V momentě, kdy vstoupím na pódium, tréma zmizí, říká vzdušná akrobatka z Jihlavy

Pověz mi na začátek, kdy jsi se vzdušnou akrobacií začala? A co tě k ní vlastně přivedlo?
Když jsem nastoupila do první třídy, tak jsme s mamkou hledaly nějaký kroužek, který bych mohla dělat. A na budově Sokolu visel letáček s nabídkou kurzu vzdušné akrobacie. Tak jsme začaly pátrat po tom, co to vlastně je. Zalíbilo se mi to a chtěla jsem to zkusit. U nás v Sokolu, oddílu Akrobat se vyučuje hlavně akrobacie na šálách a pozemní akrobacie. 

No, a teď poslední roky se ty aktivity v Akrobatu hodně rozšiřují, přibyly tam i další disciplíny, jako třeba hrazda, lano nebo kruh.

Teď se věnuješ hlavně akrobacii v kruhu. Ten sis tedy vybrala proč?
Když bych se ještě vrátila na začátek… Hodiny v Akrobatu probíhaly jako klasický kroužek. Scházeli jsme se jednou týdně a učili jsme se nové prvky na šálách hravou formou. Občas jsem si vyzkoušela kruh, který mě zprvu ale tolik neoslovil. Intenzivněji jsem se mu začala věnovat až tak před třemi lety a tehdy jsem si ho zamilovala. V Akrobatu se věnují hlavně novému cirkusu, v tom jsem se ale tolik nenašla. Vystupuje tam více lidí najednou, a mně asi víc vyhovuje, když mám sólové vystoupení. 

Kamila Havelková

Čtrnáctiletá studentka jihlavského gymnázia

Vzdušné akrobacii pod Sokolem Jihlava se věnuje osm let. Nejprve začínala na šálách, poté zhruba před třemi lety přešla na kruh. 

V červnu 2025 zvítězila na mezinárodní soutěži Czech Aerial Hoop Art, a tím se nominovala do kategorie Profi.

Kromě vzdušné akrobacie má řadu dalších zájmů -  věnuje se divadlu, sborovému zpěvu, Pole dance, focení, ráda čte, háčkuje, hraje šachy, vyrábí šperky a více než rok hraje na harfu. 

Ještě bych ráda dodala, že v Sokolu dělají akrobacii hravou zábavnou formou, takže to děti fakt baví. Skupinky nejzkušenějších akrobatů už nemají ty lekce tolik vedené, jako mladší děti, ale vymýšlejí si nové prvky a hlavně choreografie na plánovaná vystoupení. Máme tam různá nářadí, která můžeme zkoušet a sami si můžeme různě experimentovat.

„Trénuju si i doma." 

Akrobacie v kruhu je pro řadu lidí asi neznámá. Kolik akrobatů v Jihlavě se jí vlastně věnuje?
V Akrobatu je fakt hodně dětí, v jedné skupince odhadem tak 20. Skupinek je tam fakt hodně, už ani nemám přehled, kolik celkem. Ale kruhu se určitě v Jihlavě nevěnuje tolik lidí jako šálám. Šály visí hodně, ale kruh se na tréninku objeví jen občas. 

A kde tedy trénuješ?
Když mám před soutěží, tak trénuju v Praze s Karolínou Mrózkovou, která má vlastní prostory pro individuální tréninky. A trénuju samozřejmě i v Jihlavě. Tady hlavně kvůli vystoupením a pro zábavu.

Jak často trénuješ?
Je to hodně různý. Ve středu mám vždycky trénink v Sokolu. Pak o víkendech, zhruba jednou za měsíc, jedu do zmíněné Prahy. Mám tam individuální lekce, na hodinu, na hodinu a půl. A dá mi to fakt hodně, i pro inspiraci, jaké prvky pak můžu zkoušet doma. No, a na další tréninky chodím, jak mám čas. V Sokolu máme možnost i nedělních tréninků, tak i tu ráda využívám, když se mi to nekryje s jinou akcí. Zázemí a podporu mám i v tělocvičně Zeus Power House v Jihlavě, tam si přinesu kruh a zkouším, co potřebuju. Trénuju si i doma, ale tam je to hodně omezené, kvůli prostoru. 

Můžeš se pochlubit svými největšími a nejnovějšími úspěchy?
Soutěžně se kruhu věnuju poslední dva tři roky, byla jsem ve dvojici, a teď poslední půlrok se mu věnuju individuálně. A to mám za sebou teprve jednu soutěž. Byla v červnu, jmenuje se Czech Aerial Hoop Art. Je to mezinárodní soutěž, a tam jsem byla první.

A když jsem soutěžila ve dvojicích, tak jsme se zúčastnily třech soutěží a taky jsme skončily na bedně – dvakrát třetí a jednou druhé místo.

Tak to je hodně velký úspěch, navíc to byla tvoje vůbec první soutěž v jednotlivcích. Byla to nějaká postupová soutěž, nebo jak se to vlastně posuzuje?
No, je to takový složitější. Tato soutěž nebyla postupová, co se týče dalších kol, ale dalo se zde postoupit do vyšší kategorie Zjednodušeně lze říct, že jsou vlastně tři kategorie – hobby, to znamená, že daný člověk ještě nebyl na žádné soutěži. Potom je kategorie amatérská, to jsou akrobaté, kteří už někde vystupují. A za ně jsem teď soutěžila. A tím, že jsem vyhrála, tak jsem se automaticky přesunula do třetí kategorie, a to jsou profesionálové. A ještě je navíc kategorie elite, to ale jen pro některé soutěže.

A jak tento sport celkově hodnotíš? Podle toho, jaký je o něj zájem, je zřejmě na vzestupu?
Určitě je o něj větší a větší zájem. A Jihlava je zvláštní v tom, že je známá hlavně šálami. Ale v jiných městech je oblíbenější spíše kruh.

Jak kruh pro akrobacii vlastně vypadá? Popiš ho čtenářům.
Dá se říct, že to je železná obruč. Visí ze stropu za jeden, případně za dva body. Někdy bývá i připevněný k podlaze, ale to nebývá moc časté.

A provádím na něm akrobatické prvky. Některé jsou na sílu, některé na flexibilitu, některé na balanc a některé na dynamiku. Ve dvojici to vypadá úplně stejně, akorát jsme ve dvou.

Gymnastika je výhodou 

Kruh pro dva akrobaty je stejně velký?
Většinou ano. Normálně se tam vejdeme (smích). Popsala bych to jako takový tanec, akorát ve vzduchu.

Když by chtěl někdo s akrobacií začít, je potřeba nějaká sportovní průprava?
Určitě výhodou je, když holky předtím chodí na gymnastiku. Ale nutné to není. Já na ni předtím taky nechodila. Možná to u mě ale malá nevýhoda byla, protože jsem nebyla tak flexibilní, tak na tom jsem musela trochu zamakat (smích).

Já mám celkově sport ráda – jezdím na kolečkových bruslích, na kole a tak, ale jinak jsem nějak vrcholově žádný sport nedělala, jen závodně šachy. 

V jaké výšce na kruhu vlastně jsi? Musela jsi na začátku překonávat strach, právě třeba z výšky?
Není to moc, průměrná výška bývá po bradu. U některých prvků je lepší, když je kruh výš. Třeba kvůli seskokům nebo saltům. S kruhem ale dá dobře hrát, i když je třeba skoro úplně u země.

Jak velký prostor v akrobacii má improvizace? Jsou při závodech, stejně jako v gymnastice, povinné prvky, které musí být splněny?
Já to mám vždycky tak, že si doma ráda improvizuju a udělám si nějakou sestavu. A třeba si tam přidám nějaký prvek, když mi to nevychází do hudby. Na soutěžích mám fakt pevně danou sestavu, kterou dáváme do kupy společně s Kájou, a to vždy dodržím. Takže improvizuji hlavně při tvorbě sestavy na vystoupení. A, ano, na větších soutěžích jsou dané povinné prvky – na sílu, na flexibilitu, na balanc a na dynamiku. A samozřejmě se tam pak hodnotí i originalita prvků, a třeba i to, jaká je tam plynulost přechodu prvků.

A jak je to s hudbou? Kdo ji vybírá? Ty, trenérka, nebo někdo úplně jiný?
Tak nějak obě hledáme. A tak různě, co nás kde zaujme. V rádiu, na internetu. Plus má trenérka hodně hudby ve svém playlistu. Pak si spolu odsouhlasíme, co by bylo nejvhodnější. Stejně to je i se sestavou, když se mi líbí nějaký prvek, a spolu si ho odsouhlasíme, tak ho do sestavy přidáme.

Máš nějaký svůj sportovní vzor, který tě inspiruje?
Jasně, největším vzorem je moje trenérka Karolína Mrózková. 

Předpokládám, že v hlavě nosíš víc choreografií. Kolik tak času zabere, než choreografii vymyslíte?
To je různé. Často zkouším různé kombinace prvků a najednou je sestava na světě. A pak se mi tam třeba něco nelíbí, nesedí mi to do hudby a něco třeba desetkrát změním (smích). Třeba na soutěž, kde musí být sestava fakt perfektní, tak to trvá klidně i půl roku, než ji s Kájou dáme do kupy. Samozřejmě hodně času a tréninků zabere, než si sestavu zafixuju, než se mi vštípí do hlavy.

Řadu sportovců, hlavně těch individuálních, může svazovat tréma. Jak ty prožíváš poslední minuty před vystoupením? Máš nějaké svoje rituály?
Nevím proč, ale nějak mě uklidňuje, když skáču předtím, než jdu na pódium (smích). Jinak samozřejmě, že jsem vždycky trošku nervózní. Naposledy mi třeba moc pomáhalo to, že jsem jako „živou rekvizitu“ při vystoupení měla svoji kamarádku. Takže jsme si před vystoupením povídaly a bylo to takové uvolněné. Nejhorší pro mě bývá tak 10 minut před vystoupením. Ještě třeba když je nějaké zpoždění. V momentě, kdy vstoupím na pódium, jde tréma úplně pryč.

„Ráda bych se kvalifikovala na mistrovství." 

Můžeš zavzpomínat na nějaké netradiční pěkné místo, kde jsi vystupovala?
Vzpomínám třeba na vystoupení na mostě v Českých Budějovicích, tam jsem byla ještě se dvěma holkama, já chvíli v kruhu, ony na šálách, pak chvíli pozemka (pozemní akrobacie, pozn. redakce) a pak společně na šále. 

Pak v dubnu byla v Praze akce, která se jmenovala Nuselské dvorky. To bylo taky fajn – venku na konstrukci. Ráda vzpomínám i na akci Ženy sobě, v Hybrálci.

A právě na taková venkovní vystoupení mám kruh ne zavěšený na stropě, ale na tyči, jak už jsem o něm mluvila.

Taky jsem pyšná na to, že jsem měla možnost vystupovat na charitativních akcích, například pro Dobrého anděla na školní akademii Gymnázia Jihlava nebo na charitativních akcích pořádaných Pavlínou Rychteckou.

Máš nějaký cíl, který by sis ještě chtěla splnit?
Příští rok (termín ještě není daný) by se měla konat postupová soutěž na mistrovství Evropy a mistrovství světa, tak tam bych ráda usilovala o kvalifikaci a podívala se na některé ze zmíněných mistrovství.

Budu držet pěsti, ať to vyjde.
Moc děkuji za podporu. Taky doufám.