Nikdo zřejmě nečekal, že prezidentská kampaň Andreje Babiše bude ve druhém kole prezidentských voleb prototypem míru a pokoje. Nikdo asi ale také nepočítal s tím, jak ostře se do svého protivníka Petra Pavla opře už při svém proslovu, který pronesl ve chvíli, kdy se ještě sčítaly poslední hlasy prvního kola. Přirovnání Pavla k Putinovi a oznámení, že se chystá velké spiknutí, jasně naznačují, že následující dva týdny musíme být připraveni opravdu na všechno.

Po prezidentských debatách na České televizi a Primě ve čtvrtek souboj prezidentských kandidátů vyvrcholil na Nově. Debata s podtitulem Cesta na Hrad byla rozdělena na dvě složky, v pět hodin odpoledne začala část, do které dostalo pozvání pět kandidátů, kteří nemají tak vysoké volební preference jako trojice Petr Pavel, Andrej Babiš (ANO) a Danuše Nerudová, jejichž část začínala v osm hodin. O bizarní momenty naštěstí nebyla nouze ani v jedné z obou částí.

Velká vlna kritiky se zvedla po některých vyjádřeních ministra školství Vladimíra Balaše, která zazněla v úterním rozhovoru pro Deník N. Balaš v něm mimo jiné prohlásil, že na školách učí nekvalitní učitelé, kteří si nezaslouží příplatky za suplování. Osočil také ředitele základních škol z hysterie a vydírání. Kantoři se teď na Balaše zlobí, že svými prohlášeními degraduje učitelské povolání. Někteří volají dokonce po jeho odchodu.

Moc často se o tom nepíše, ale už za pár dní čeká naši zemi opravdu výjimečná událost. Česká republika se ujímá půlročního předsednictví v Radě EU, kde bude mít na starosti vedení jednání a bude mít mj. možnost více prosazovat svoji agendu.

Vypadá to, že ani po šesti letech od onoho nešťastného referenda a více jak dva roky po britském vystoupení z EU nemůžeme brexit považovat za definitivně vyřešenou záležitost.

Vysoká inflace a stagnující platy děsí téměř všechny obyvatele České republiky. Jedna skupina je ale ohroženější než ostatní. A právě ona se může stát zdrojem kolosálního průšvihu…

V pondělí skončila pouť hokejové Dukly letošní sezónou. Říká se, že každý tým touží vyhrát poslední zápas sezóny. To se Dukle nepovedlo. Přesto myslím, že ke smutku není a ani nemůže být důvod.

Dnes jsem přemýšlel o tom, jakou motivaci mají lidé v České republice k tomu, aby na zdi, chodníky, lavičky nebo dokonce dveře kostela čmárali písmeno Z. Přemýšlel jsem taky o tom, co se honí v hlavě člověku, který si na domácí oslavě ozdobí chlebíčky sýrem poskládaným do tvaru písmene Z, svůj výtvor vyfotí na sociální sítě a policistům pak s vážnou tváří tvrdí, že tím nepodporoval ruskou agresi na Ukrajině, ale chtěl jen potěšit přítelkyni Zuzanu.

Dnes odpoledne, když jsem se vracela autem domů z práce, tak jsem měla v těch nekonečných kolonách napříč Jihlavou hodně času přemýšlet. Asi tak o hodinu víc než obvykle. O tolik navíc mi totiž od úterý zabere cesta domů. Běžně ve špičce 30 – 40 minut, dnes hodinu a půl čistého času. Dneska pecka, včera to bylo dvě hodiny, řeknou si možná Pražáci, pro které je tohle denní chleba. Pro nás, řidiče z Vysočiny, je to ale dost. Přitom to při lepším plánování nemuselo znamenat tolik času za volantem.

„Oni si klidně přijedou v BMW! Kdo z nás to má? Taky mají značkové oblečení a ženské nalakované nehty. A dokonce jsem i viděla takovou, co měla umělé řasy. A ještě mají vstup do zoo za korunu!“ Jak by měl podle Čechů vypadat správný uprchlík?