Je dost možné, že jste už využili jeho služeb, možná k němu chodíte pravidelně. Jeho nejčastějším zákazníkem je žena kolem čtyřiceti let, úřednice v lodičkách. Umělecky založený je odmalička, na šicím stroji ho v dětství učila už jeho babička. O kom je řeč? O čtyřiačtyřicetiletém Jaroslavu Jankovi, jihlavském opraváři bot.

Miliony najetých kilometrů, tisíce studentů, kteří se díky němu stali držiteli řidičského oprávnění. To je jen velmi stručná vizitka Bohumila Vítka, nestora jihlavské autoškoly, který po více než čtyřicet let trpělivě připravuje uchazeče na úskalí silničního provozu a vyučuje, jak se v něm chovat obezřetně a bezpečně.

Ve zdravotnictví se pohybuje skoro třicet let. Její tvář můžete znát hned z několika oddělení jihlavské nemocnice. Nyní „šéfuje“ jihlavskému urgentu, pod sebou má 54 zaměstnanců. O své profesi mluví s láskou, protože, jak sama říká, práce zdravotní sestřičky je jejím splněným snem. Od pěti let totiž nemluvila o ničem jiném.

Jejím domovem i „kanceláří“ je už šestý rok Dominikánská republika. Živí se jako zástupkyně cestovních kanceláří, k tomu je průvodkyní a delegátkou. Kromě Austrálie a Jižní Ameriky má procestovaný snad celý svět. „Můj největší koníček mě zároveň živí, takže co si víc přát,“ říká na začátku našeho povídání Rostislava Rousová, rodačka z Třebíče, která žila od tří let v Jihlavě. Ne však na dlouho.

Je možné, že jste se s ním už setkali, protože se své práci věnuje dlouhých pětatřicet let. Řeč je o osmapadesátiletém Zdeňku Dvořákovi, jenž slouží u jihlavských profesionálních hasičů. Tam je mimo jiné třeba řidičem, stará se o oblečení a také pomáhá lidem, kteří trpí posttraumatickým stresem. Zdeněk Dvořák začínal jako hasič u jihlavských Dřevařských závodů. Tam působil dva roky jako závodní hasič. Pak v roce 1985 přešel k profesionálním hasičům, kde slouží dodnes.