Přinášíme rozhovor s Terezou Chlupáčkovou, vedoucí Denního stacionáře Pohodář Luka nad Jihlavou, který v roce 2017 slaví teprve rok své existence.
Jste od počátku vedoucí Denního stacionáře Pohodář v Lukách nad Jihlavou. Jak jste se k práci dostala?
V návaznosti na střední odbornou školu sociální v Jihlavě jsem vystudovala obor sociální práce v Pardubicích a nastoupila jsem do Integračního centra Sasov, které poskytuje služby rodinám dětí s autismem a mentálním postižením. V tomto denním stacionáři jsem získala první zkušenosti s tímto typem zařízení, a proto jsem se přihlásila do výběrového řízení pro práci v Denním stacionáři Pohodář. Ten se v době, kdy jsem byla na mateřské dovolené, otvíral. Tím, že jsem v denním stacionáři již pracovala, bylo pro mě snazší zorientovat se. Nešla jsem tedy do nejistoty.
Denní stacionář je první službou tohoto druhu, která funguje pod Oblastní charitou Jihlava. Můžete nám přiblížit, komu je služba určena a jak funguje?
Naší cílovou skupinou jsou senioři a dospělé osoby se zdravotním postižením z Luk nad Jihlavou a okolí, kteří nemohou nebo nechtějí zůstat doma sami. Uživatele podporujeme v soběstačnosti a v aktivním vyplňování volného času. Naši uživatelé se dostanou do společnosti nejen svých vrstevníků. Jejich rodina získá prostor odpočinout si při péči o své blízké. Nebo mohou i nadále docházet do zaměstnání, aniž by měli strach o pečované osoby, které zůstávají doma přes den samy. Jsme ambulantní služba, a to znamená, že činnost naší služby probíhá ve stacionáři. V domácnostech uživatele se tedy odehrává pouze vyzvedávání uživatele a drobná pomoc s tím spojená.
Denní stacionář Pohodář funguje v Lukách nad Jihlavou teprve něco přes rok. Je o službu zájem? Kolik lidí asi denně obsloužíte?
O službu je zájem, ale celková kapacita 15 osob na den prozatím naplněna není. Počet uživatelů se každý den pohybuje mezi čtyřmi až osmi. Několikrát se nám ale již stalo, že stacionář navštívilo i dvanáct uživatelů. Každý z nich využívá naši službu po tu dobu, kterou si sám určí nebo potřebuje. Někdo je u nás celý den, někdo například jen tři hodiny a odchází, nebo jej odvážíme domů. Většina našich uživatelů chodí v pravidelných intervalech – každý den, dvakrát týdně, třikrát týdně odpoledne, jednou týdně dopoledne apod. Potom k nám dochází i uživatelé, kteří jsou více flexibilní a ozývají se nám podle svého volného času a zájmu.
Jak se k kám uživatelé dostanou? Jsou to lidé přímo z Luk, nebo i z okolí či přímo z Jihlavy?
Jak jsem se již zmínila, pro uživatele si buď jezdíme, nebo je vozí rodina. Jedná se o obyvatele Luk nad Jihlavou a okolí (i vzdálenějšího). Vždy je to hlavně o domluvě. Tento svoz je zpoplatněný dle platného ceníku, a proto i vzdálenost, a tedy i cena, u mnoha lidí rozhoduje. V minulosti jsme zajížděli například i do Jihlavy. Nyní jsou nejvzdálenější místa svozu našich uživatelů v okruhu 15 kilometrů.
Jak vypadá den v Denním stacionáři Pohodář? Co u vás mohou uživatelé zažít?
Každý den je trochu jiný. Vše závisí na skladbě uživatelů. Každý má své potřeby a dle toho se odvíjí, co se v které dny a v jakém pořadí děje. Některé dny jsou více „povídací“, jiné se věnujeme výrobě drobných předmětů, výrobků a sezónních dekorací. Vesměs se řídíme ročním obdobím a možnostmi, které nám nabízí počasí - procházky, svátky a s tím spojené tradice a zvyklosti. Den jako takový, kdybych to měla zobecnit, probíhá tak, že uživatele dovezeme (nebo přijdou, přijedou), domluvíme se na činnostech a uživatele se podle zájmu a svých možností zapojují. Míra zapojení záleží pouze na nich. Nikoho nenutíme. V poledne se u nás uživatelé najedí a po obědě odpočívají, nebo se opět zapojují do činností podle svého zájmu a individuálních potřeb.
Pracujete s uživateli skupinově, nebo spíše individuálně?
Každý má své individuální potřeby, a těm vycházíme vstříc. Některé činnosti se nedají dělat skupinově - například chození pomocí chodítka a nácvik některých činností. Do činností jako vyrábění, pečení, vaření, výroby nejrůznějších dekorací, do her či soutěží se však zapojují všichni uživatelé, kteří o činnost mají zájem.
S jakými těžkostmi se potýkáte? Těší vás tato práce?
Situace, které občas vyplynou z naší práce, bych nenazývala těžkostmi. Vždy, když se pracuje s lidmi, vyvstanou komunikační šumy, nebo jako v našem případně určité nepochopení principů a nastavení naší sociální služby ze strany veřejnosti. Ve městech je pro veřejnost služba denní stacionář již zmapovaná, ale v mimoměstských lokalitách se s tímto druhem služby lidé teprve seznamují a chvíli trvá, než se dostane do povědomí, o co vlastně jde. A od toho tu jsme, abychom službu přiblížili, objasnili a nakonec i smysluplně pomohli těm, kteří to potřebují. Právě v té pomoci vidím to, co mě na práci těší. Pro zdravého člověka jsou to drobnosti, pro nemocného velká pomoc, bez které by se neobešel. Myslím si, že to, že se pak s uživateli společně bavíme a smějeme, nám může být též odměnou a pro naši práci potěšením.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
