Na jetsurfingu mě baví úplně všechno, říká juniorská mistryně světa Eliška Matoušková z Rančířova

Co si má neznalec představit pod pojmem jetsurf nebo jutsurfing? Jak se takový jetsurf ovládá?
Jetsurf je karbonové prkno dlouhé až dva metry. Má v době zabudovaný motor, ze kterého vychází taková „šňůra“, pomocí které se přidává plyn. Když chcete zabrzdit, jenom se pustí a turbína se přestává točit. Pro zatáčení a změnu směru je pak důležitá rovnováha, když se nakláním dopředu nebo dozadu. Je zásadní to udržet nohama, protože samotné prkno váží 18 kg a tak zejména pro menší a lehčí závodníky není jednoduché to do zatáčky otočit tolik, kolik je potřeba.

Jak a kdy ses k jetsurfingu dostala?
Dostala jsem se k tomu před dvěma lety přes tátu, který se k tomu dostal přes automobilového závodníka Martina Prokopa, že prý je to super a že to musíme vyzkoušet. Tak jsme to zkusili, no (smích). A teď to baví celou rodinu.

Co je na něm nejtěžší a nejnebezpečnější?
Je to fyzicky opravdu namáhavý sport. Musíme jet dost kol co nejrychleji a do toho ještě vlny. Aby to bylo bezpečné, nosíme ochranné pomůcky na holeně a krk, helmu a záchrannou vestu. Nejnebezpečnější část je na startu, kdy na jetsurfu ležíme a když poté v plné rychlosti 60 km/h stoupáme a je nás třeba dvanáct vedle sebe, je dost důležité dávat pozor na pád a vyvarovat se tak riziku, že vás někdo jiný vezme s sebou.

Co tě na tomto sportu nejvíce baví? Našla sis v jetsurfingu nové kamarády?
Mě na tom baví úplně všechno. Nejlepší je, že se závodí v létě, svítí sluníčko a potkám se tam s kamarády. A vzhledem k tomu, že jetsurfing v České republice vznikl, pochází od nás hodně závodníků, se kterými máme vytvořenou svoji komunitu, ve které vycházíme velice dobře.

Jak a kde ti probíhají tréninky? Máš trenéra?
Trénujeme tak nějak dohromady, ale nejvíce mi radí taťka. Tady nelze jezdit na jakémkoli rybníku nebo jezeru, jsou na to vyhrazena místa ve Valticích, Hradci Králové a Třebouticích u Litoměřic, nikde blíž trénovat nemůžu, takže cestování za jetsurfingem často ovlivňuje i celý chod rodiny. V létě jsme na trénincích nebo závodech skoro každý víkend. Závody se navíc jedou tři dny, takže je to dost náročné.     

Představ nám prosím systém kategorií a soutěží v jetsurfingu?
Juniorská kategorie je pro holky od 8 do 16 let, ale mohou s námi závodit i kluci do 12 let. Ti pak mají do 15 let kategorii rookies. Pokud jim je víc než 15 a nám více než 16 let, už patříme do dospělých. Tady u nás se konají závody s mezinárodní účastí a jsou jednou z několika zastávek seriálu mistrovství světa a Evropy. Mimo to se jezdí např. v Belgii, Chorvatsku, Rusku nebo třeba ve Spojených arabských emirátech.

Zaznamenala jsi už hodně úspěchů, už podruhé ses letos stala juniorskou mistryní Evropy a naposledy dokonce juniorskou mistryní světa. Pověz nám prosím, jak to probíhalo.
Jak už jsem naznačila v předchozí odpovědi, jedná se o seriál závodů, v nichž za jednotlivá umístění získáváme body, které se na konci sečtou a kdo má nejvíc, je mistrem. V mistrovství světa jsem jsem vyhrála všechno a na Evropě taky, jen jsem byla jednou druhá.  

Jaké byly po těchto úspěších reakce rodičů, spolužáků nebo závodníků z oddílu?
Radost měli doma velikou, ale byli i nervózní, protože nikdy do poslední chvíle nevíte, jak to dopadne, jestli se třeba něco nerozbije například na prkně. Ale i spolužáci a sousedi mi to přáli a jsou rádi, že se mi to takhle povedlo.

Je někdo, komu bys chtěla za svoje úspěchy poděkovat?
Hodně mě podporovali kamarádi, ale úplně nejvíc samozřejmě rodina - mamka a taťka. Chci taky poděkovat Martinu Prokopovi a jeho týmu.

Nebýváš před závody nervózní?
Přiznám se, že před závody bývám hodně nervózní, takový ten předzávodní stres. Jakmile jsem ale na vodě, okamžitě to opadne, tam už jsem v pohodě.

Jak zvládáš zvýšený zájem o svoji osobu ze strany médií?
Pár rozhovorů už jsem poskytla a pořád se s tím snažím pracovat, aby moje vystoupení byla tak, jak mají být (úsměv).

Kam všude ses díky jetsurfingu dostala? Kde se ti nejvíce líbilo?
Rusko je úplně jiná země, všechno je tam úplně jiné a já se tam hodně chtěla podívat. V Kazani, kde jsme závodili, je to moc pěkné. A hodně se taky těším do Spojených arabských emirátů do Abu Dhábí, kde se letos kvůli covidu nezávodilo. Tam vlastně v březnu startuje nová sezóna.

Jaké máš v jetsurgingu další cíle a ambice?
Ráda bych svoje letošní tituly znovu a znovu obhajovala. Později v dospělé ženské kategorii to bude úplně jiná konkurence. Ale třeba se mi jednou povede vyhrát i tam (úsměv). Podle toho, jak mi to půjde, bych možná do dospělé kategorie mohla jít už dříve než v 16 letech.

Máš před závody nějaký rituál?
Asi to není úplně rituál, ale před závody musím všechny technické věci v pořádku. Proto si pečlivě kontroluji vybavení a ujistím se, že je v pořádku.

Jak se daří jetsurfing časově kombinovat s pravidelnou školní docházkou?
Během standardního školního roku tu školu trochu dodělávat musím, protože v týdnech, kdy jsou závody, chybím dva dny. Ale jsem ráda, že mě škola pouští.

Momentálně chodíš na základní školu. Máš představu, co bys chtěla v budoucnu dělat?
Přiznám se, že o tom docela přemýšlím, ale zatím nevím.

Máš čas se věnovat ještě něčemu jinému? Máš ještě jiné koníčky?
Přes léto je to jetsurf, k tomu se řadí ještě gymnastika a tenis a přes zimu závodně lyžuji. Tenis je skutečně takový koníček, zápasy v něm nehraji. Ale gymnastika mi docela jde a našim bedřichovským oddílem si vedeme dobře. Na lyžích už jsem taky něco vyhrála, konkrétně čtyřikrát Pohár Vysočiny.