika. Přechod z Třebíče do Prahy byl pro něj velmi frustrující: Zatímco v Třebíči byl uznáván jak profesory, tak i mezi žáky, v Praze se poprvé setkal s útoky a posměšky, které měly základ v jeho tělesném postižení. 

Zahradníčkova první láska

Velkou oporou v této nelehké době mu byli jeho životní přátelé a kolegové, mezi něž patřili třeba katolíci okolo revue Tvar - Josef Knap, Jan Čep, Rudolf Černý, Jan Dokulil, Bedřich Fučík a Fučíkova snoubenka Jitka Skaláková. Do té se Zahradníček dokonce zamiloval a věnoval jí řadu svých básní a sbírek. Dalšími jeho významnými přáteli byli František Halas a Vladimír Průša. 

Zahradníček již v roce 1929 uvažoval o tom, že by zanechal studií a věnoval se dráze knihovníka, a proto složil nižší knihovnické zkoušky. Často cestoval mezi Mastníkem a Prahou.

V roce 1945 se Jan Zahradníček v uhřínovském kostele oženil s o 14 let mladší učitelkou Marií Bradáčovou. Manželé se pak odstěhovali do Brna a rychle po sobě se jim narodily tři děti: Jan Jakub (1948), Zdislava (1950) a Klára (1951). V roce 1956 obě dcerky zemřely na následky otravy muchomůrkou zelenou, syn a manželka byli zachráněni. Později se jim narodila ještě dcera Marie Štěpánka (1957).

Poslední Vánoce s rodinou, rok 1950

Zatčení a 13 let za mřížemi 

Zahradníčkova tvorba byla nepohodlná tehdejší době. Otevřeně katolická a ostře protikomunistická tvorba básníka z Vysočiny přiváděla do ostrého konfliktu s levicovými autory, již před druhou světovou válkou se někteří z nich, jako například Jan Drda, vyjádřili, že Zahradníček musí po jejich vítězství za mříže. Když byl zrušen časopis Akord, do kterého Zahradníček přispíval, odešel do invalidního důchodu.

Zahradníček byl po únorovém převratu nejprve vyloučen z Československého svazu spisovatelů. 14. června 1951 byl v brněnském bytě zatčen (spolu se skupinou katolických intelektuálů) a poté odsouzen ve vykonstruovaném procesu, bez jakýchkoli důkazů na 13 let vězení za „protistátní“ činnost (špionáž a rozvracení socialismu a komunismu). Jeho spoluvězni byli třeba zmiňovaný Josef Knap či František Křelina. V době jeho věznění na Pankráci se s nimi spřátelil dozorce Václav Sisel. Zachránil značnou část jejich rukopisů básní a textů, které ukryl na své chatě až do roku 1968. Sisel také schoval další Zahradníčkovy texty, a to do včelína.

Když byl Zahradníček odsouzen, byla jeho manželka s dětmi úředně vystěhována z bytu, nakonec žila na státním statku v Záborné, bez vody, elektřiny a topení.

Rukopis básně Pozdrav z Leopoldovského sešitu poezie

Po devíti letech, konkrétně 9. května 1960, byl na základě všeobecné amnestie propuštěn, krátce po propuštění zemřel ve Vlčetíně na Třebíčsku na následky věznění, pohřben byl v Uhřínově. Příčinou smrti byla srdeční choroba, která se během pobytu ve vězení silně zhoršila – jednak kvůli krutému zacházení, jednak proto, že mu byly odepřeny nutné léky. Rehabilitován byl v roce 1968. V témže roce spáchal soudce Vladimír Podčepický, který podepsal mnoho podobných rozsudků nevinných lidí, sebevraždu.

Kníže české poezie

Další slavný český básník F. X. Šalda Zahradníčka nazval knížetem české poezie. Jméno Jan Zahradníček komunistický režim vyškrtl z učebnic a oficiální historie české literatury, po jeho trvání se Zahradníčkova díla (s výjimkou několika málo vydavatelských počinů v čase uvolnění okolo roku 1968) šířila pouze samizdatem a v zahraničí.

V roce 1998 Janu Zahradníčkovi udělilo Zastupitelstvo města Brna in memoriam Čestné občanství města Brna.