Rodáci z Vysočiny: Před 90 lety zemřel Ignát Herrmann. Měl několik pseudonymů

Český spisovatel, humorista a redaktor známý svými fejetony, povídkami a romány z pražského prostředí se narodil 12. srpna 1854 v Chotěboři na Havlíčkobrodsku, zemřel v Řevnicích 8. července 1935, tedy přesně před 90 lety. Svá díla vydával i pod několika pseudonymy - Vojta Machatý, Švanda nebo Ypsilon.

Ignát Herrmann se narodil v rodině mlynáře Františka Herrmanna z Chotěboře a Kateřiny, dcery Jana Pospíšila z Hradce Králové. Herrmann měl ještě pět sourozenců. Ignát Herrmann se oženil s Hermínou Chválovou a měl s ní čtyři děti: Jiřího, jenž zemřel hned po narození, Ludmilu Wildovou, Dalibora a Vladimíra. 

Přispíval do Ottova slovníku naučného 

Herrmann studoval v Hradci Králové, v roce 1868 pak odešel do Prahy. Vyučil se tam kupeckým příručím a stal se obchodním cestujícím. Pracoval také jako písař v advokátní kanceláři. Začal psát glosy a povídky. Od roku 1873 byl zaměstnán jako redaktor v nakladatelství Jana Otty, přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou IgHn. Následně se stal novinářem, u Otty v letech 1876–1878 redigoval časopis Paleček. V roce 1882 založil humoristický časopis Švanda dudák a od roku 1885 byl redaktorem Národních listů. Ve Švandu dudákovi vydal většinu svých prací. Svými současníky byl čten a ceněn, byl jmenován členem Akademie věd a umění.

Řada Herrmannových povídek vyšla i cizojazyčně, konkrétně v němčině, nizozemštině, polštině, chorvatštině, slovinštině nebo ruštině. Herrmann kromě psaní svých vlastních děl pracoval coby editor díla Jana Nerudy, k vydání připravil poslední a posmrtnou Nerudovu sbírku Zpěvy páteční (1896). Od roku 1888 byl předsedou Spolku českých spisovatelů beletristů Máj.

Náměty pro film

Rodák z Chotěboře byl skutečným mistrem v barvitém popisu prostředí a charakterů svých postav, proto bylo jeho nejedno dílo použito jako námět pro filmové zpracování. Herrmann se pokoušel o drama (Manželova přítelkyně, 1890), ale nepříliš úspěšně. Kritiky je ceněn jeho román U snědeného krámu, pojednávající o tragickém osudu pražského kupce Martina Žemly, jde o text s prvky naturalismu. Mnohem větší čtenářský ohlas mělo dílo Otec Kondelík a ženich Vejvara. Na základě čtenářského úspěchu napsal Herrmann i jeho pokračování, Tchán Kondelík a zeť Vejvara. Příběhy o malířském mistrovi Kondelíkovi byly koncipovány jako humoristický román, do současnosti v něm zůstala živá především idylická rovina rodinného života.

Ignát Herrmann má na svém kontě úctyhodných 387 povídek, historický význam mají jeho vzpomínkové prózy  - Před padesáti léty, Blednoucí obrázky, V pevnosti. 

„Pražská zoo je neužitečná." 

V průběhu 20. let 20. století se chotěbořský rodák zapojil do kampaně proti budování zoologické zahrady v Praze. Byl přesvědčen o její neužitečnosti a v několika povídkách snahu vybudovat zoo zesměšňoval. 

Knihovna a pomník v Chotěboři 

Jméno Ignáta Herrmanna nese knihovna v jeho rodné Chotěboři. Její historie sahá až do roku 1843. Knihovna během let několikrát změnila své místo, aby nakonec „zakotvila“ na svém nynějším místě v ulici Krále Jana. V místě svého rodiště má Ignát Herrmann i svůj pomník. Ten najdeme v parčíku naproti bývalé synagoze. Pískovcovou sochu v nadživotní velikosti zhotovila v roce 1960 trojice akademických sochařů podle předlohy Karla Opatrného z Prahy. Na krychli stojí na nízkém podstamentu pískovcová plastika postavy Harmana v nadživotní velikosti s pravou nohou mírně nakročenou. V levé pokrčené ruce drží doutník a přes ruku má přehozen plášť. Pravou rukou se opírá o zavřený deštník. Oblečen je ve vestě a obleku, na hlavě má klobouk.