pondělí 21. září 2020 Matouš

Nejradši mám pečenou husu se zelím a knedlíkem, říká majitel husí farmy Josef Tříska

Husy, kachny, kuřata, ale třeba i peří nebo ručně pletené mašlovačky. To vše najdou v nabídce zákazníci jediné husí farmy na Vysočině, která se nachází v Rohozné na Jihlavsku. O tradici chovu hus, o denním chodu takové husí farmy, ale i o současném zvýšeném zájmu o českou drůbež s prokazatelným původem jsem si povídala s majitelem farmy Josefem Třískou.

Kam sahají začátky vašeho podnikání? Představte nám, jak dlouho už vaše farma v této podobě funguje.

V případě naší farmy je určitě dobré zmínit se o historii. Husy v Rohozné jsou už tu od roku 1972, tedy nějakých 44 let. Dříve se tu husy chovaly v rámci družstva, bylo jich tu ale méně. Já sám jsem v tom družstvu pracoval. Zlomem byl rok 2010, kdy se družstvo rozhodlo, že s chovem hus skončí, všude totiž byla „živočišná“ krize.  Tak jsme se ještě s jednou kolegyní rozhodli, že si chov hus převezmeme a že zkusíme podnikat. V současné době je v republice pět podobných farem jako je ta naše. Dříve jich bylo víc, třeba před revolucí jich bylo kolem čtyřiceti. Po revoluci se ale otevřely trhy, chovy byly zdecimovány. Zůstalo jich opravdu pár a ty zásobují v současné době republiku. V současné době nastala renesance chovu hus, začal být zájem hlavně o housata.

Nastal také boom produktů pocházejících z farmy. Lidem se líbí produkty s prokazatelným původem, nejsou líní sednout do auta a jet si přes půl republiky pro takový produkt té nejvyšší kvality. Pokud chcete čerstvou husu, tak ta je opravdu jen na podzim.  Na jaře se totiž líhne a do podzimu roste. Stává se proto takovou vzácností, ne třeba jako kuře, které můžete mít na talíři kdykoliv. 

Dalším důležitým momentem, proč lidé chtějí v současné době víc a víc jíst husu, je renesance svatomartinských vín, to u nás donedávna také nebylo.  Na podzim se často mluví o úrodě vína, o slavnostním otvírání svatomartinských vín, k tomu se pečou husy. To všechno jsou faktory, které nahrávají tomu, že se teď chov hus oživil.

Tím, jak jsme se začali zabývat výkrmem, tak s tím jde ruku v ruce samozřejmě porážka. Aby bylo vše tak, jak má, tak jsme se dali do výstavby jatek.

Jste jedinou husí farmou na Vysočině. Vidíte to jako výhodu, nebo naopak? Přece jenom, konkurence často „žene“ dopředu, vy na Vysočině žádnou nemáte...

Nejbližší, stejně zaměřená farma je v Nových Hradech za Třeboní,  je od nás nějakých 100 kilometrů. Naše farma zhruba 20 procent produkce vyveze do zahraničí - do Rakouska a na Slovensko. Třeba farma v Hodoníně, ta je téměř na hranicích, vyveze většinu své produkce na Slovensko.  Tím se tedy snižuje jejich nabídka na českém trhu. Tudíž třeba my na Vysočině pak nemáme problém s odbytem. My si v podstatě nekonkurujeme, všichni se známe, a když je potřeba, tak si i vypomůžeme. Je to spíše vyvážený stav, vzájemně si opravdu vyhovíme.  Není mezi námi rivalita v tom smyslu, že bychom si přetahovali zákazníky.

Představte nám všechny produkty, co vaše farma nabízí. Na vašem webu jsem se dočetla, že nabízíte třeba i mašlovačky. Mít tak široký sortiment, za tím musí být hodně práce.

Jsme vlastně rodinná farma. Syn nám pomáhá se správou webu, dcera s marketingem.  A moje žena zimní večery tráví pletením mašlovaček, i když to je v našem sortimentu spíše okrajová záležitost. Dále pak vyfukujeme neoplozená, vyřazená vejce, ta lidé kupují na malování velikonočních kraslic, to už máme pravidelné odběratele.  Těch vajec prodáváme tisíce kusů, je o to opravdu velký zájem. Posíláme je i na Slovensko. Prodáváme také husí peří, dnes už vlastně jen velkoodběratelům.  Naší hlavní činností jsou v prvním pololetí housata, která zde každý týden líhneme, k tomu jako doplňkový sortiment nabízíme kachny z Francie. Potom nabízíme brojlerová kuřata a samozřejmě husy.

Když je vaše nabídka tak pestrá, kolik u vás vlastně pracuje stálých zaměstnanců?

Poslední roky jsme tu na farmě ve čtyřech. V největší špičce, při porážení před svatým Martinem, musíme během dvou týdnů porazit třeba tisíc hus, do toho kachny a kuřata. Nabereme proto čtyři pět brigádníků, abychom našim zákazníkům vyhověli v domluveném termínu. Pomáhají i na jatkách, ta jsou sice z většiny mechanizovaná, ale je třeba vše začistit, umýt, vykuchat, balit a podobně. Vypomáhat nám chodí převážně místní lidé z Rohozné. Ti už ví, co a jak (smích).

Popište nám denní režim farmy. V kolik vám začíná pracovní doba a kdy končí?

Denní režim závisí na tom, jaké je zrovna období. Můžeme to rozdělit na jarní a podzimní období. Zásadním způsobem se neliší začátek naší pracovní doby. Na farmu všichni přicházíme kolem půl sedmé. Všichni tu jsme celé dopoledne. Na jaře lze říct, že se rozdělíme na dvě party. Ta ženská část má na starosti hlavně líhně, zde je práce hodně. Každé vejce se musí otočit, pokropit, prosvěcovat. Mužská část má na starost hlavně krmení, a to nejen těch starších kusů, ale i housat. Na naší farmě je vodní drůbež, ta několikrát denně hodně vody „nacourá“, tak se jim musí každý den měnit podestýlka, takže průběžným uklízením housat se dopoledne hravě zaplní. Odpoledne pak bývá pauza a k večeru sem přijíždí třeba už jen polovina z nás, většinou po 17. hodině, ta se zase pověnuje činnostem na líhni - třeba kropení vajec. A pak se znovu musí housata dokrmit, dostlat podestýlka a celkově vše zkontrolovat, aby vše bylo v suchu a čistotě. To bývá většinou na hodinu až dvě. Vše samozřejmě včetně sobot a nedělí, protože zvířata na víkendy a státní svátky nehrají (smích).

V půlce července, po skončení líhnutí, navazuje letní sezona, kdy zvolníme. Housata už jsou rozdána a tady už nám v podstatě zůstane jen to, co máme pro sebe. V tomto období si vybereme dovolené, ráno chodíme opět na půl sedmou, dopoledne tu jsme všichni a odpoledne je to stejné, jen už se nemusí kontrolovat líheň. Zvířata se nakrmí granulkami nebo obilím, vyčistí. Druhá půlka roku je hodně uklízecí, všechny haly se musí vybílit, dezinfikovat vápnem. Tady ta údržba trvá tak do října a pak už se pomalu chystají jatka, protože už míváme řadu objednávek od našich zákazníků.

Každý rok je pro vás vrcholem svatý Martin. To jdou vaše husy „na dračku“.  Stalo se vám už někdy, že jste měli hus málo, a museli jste tak zákazníky odmítnout?

Ano, máte pravdu, vrcholem pro prodej kachen, hus a kuřat je určitě listopad, tedy svátek svatého Martina, zčásti následně ještě i Vánoce.  Po Novém roce už se neprodá skoro nic, zájem upadá, lidé začínají hubnout, s tím ruku v ruce kačena na talíři moc nejde (smích). Našim zákazníkům radíme, aby si husu objednali nejdéle v půlce října, lidé ale volají třeba i na začátku listopadu. To už ale většinou bývá pozdě. Stane se, že někdo zavolá třeba 5. nebo i 10. listopadu, to už jsme ale opravdu vyprodaní.

Jsou prázdniny, doba dovolených. Už jste měl tento rok dovolenou? Je to vůbec s tak velkým hospodářstvím možné, vše tu nechat a jet třeba na dva týdny k moři?

K moři bych asi odjet na dva týdny mohl. Zrovna teď se kolegyně vrátila z dvoutýdenní dovolené a vše se v pohodě zvládlo. V létě je to tedy úplně bez problémů. Stejně jako v zimě. Po náročném podzimním zabíjení se pak intenzivně uklízí  a pak, řekněme celý leden až do konce února, bych mohl být klidně celý měsíc na horách a nic by se nestalo (smích). V té době zde zůstanou dvě tisícovky hus a to k nim musíme jednou denně přijít a nasypat jim krmení. To je tak hodina práce. To samozřejmě zjednodušuji, v tomto zimním čase se třeba mimo jiné dvakrát vakcinuje. Vždy se ale i tak nějaká práce najde, na co není jindy čas, samozřejmě máme na starosti i nějaké to papírování nebo třeba děláme nová hnízda, betonujeme a tak dále.

Co vy osobně, dáte si po těch všech letech v oboru ještě s chutí husu, kachnu nebo kuře? Nebo jste raději na vepřové a hovězí maso?

Nebudete tomu věřit, ale když na naši rodinu zbude jedna nebo dvě husy, tak jsme rádi (smích). Zkrátka, na prvním místě je u nás vždy zákazník. Stejně je to i s kuřaty a kachnami, doma plný mrazák zásob skutečně nemáme (smích). Jinak si jako správný Čech dám moc rád vepřové.

Závěrem nám ještě prozraďte recept na nějaký váš oblíbený husí pokrm.

Nejjednodušší způsob přípravy husy je její pečení, jen s kmínem a solí, případně dáváme dovnitř jablko. K tomu knedlík, klidně hned dva druhy, stejně jako zelí. To mám ze všeho nejraději, prostě takovou tu klasiku (smích). Je to v naší rodině osvědčený a pro mě nejchutnější husí pokrm.

Husí farma v Rohozné na Jihlavsku

pátek, 19. srpna 2016, 11:03

Husí farma v Rohozné na Jihlavsku
Husí farma v Rohozné na Jihlavsku

Foto Lenka Dvořáková, www.rohozenskahusa.cz

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.