Marie Holubová: Radostí je pro mě každý den, který náš klient netráví s jehlou na ulici

Jak dlouho pracujete v sociálních službách? Proč jste si vybrala tento obor?

V sociálních službách jsem začala pracovat v roce 2009 v Terapeutické komunitě Podcestný Mlýn u Dačic (arteterapeutka), která je mou srdeční záležitostí. To bylo ještě při studiu na vysoké škole a rok předtím jsem docházela jako dobrovolnice do K – centra v Brně.

Pro koho je služba Následné péče určena? Komu pomáháte?

Snažíme se pomáhat všem lidem, kterým byla diagnostikována jakákoli forma závislosti a kteří jsou motivování k životu bez drog. Přičemž motivace našich klientů je v celém procesu stěžejním prvkem.

V čem spočívá služba Následné péče a co vše zahrnuje? (co je smyslem, posláním, cílem…)

Následná péče Jihlava je doléčovací program ambulantní nebo pobytové formy pro osoby, které mají ukončenou léčbu závislosti (minimálně tříměsíční). Program se snaží vytvářet takové podmínky, aby naši klienti mohli abstinovat a zároveň se znovu začlenit do běžného života. Také se snažíme klienty vést k úplné samostatnosti a k vyrovnání se či pochopení sebe samých v každodenním životě.  K tomu využíváme skupinových aktivit 2x týdně v podvečer (psychodynamické skupiny, skupiny prevence relapsu, arteterapie), dále jsou v programu individuální sezení, ranní komunity, sociální či rodinné poradenství.

Z jakých zdrojů je služba Následná péče financována?

V současné době jsme financováni z MPSV, Kraje Vysočina, RVKPP protidrogová politika, města Jihlavy a z plateb za pobytovou formu.

Jakou zaznamenáváte odezvu na poskytování vaší služby?

Ze strany klientů cítíme potřebnost služby, zvláště pak pobytovou formu. V podstatě většina našich klientů cítí potřebu vstupovat do běžného života postupně a s pomocí (ať už v osobních a vztahových věcech, pracovních či sociálních záležitostech). Mezi odbornou veřejností je jasně kladná odezva – doléčování je jedním ze základních prvků v léčbě závislé osoby (nachází se na konci celého procesu léčby závislého klienta). Co se týče neodborné veřejnosti, je velký rozdíl mezi lidmi, kteří se se závislostí potkali, třeba v rodině – ti jsou vděčni, že takové služby existují. Zbývající veřejnosti je mnohdy velmi těžké vysvětlit důvod existence naší služby, názory některých lidí jsou často velmi odsuzující a netolerantní.

V rámci služby Následná péče poskytujete tzv. arteterapii. Co je principem této terapie a jakým způsobem uživatelům pomáhá?

V Následné péči máme s klienty arteterapii jednou za 14 dní – jedná se o skupinovou formu arteterapie. Jelikož existuje mnoho směrů a  pojetí arteterapie, pokusím se nyní osvětlit směr, kterým se ubíráme v naší službě.

Jedná se o větev tzv. rožnovské interpretační arteterapie, kterou mohou pracovníci různých služeb vystudovat na katedře Psychologie – Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ačkoli absolventi získávají titul Bc., studium probíhá formou sebezkušenostního výcviku.

V našem pojetí arteterapie se v dialogu terapeut – klient objevuje i třetí prvek, a to je obraz. Ten se stává nejen komunikačním prostředkem. Je předmětem, ale i prostředkem terapeutických intervencí. Klient maluje dle určitých instrukcí založených na vnímání a popsání reality a výtvarném gestu – výtvarný projev je kultivován –  a je tak sledován i vývoj výtvarných prací, který by měl korespondovat s vývojem klientova stavu v terapii. Při hlubší práci s výtvarnými artefakty, záleží na délce setrvání klienta v programu, na individuálním nastavení, je můžeme s klientem analyzovat a interpretovat, a nacházet tak díky těmto postupům různé komplikované vztahové vzorce či krizové momenty v psychickém vývoji klienta.

Co se týče témat k malování  - jsou to například klasické pohádky (Šípková Růženka, Perníková chaloupka, Červená karkulka atd.), biblické příběhy (Adam a Eva, Betlém atd.), aktuální témata (Morana, pálení čarodějnic, pouštění draků) atd. Z výtvarných technik to jsou potom akvarel, koláž, uhlová rezerva, „smejvák“ a mnoho dalších.

Mám s touto formou arteterapie v práci se závislými velmi pozitivní zkušenosti. Jednoduše řečeno: klient vám při terapii může sdělit cokoli, pokud ale před ním leží obraz, který sám vytvořil, lze jej s různými tématy velmi funkčně konfrontovat nebo jej podpořit v pochopení jeho komplikovaných vzorců chování.

Naplňuje vás tato práce?

Práci se závislými jsem si vybrala už při studiu na vysoké škole. Ano, tato práce mě velmi naplňuje a jsem vděčná, že i po odchodu z komunity v ní můžu pokračovat. Pro mě jsou závislí lidé zvláštní a často kontroverzní skupinou v celém systému sociálně potřebných skupin. Ale pokud se s nimi člověk setká při bližší práci, nabídne jim „vztah“ a nahlédne pod povrch jejich „feťácké osobnosti“, vidí bolest, smutek a často i osobní tragédie a získá novou motivaci při práci s těmito lidmi stojícími často na samém okraji společnosti. To je pro mě každodenní pracovní výzvou – bořit různé hranice – směrem ke klientům, ke společnosti, snažit se nevidět věci „černobíle“ a toto vidění nabízet i jiným lidem.

Co vám při poskytování služby dělá radost a co vás nejvíce trápí?

Pokaždé, když se dozvím, že to nějaký klient „zvládnul“, že abstinuje, že vede pro sebe naplněný život a neničí život svůj či svých blízkých, je to velká radost. Stejně tak je pro mě radostí každý další den klientů ve službě Následné péče Jihlava, každý den, který netráví s jehlou na ulici.

Trápí mě, že nemáme více pobytových míst (v současnosti odmítáme více než polovinu žadatelů o chráněné bydlení). Trápí mě podfinancování drogových služeb obecně, přičemž stát ani státní instituce nemají možnost naše služby sanovat. Trápí mě určitá nespravedlnost většinové společnosti vůči drogově závislým.